ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.1257.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1257/2023-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Bytového družstva XY, v likvidaci , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, se sídlem v Brně, U Červeného mlýna 570/3, PSČ 612 00, proti žalovaným 1) K. Ch. , a 2) J. S. , oběma zastoupeným JUDr. Ivou Repa Kremplovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Okružní 433/1, PSČ 638 00, o určení členství a (neexistence) členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 113/2019, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2022, č. j. 5 Cmo 185/2022-208, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou došlou soudu dne 25. 4. 2019 se žalobce (dále též jen „družstvo“) domáhá určení, že první žalovaná je členkou družstva, avšak s jejím družstevním podílem není spojeno právo nájmu jednotky č. 623/9, umístěné v budově č. p. XY, v části obce XY, v XY (dále jen „družstevní byt“) a současně, že druhá žalovaná není členkou družstva.
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 8. 2022, č. j. 50 Cm 113/2019-182, určil, že první žalovaná je členkou družstva, avšak s jejím podílem není spojeno právo nájmu družstevního bytu (výrok I.), že druhá žalovaná není členkou družstva (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[3] K odvolání žalovaných Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok) ve výroku III. jej změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] K přípustnosti dovolání dovolatelky uvádějí, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice, „zda v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je družstvo po svém vzniku oprávněno a zavázáno z právních vztahů předběžného družstva, aniž by pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzalo účinky jednání předběžného družstva“.
[6] Dovoláním předestřená otázka však přípustnost dovolání založit nemůže. Je tomu tak proto, že odvolací soud své právní posouzení založil na závěrech, podle kterých:
1/ družstvo se k přijetí dalšího členského vkladu první žalované ve vztahu k družstevnímu bytu nikdy (ani v rámci jednání před vznikem) nezavázalo. „Členské schůze“ konané 9. 12. 2002 a 17. 2. 2003 [které představují toliko „dohodu (pouze) některých zakládajících členů družstva“], nebyly ustavující či členskou schůzí a tudíž nemohly učinit rozhodnutí o přijetí dalšího členského vkladu, a
2/ členská schůze družstva po jeho vzniku o přijetí dalšího členského vkladu první žalované nikdy žádným způsobem nerozhodla ani neschválila „dřívější dohodu některých zakládajících členů družstva, uzavřenou před vznikem družstva“.
[7] Každý z těchto závěrů sám o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro vyhovění žalobě, přičemž dovolatelky první právní závěr odvolacího soudu nenapadají (respektive v souvislosti s ním dovolatelky Nejvyššímu soudu nepředkládají žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.) a dovolacímu přezkumu jej tak neotvírají.
[8] Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných, než dovolatelkami uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08).
[9] Jelikož závěr odvolacího soudu, podle kterého se družstvo k přijetí dalšího členského vkladu první žalované ve vztahu k družstevnímu bytu nikdy (ani v rámci jednání před vznikem) nezavázalo, nebyl dovoláním zpochybněn, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru, podle něhož důvodem pro vyhovění žalobě bylo (i) to, že družstvo závazek k přijetí dalšího členského vkladu první žalované nikdy neschválilo postupem podle §64 odst. 1 obch. zák., vliv na výsledek řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatelek; i kdyby byl dovolatelkami napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu