ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3893.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3893/2023-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně Gihón a.s. , se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Máchova 1121/4, IČO 27960587, zastoupené Mgr. Lucií Karalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, proti žalované CCA Group a.s. , se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Karlovo náměstí 288/17, IČO 25695312, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, o zaplacení částky 5 023 359,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 6/2023, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, č. j. 17 Co 245/2023-157, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 5. 2023, č. j. 47 C 6/2023-129, k námitce žalované, že věc má být podle smlouvy účastnic projednána před rozhodci, zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 5 023 359,84 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 24. 8. 2023, č. j. 17 Co 245/2023-157, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje.
3. Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.).
4. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny
(má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
5. Těmto požadavkům dovolatelka nevyhověla, neboť v úvodu dovolání pouze parafrázovala text §237 o. s. ř., jestliže obecně konstatovala, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dále které v rozhodování dovolacího soudu dosud rozhodovány nebyly, nebo jsou tímto dovolacím soudem rozhodovány rozdílně a současně takové otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.“
6. Ani z obsahu dovolání pak nelze dovodit, při řešení které otázky se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (a o kterou „konkrétní“ rozhodovací praxi jde), která otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo kterou otázku považuje za dovolacím soudem dosud nevyřešenou, či která, dovolacím soudem již vyřešená otázka, má být dovolacím soudem posouzena jinak. Měla-li snad dovolatelka v úmyslu předložit k dovolacímu přezkumu více právních otázek (hmotného i procesního práva), bylo zapotřebí, aby předpoklady přípustnosti řádně vymezila ke každé z nich, to však neučinila.
7. Shora uvedeným požadavkům nevyhovuje ani pouhý odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu z 21. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3085/2014, a v něm přijatý závěr týkající se stanovení způsobu určení rozhodce (rozhodců), bez současného uvedení (či alespoň naznačení) jednoho z kritérií přípustnosti předpokládaných ustanovením §237 o. s. ř.
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
9. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu