ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2601.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2601/2023-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně
H. K. , zastoupené Mgr. Ing. Janem Skřipským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Pavlu Kohušovi, narozenému 13. 5. 1984, bytem v Liberci, Květinová 1151/1, PSČ 460 01, zastoupenému Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00 , 2) Ing. Assemu Karajovi , narozenému 28. 3. 1975, bytem v Liberci, Hedvábná 1117/7, PSČ 460 06, zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, a 3) Trezorka24 s. r. o. , se sídlem v Liberci, Květinová 1151/1, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 07855257, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 69/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. 7 Cmo 216/2022-164, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 38 Cm 69/2021-124, určil, že smlouva o převodu podílu ve společnosti Trezorka24 s. r. o. (dále též jen „společnost“) ze dne 26. 4. 2019, kterou „žalovaný 1) převedl 50% podíl ve společnosti na žalovaného 2)“, je neplatná (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného 2) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Nezbytnou podmínkou přípustnosti určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení. Žalobce má naléhavý právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení.
2) Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu.
3) Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.
4) Má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu.
5) Je-li podíl ve společnosti s ručením omezeným ve společném jmění manželů, pak manžel, který společníkem není, se může, za situace, kdy je do obchodního rejstříku zapsán jako majitel (vlastník) podílu někdo jiný než osoba, se kterou má podíl ve společném jmění, domáhat určení, že tato osoba (její manžel) je společníkem společnosti s ručením omezeným (resp. vlastníkem podílu). Platnost smlouvy, jíž manžel – společník převedl podíl na třetí osobu, bude posuzována jako předběžná otázka.
Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5693/2017, a v nich citovanou judikaturu.
[6] V poměrech projednávané věci postupoval odvolací soud v souladu s výše citovanou judikaturou, když uzavřel, že jednak „má posouzení platnosti předmětné smlouvy o převodu obchodního podílu povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je společníkem společnosti“, a současně není ani dovolatelkou navrhovaný výrok „způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu mezi žalovanými, nemůže předejít případným dalším sporům, a rovněž ani rozhodnutí soudu v této věci nemůže být podkladem pro zápis změn v obchodním rejstříku vedeném pro společnost“.
[7] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, podle níž odvolací soud „vadně posoudil“ otázku přípustnosti jí navrhované změny žaloby, když usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Cmo 216/2022-143, změnu žaloby nepřipustil s tím, že se dovolatelka domáhá nového nároku ve smyslu §216 odst. 2 o. s. ř.
[8] Dovolatelka se totiž svým podáním ze dne 15. 11. 2022 domáhala změny žalobního návrhu na určení, že „vlastnické právo k 50% podílu žalovaného 2) ve společnosti … nikdy nevzniklo a neexistuje“. Určení, že žalovaný 2) není vlastníkem podílu ve společnosti, by však nic nevypovídalo o tom, zda a jaký právní vztah mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) ohledně podílu existuje a jaká práva a povinnosti z tohoto vztahu pro ně (a pro dovolatelku samotnou) plynou. Z negativního určení vlastnického práva žalovaného 2) k podílu nevyplývá závěr, kdo je vlastníkem podílu, a proto by rozhodnutí o změněném návrhu nemohlo být podkladem pro změnu zápisu v obchodním rejstříku.
[9] Z uvedeného se podává, že ani po připuštění změny žaloby odvolacím soudem podle podání dovolatelky ze dne 15. 11. 2022 by dovolatelce (s ohledem na shora citované judikatorní závěry) naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčil.
[10] Věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru odvolacího soudu o tom, že podáním ze dne 15. 11. 2022 dovolatelka v odvolacím řízení uplatnila nový nárok, proto nemůže mít vliv na výsledek řízení a neprojeví se tudíž v poměrech dovolatelky, ani kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
[11] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky „absence poučení žalobkyně o nedostatku naléhavého právního zájmu“, neboť odvolací soud nezamítl žalobu pro nedostatek tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu, ale proto, že dovolatelka na požadovaném určení naléhavý právní zájem nemá. Poučení o tom, jak je třeba formulovat petit žaloby, aby byl dán naléhavý právní zájem, přesahuje meze poučovací povinnosti stanovené v §5 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2786/2019).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 26. 2. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu