ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.392.2024.1
sp. zn. 25 Cdo 392/2024-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: B. V. , proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 00 Praha 2, o nemajetkovou újmu, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 99/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2023, č. j. 18 C 99/2015-259, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 11 Co 332/2023-267, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 11 Co 332/2023-267, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2023, č. j. 18 C 99/2015-259, jímž tento soud odmítl žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení ze dne 6. 12. 2020 doručené soudu dne 9. 12. 2020. Žaloba byla odmítnuta pro vady, které žalobce neodstranil ani po výzvě soudu prvního stupně (usnesení ze dne 6. 9. 2023, č. j. 18 C 99/2015-256), jíž ho soud poučil, jak má vady odstranit, a upozornil ho na následky jejich neodstranění.
2. Proti citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, přičemž tuto žádost nijak neodůvodnil.
3. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“) a shledal, že nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
4. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen Sb. rozh. obč.).
5. Podle §241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.
6. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
7. Ohledně včasně podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelem, který není zastoupen advokátem, se dovolací soud nejprve zabýval jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Z úřední činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021). Navíc o obdobné žádosti žalobce pro jiné dovolací řízení v této věci rozhodl soud prvního stupně negativně usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 18 C 99/2015-224, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2022, č. j. 11 Co 319/2022-231. Nejvyšší soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
8. Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele nevyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; předně o ní byl poučen již dříve v řízení v této věci (č. l. 216), ale také v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, a ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018).
9. Lze uzavřít, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §241 odst. 4 o. s. ř. nebyla dovolatelem splněna. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
10. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020).
11. Žalobce v dovolání vznesl „požadavek dle §243 osř. na odkladný účinek“, tedy žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
12. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu