ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.138.2024.1
sp. zn. 24 Cdo 138/2024-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci oprávněného Města Lomnice nad Popelkou , se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo náměstí č. 6, IČO 00275905, proti povinným 1) J. H. a 2) J. H. , o exekučním vymožení částky 99 139 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2019, č. j. 4 Co 18/2019-57, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 24 Co 436/2015, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2022, č. j. 3 Co 35/2022-213, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 3. 2022, č. j. 24 Co 436/2015-200, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou povinní podali proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2019, č. j. 4 Co 18/2019-57, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2018, č. j. 24 Co 436/2015-48, o zamítnutí návrhu povinných na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnými proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015, č. j. 24 Co 436/2015-206. Soud prvního stupně řízení zastavil s odůvodněním, že povinní i přes opětovnou výzvu k zaplacení soudního poplatku z žaloby pro zmatečnost, a to poté, co usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2019, č. j. 24 Co 436/2015-94, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, č. j. 3 Co 11/2020-118, byla jejich opětovná žádost o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnuta, a přes opětovné poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost nezaplatili.
2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze (jako soud odvolací) usnesením ze dne 16. 5. 2022, č. j. 3 Co 35/2022-213, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání.
4. Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž vyzval povinné k zaplacení soudního poplatku za dovolání a k odstranění nedostatku povinného zastoupení. K tomuto postupu vedla soud prvního stupně okolnost, že povinní podávají proti všem rozhodnutím odvolacího soudu mimo jiné i dovolání, a pokud je soudem prvního stupně rozhodováno v dovolacím řízení, i na veškerá rozhodnutí vydaná v rámci dovolacího řízení reagují povinní po rozhodnutí odvolacího soudu vždy dovoláním, žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení. V případě rozhodnutí soudem prvního stupně by tak mohlo dojít k dalšímu řetězení opravných prostředků.
5. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§241 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“); to podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4).
6. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by povinní byli jako dovolatelé právně zastoupeni, neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že mají sami právnické vzdělání. Nesplnili tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
7. Přestože tedy dovolatelé nebyli soudem prvního stupně v projednávaném případě vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), v obdobných sporech byli opakovaně ke splnění této podmínky vyzýváni, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatelé si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2145/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1408/2012). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatelů nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo.
8. Dovolatelé neuhradili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57, ročník 2012), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu.
9. Nelze ani přehlédnout, že současný procesní postup dovolatelů postrádá jakýkoli praktický smysl, když v řízení soustavně podávají proti všem rozhodnutím soudu (i procesním) dovolání a další mimořádné opravné prostředky. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl také Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016.
10. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2022, č. j. 3 Co 35/2022-213, pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů podle ustanovení §243c odst. 3 věty třetí ve spojení s §241b odst. 2, §104 odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
11. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním opětovně vznesli námitku podjatosti soudců, a to soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označují za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017).
12. Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
13. Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba na obnovu řízení je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2024
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu