ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3562.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3562/2023-508
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v exekuční věci oprávněné Nadace Český hudební fond , se sídlem v Praze 1, Besední 487/3, IČO 61381390, zastoupené Mgr. Karlem Machánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti povinnému M. Š., zastoupenému JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, o zastavení exekuce pro vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 759/2022, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022 (správně 26. 7. 2023) , č. j. 58 Co 183, 184/2023-477, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 49 EXE 759/2022-446, zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 9. 11. 2022 a usnesením ze dne 2. 5. 2023, č. j. 49 EXE 759/2023-449, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 12. 7. 2022 ve znění jeho doplnění ze dne 26. 7. 2022.
2. Obě shora uvedená usnesení napadl povinný odvoláním, o kterých rozhodl Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 7. 2022 (správně 26. 7. 2023) , č. j. 58 Co 183, 184/2023-477, tak, že obě usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že projednání návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 9. 11. 2022, brání překážka věci rozhodnuté, neboť v něm povinný „tvrdí v zásadě shodné skutečnosti“ jako v návrhu na zastavení exekuce ze dne 23. 3. 2022, ve znění jeho doplnění ze dne 22. 4. 2022, o němž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 5. 2022, č. j. 49 EXE 759/2022-113, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2022, č. j. 58 Co 225/2022-184, přičemž dovolání proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2023, č. j. 26 Cdo 2884/2022-295. Ve vztahu k návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 12. 7. 2022 ve znění jeho doplnění ze dne 26. 7. 2022, odvolací soud rovněž ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že není důvodný, neboť v něm povinný neuvedl žádný důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 o. s. ř.
4. Dovolání povinného Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. V části, kterou brojí proti usnesení odvolacího soudu v části, ve které potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 4. 2023, č. j. 49 EXE 759/2022-446, dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka dobrovolného splnění exekučního titulu) a otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena (otázka materiální vykonatelnosti exekučního titulu).
6. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve zdůraznil (srov. usnesení z 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či z 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013), že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelem předestřené teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020).
7. Tak je tomu i ve zde souzené věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 9. 11. 2022 je založeno na závěru, že projednání uvedeného návrhu brání překážka věci rozhodnuté (res iudicata) . Dovolatel však v dovolání tento závěr nenapadá (nezpochybňuje) a předestírá v něm (nové) otázky, které odvolací soud ve svém rozhodnutí neřešil a vzhledem k tomu, že namítané skutečnosti nastaly až po podání uvedeného návrhu na zastavení exekuce, ani řešit nemohl.
8. V části dovolání, kterou brojí proti usnesení odvolacího soudu ohledně výroku, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2023, č. j. 49 EXE 759/2023-449, povinný neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani nevymezuje žádnou otázku, která by měla být předmětem dovolacího přezkumu. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyšší soud k němu proto nemohl přihlédnout.
9. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu