ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3605.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 3605/2023-390
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: M. L. , zastoupený Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti žalovanému: Mgr. Martin Blaško , advokát se sídlem Olbrachtova 1134/27, Ostrava , o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 105/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2023, č. j. 15 Co 251/2022-376, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 4. 2023, č. j. 15 Co 251/2022-376, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2022, č. j. 57 C 105/2016-354, kterým byla zamítnuta žaloba o obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 105/2016, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v žalobě uplatněné skutečnosti a důkazy nejsou takovými, které by žalobce nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení, tedy nejsou dány důvody pro připuštění obnovy řízení. Ve sporu o náhradu škody proti advokátovi, který nepodáním žaloby proti poskytovateli zdravotní péče přivodil promlčení nároku žalobce na náhradu újmy na zdraví způsobené v souvislosti s operačním výkonem, nepovažoval odvolací soud nově navržený důkaz k možnosti odstranit další operací poškozený nerv, za důkaz, který by vedl k příznivějšímu výsledku tohoto řízení, a nejde o nový důkaz, který bez své viny nemohl žalobce dříve použít, neboť jde o odborné závěry publikované již několik let před podáním žaloby v původní věci, takže žalobce se při obvyklé aktivitě očekávané od účastníka řízení mohl o možnosti jiného lékařského postupu dozvědět již v průběhu předchozího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž kromě podrobného popisu dosavadního průběhu řízení polemizuje zejména s právním závěrem odvolacího soudu, že se nejedná o takové skutečnosti a důkazy, které odůvodňují povolení obnovy řízení. Přípustnost dovolání dovozuje bez jakékoliv další argumentace odkazem na §236 a §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobce odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14); ani ta ostatně v dovolání není obsažena. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), případně která rozhodnutí jsou rozporná. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Stejně tak je třeba označit otázku hmotného nebo procesního práva, kterou má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
Dovolací soud přitom není oprávněn si podmínku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§237 až 238a, §241a odst. 1 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Potřebný údaj nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. II ÚS 1966/16) a za vymezení podmínky přípustnosti dovolání nemůže být považována ani samotná polemika s právním posouzením odvolacího soudu, neboť nesprávné právní posouzení věci je dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy už jen proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (usnesení Ústavního soudu ze dne15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1794/15).
Ostatně i podle nedávné judikatury Ústavního soudu k náležitostem dovolání (zejména nálezy ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1585/23, a sp. zn. I. ÚS 1564/23) musí sice dovolací soud posuzovat dovolání podle jeho obsahu, avšak pro splnění náležitostí ohledně podmínky přípustnosti dovolání nikdy nepostačí pouhé povšechné konstatování či odkaz na zákonné ustanovení, neboť dovolatel je povinen vysvětlit, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle §237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn (u obou nálezů viz body 16 a 17), čemuž dovolatel pouhým označením §236 a 237 o. s. ř. nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)..
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu