ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3167.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 3167/2023-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně APEL - stav, a. s. , se sídlem v Brně, Vaškova 2256/17, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 25591100, zastoupené JUDr. Milanem Švejdou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 686/38, PSČ 616 00, proti žalovanému Ing. Miloši Chaloupkovi, CSc. , narozenému 17. 6. 1940, bytem v Brně, Jindřichova 2394/21, PSČ 616 00, zastoupenému Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, o zaplacení 415.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 207/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 37/2023-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.438,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2016 se žalobkyně domáhá na žalovaném jako bývalém likvidátorovi žalobkyně zaplacení 415.500 Kč s příslušenstvím, jakožto náhrady škody představující odměnu za právní služby vyplacenou M. S. v rozporu s péčí řádného hospodáře (při započtení pohledávky žalovaného vůči žalobkyni ve výši 1.000 Kč, jakožto odměny likvidátora přiznané usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2012, č. j. 50 Cm 43/2007-83, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2012, č. j. 8 Cmo 337/2012-100).
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. (1) 9 Cm 207/2016-56, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je žalobou uplatněné právo promlčeno, neboť se členové představenstva (a dozorčí rady) dovolatelky mohli o okolnostech zakládajících nárok na náhradu škody dozvědět „nejpozději koncem měsíce července 2008, jakožto nejzazšího termínu obdržení výpisu z účtu žalobkyně za měsíc červen 2008“, kdy byla částka 416.500 Kč z účtu žalobkyně odeslána (2. 6. 2008), přitom „pokud si tyto podklady všichni tehdejší (či následní) členové představenstva (případně dozorčí rady) žalobkyně nezajistili, případně se o ně náležitě nezajímali, tyto ignorovali a zůstali osm let pasivní, potom dlouhodobé dohledové a kontrolní nedostatky vnitřního systému řízení žalobkyně je nutno klást k její tíži“, je plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
[6] Z té se podává, že:
1) Podle §71 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je likvidátor orgánem společnosti (§66) a za výkon své působnosti odpovídá týmž způsobem jako členové statutárních orgánů.
2) Právnická osoba se o vzniku škody ve smyslu §398 obch. zák. dozví či může dozvědět zásadně v okamžiku, kdy se o vzniku škody dozví nebo mohla dozvědět osoba, která je oprávněna nárok na náhradu škody vzniklé právnické osobě uplatnit. Obecně přitom platí, že takovou osobou je člen statutárního orgánu právnické osoby.
3) Jestliže se na vzniku škody podíleli všichni členové statutárního orgánu, popř. další osoby oprávněné podat jménem právnické osoby žalobu o náhradu škody, běží subjektivní promlčecí doba až ode dne, kdy se dozvěděla nebo mohla dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, osoba oprávněná podat (za právnickou osobu či jejím jménem) žalobu o náhradu škody proti členovi statutárního orgánu, která se na vzniku škody nepodílela.
4) Subjektivní vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon v §106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), spojuje počátek běhu promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou.
Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3526/2007, uveřejněný pod číslem 82/2010 Sb. rozh. obč., ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1303/2009, ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2009, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3688/2011, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2483/2012, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3212/2013, a ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1667/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4531/2017, ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5881/2017, ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3334/2018, ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2024/2019, a ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2452/2022.
[7] Na správnosti závěru odvolacího soudu o promlčení práva dovolatelky na náhradu škody nemůže ničeho změnit ani jí namítaná skutečnost, že o odměně likvidátora bylo rozhodnuto až usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2012, č. j. 50 Cm 43/2007-83, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2012, č. j. 8 Cmo 337/2012-100.
[8] Je tomu tak proto, že tato skutečnost není pro počátek běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody právně významná. Skutečnosti, které byly pro uplatnění nároku na náhradu škody dovolatelkou významné – vědomost statutárního orgánu, který se na vzniku škody nepodílel, o vzniku škody, jakož i o totožnosti osoby, která za její vznik (pravděpodobně) odpovídá – totiž byly, respektive (při náležitém výkonu funkce) měly být členům statutárního orgánu dovolatelky známy již před vydáním těchto rozhodnutí v roce 2008.
[9] Náklady dovolacího řízení žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5. 10. 2023) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí [podle §6 odst. 1, §7 bodu 6 advokátního tarifu] 9.980 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.158,80 Kč, tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 12.438,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. 2. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu