ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3793.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 3793/2023-494
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené opatrovníkem statutárním městem Děčín, se sídlem magistrátu v Děčíně, Mírové náměstí č. 1175/5, dcery rodičů A. M., zastoupené obecným zmocněncem A. M., a D. B., zastoupeného JUDr. Ivem Jelínkem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Plovárny č. 36/6, o úpravu poměrů k nezletilé a o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 Nc 2262/2019, o odvolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2022, č.j. 96 Co 282/2022-402, takto:
I. Řízení o odvolání matky se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Matka podala opakovaně (dne 22.5.2023 a 12.9.2023) odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2022, č.j. 96 Co 282/2022-402, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření. Odvoláním napadený rozsudek je ovšem rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího, proti němuž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 2036/2001 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2010 sp. zn. 29 Cdo 3047/2010).
Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jeho důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001).
Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2022, č.j. 96 Co 282/2022-402, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání matky zastavil (§243b, §104 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Odvolatelka by přitom nemohla být úspěšná, ani kdyby svým podáním zamýšlela podat dovolání, neboť proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, zákon dovolání nepřipouští [srov. §238 odst. 1 písm. f) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu