ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3539.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3539/2023-416
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované: PHL – SANTON s.r.o. , identifikační číslo osoby 283 57 205, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, zastoupená JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, o zaplacení 2 306 290 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 440/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, č. j. 69 Co 173/2023-351, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, č. j. 69 Co 173/2023-351, ve výroku I., a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 3. 2023, č. j. 29 C 440/2014-313, ve výroku II. se ruší.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, č. j. 69 Co 290/2023-379, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 8. 2023, č. j. 29 C 440/2014-355, se ruší .
III. Věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 29 C 440/2014-313, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 677 474 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z uvedené částky za dobu od 1. 5. 2014 do zaplacení (výrok I.), co do částky 1 045 206 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. – V.) a o vrácení části žalovanou složené zálohy na náklady důkazu (výrok VI.).
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 69 Co 173/2023-351, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. (v němž jej napadla odvoláním žalobkyně) potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), zatímco v nákladových výrocích III., IV. a V. byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a jen v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
3. Odvolací soud vzal za správný skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně v řízení, v němž se žalobkyně domáhá na žalované (po částečném zpětvzetí žaloby) zaplacení částky 1 722 680 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. To má reprezentovat majetkový prospěch získaný žalovanou na úkor žalobkyně právním důvodem nepodloženým užíváním pozemků ve vlastnictví žalobkyně (parcely č. 3414 o výměře 2 976 m 2 a části pozemku parc. č. 3413/1 o výměře 4 829 m 2 , obou v katastrálním území Bystrc), na nichž je umístěna stavba hotelu (budova č. p. 1064) ve vlastnictví žalované a s provozem hotelu související obslužné komunikace a sportoviště (tenisový kurt); požadována je peněžitá náhrada za užívání pozemků v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Soudy vyšly z nesporných tvrzení účastnic jak co do vlastnických poměrů, tak i rozsahu užívání pozemků v rozhodné době a absenci právního titulu; zjištěné skutečnosti podřadily ustanovení o bezdůvodném obohacení podle §451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (se zřetelem na §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Výši peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení jest podle obou soudů poměřovat s hladinou obvyklého nájemného, reflektující skutečný stav pozemků včetně jejich zastavěnosti.
4. V situaci, kdy strany v řízení argumentovaly jimi předloženými znaleckými posudky s rozdílnými závěry (žalobkyně předkládala posudek znalce Ing. Dalibora Obořila, podle nějž obvyklému nájemnému za celé rozhodné období odpovídá částka 1 722 680 Kč, žalovaná naproti tomu argumentovala posudkem znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o. o obvyklém nájemném v celkové částce 803 000 Kč), soud prvního stupně v řízení bez dalšího vyžádal další (třetí) znalecký posudek označovaný jako „revizní“, podaný znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, v.o.s., jehož zpracovatel byl vyslechnut při jednání a jímž bylo obvyklé nájemné odvozeno od obvyklé ceny pozemků, následně redukované s ohledem na stav pozemků a jejich limitované využití (dané jejich zastavěností) na výslednou částku 86,80 Kč/m 2 /rok, kdy výše náhrady – s ohledem na výměru pozemků a dobu užívání – činí pak celkem 677 474 Kč.
5. Závěry soudu prvního stupně o kvantifikaci bezdůvodného obohacení pak jako správné aproboval i odvolací soud, jenž soudu prvního stupně sice vytkl, že nevyslechl znalce Ing. D. Obořila, ovšem uvedené pochybení – pro zjevně nesprávná východiska tohoto posudku, nezohledňující zastavěnost pozemků – podle odvolacího soudu nemělo za následek nesprávné rozhodnutí, když se lze důvodně přiklonit k závěrům revizního posudku. V daném směru odvolací soud odkázal i na již dříve učiněné závěry v jiné věci týchž účastníků, vedené v odvolacím řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Co 22/2023, jejímž předmětem byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za předchozí období.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku I. podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně i otázek v rozhodování dovolacího soudu nevyřešených. V prvé řadě považuje žalobkyně za nesprávný odvolacím soudem přijatý závěr o určení výše obvyklého nájemného, potažmo peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním cizího pozemku zastavěného stavbou. Klade otázku, zda při určení výše peněžité náhrady za takto vzniklé bezdůvodné obohacení „lze existenci stavby zohlednit pouze snížením obvyklé ceny pozemku“; dovozuje, že takový závěr z ustálené rozhodovací praxe nevyplývá a že postačí, pokud se znalec s uvedenou skutečností „vyrovná, resp. zohlední-li ji ve svých úvahách“. Podle mínění žalobkyně danému požadavku znalec Ing. Dalibor Obořil ve svém posudku dostál. Žalobkyně dodává, že dokazování výše bezdůvodného obohacení mělo směřovat ke zjištění obvyklé ceny práva za užívání pozemku, jímž je zpravidla právo nájemní, a primárně by tak měla být zjištěna srovnáním ceny pronájmu obdobných pozemků, tj. zastavěných stavbou jiného vlastníka. Nesprávně a v rozporu s konstantní judikaturou podle mínění žalobkyně odvolací soud vyřešil i procesní otázku vztahující se k expertnímu dokazování, jestliže – aniž by se pokusil o odstranění rozporu v předložených znaleckých posudcích – přistoupil k vypracování dalšího znaleckého posudku, z nějž coby jediného zdroje posléze vycházel. V tomto směru žalobkyně vytýká, že žádný ze zpracovatelů dříve podaných posudků nebyl soudem vyslechnut a že znalecký posudek podaný znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, s.r.o., parametry revizního posudku postrádá a jím zvolený postup (použitá metoda) směřuje k závěru o snížení náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním zastavěného pozemku žalovanou (oproti obvyklému nájemnému), který žalobkyně nepovažuje za logický ani přiměřený.
7. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I. zrušen, spolu s rozsudkem soudu prvního stupně (v dotčených výrocích), jemuž by tak věc měla být vrácena k dalšímu řízení.
8. Žalovaná v obsáhlém vyjádření k dovolání označila napadený rozsudek odvolacího soudu za správný, jehož posouzení koresponduje závěrům ustálené rozhodovací praxe (na niž současně odkázala). Žalobkyní uplatněné námitky jsou podle mínění žalované povahy vesměs skutkové a jako nedůvodné žalovaná hodnotí i výhrady vůči expertnímu dokazování. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
10. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní), za niž jedná pověřený zaměstnanec s právnickým vzděláním (§241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností.
11. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu jest poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §237 o. s. ř. (v situaci, kdy nejde o žádné z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a přípustnost dovolání zde není vyloučena ani §238 o. s. ř.).
12. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
14. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
15. K hmotněprávní otázce vztahující se ke kvantifikaci bezdůvodného obohacení (posuzovaného se zřetelem na dobu jeho vzniku podle §451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu obecně postihující i její řešení (srov. např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod číslem 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2777/2009, či ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4005/2015), jíž byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení (jež v případě užívání cizího pozemku nelze vydat in natura a za které je třeba poskytnout náhradu v penězích; §458 odst. 1 obč. zák.) se zpravidla poměřuje obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase; je-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže navíc výše bezdůvodného obohacení přesáhnout maximální limit stanovený cenovými předpisy.
16. Peněžitá náhrada vychází z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl, a tedy i výše obvyklého nájemného, coby podklad pro stanovení náhrady za bezdůvodné obohacení (zpravidla zjišťováné znaleckým dokazováním) musí reflektovat aktuální stav pozemku, včetně jeho případné zastavěnosti; není-li reálně možné zajistit dostatečný vzorek obdobných pozemků, je na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce vypořádal, resp. na soudu, aby zmíněné faktory zohlednil ve svých úvahách (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4930/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 900/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3138/2012, a ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4337/2018).
17. Výše odkazované rozhodovací praxi se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, řídil-li se i v přítomné věci v rámci posouzení nastolené hmotněprávní otázky úvahou, že při určení výše peněžité náhrady za užívání pozemků nelze odhlédnout od skutečného stavu pozemku, jenž je zastavěn stavbou, tedy od takto determinovaného užívání, jež se pak musí projevit i ve výši obvyklého nájemného, jež lze pak snížit s ohledem na redukci užitné hodnoty zastavěného pozemku (k tomu srovnej i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2849/2023, vydané ve skutkově a právně podobné věci týchž účastníků, kdy žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků za dobu předcházející nyní žalovanému období, včetně další v něm odkazované judikatury).
18. Naproti tomu při řešení otázky procesního práva týkající se provádění dokazování znaleckým posudkem se odvolací soud v nyní posuzované věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak bude dále rozvedeno) a pro řešení nastolené procesní otázky je tak dovolání přípustné podle §237 o. s. ř.
19. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a v hranicích právní otázky, pro kterou bylo připuštěno dovolání, dospěl Nejvyšší soud současně k závěru, že dovolání je i opodstatněné (že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 věty první o. s. ř. byl naplněn).
20. Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
21. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod dle §241a odst. 1, věta první, o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
22. Podle ustanovení §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).
23. Podle §127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
24. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k §127 a §127a o. s. ř. se podávají následující závěry.
25. Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).
26. Soud ustanoveného znalce vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl (srov. §187 odst. 3 větu první, §191d odst. 3 větu druhou o. s. ř. a s účinností od 1. 1. 2014 srov. §38 odst. 1, §70 odst. 2 větu druhou zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1651/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2738/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018).
27. Splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v §127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4292/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3137/2020).
28. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je zpravidla zapotřebí vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 150/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019).
29. V posuzované věci – za účelem zjištění hladiny obvyklého nájemného coby určující veličiny pro kvantifikaci peněžité náhrady za užívání předmětných pozemků žalovanou bez právního důvodu – měly soudy k dispozici původně dva znalecké posudky – jednak žalobkyní předložený posudek znalce Ing. Dalibora Obořila (podle něj obvyklému nájemnému za rozhodné období odpovídá částka celkem 1 722 680 Kč) a žalovanou předložený posudek znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o. (se závěrem o obvyklém nájemném ve výši celkem 803 000 Kč).
30. V situaci, kdy měl soud k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, bylo jeho úkolem znalce vyslechnout (v případě posudku podaného znaleckou kanceláří jeho zpracovatele) a zhodnotit v tom smyslu, který z posudků (a z jakých důvodů) lze vzít za podklad rozhodnutí. To ovšem soud prvního stupně neučinil (a tento jeho postup aproboval i odvolací soud), kdy namísto toho – bez dalšího – sám vyžádal další znalecký posudek, vypracovaný znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, v.o.s. (označovaný jako „revizní“, jímž bylo obvyklé nájemné určeno částkou 677 474 Kč), jehož zpracovatele (jako jediného) vyslechl při jednání a z jehož závěrů při svém rozhodování výlučně vycházel.
31. Uvedené posouzení odvolacího soudu je však v rozporu s výše vyloženými závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
32. Jakkoliv lze s odvolacím soudem souhlasit v tom, že posudek znalce Ing. Dalibora Obořila, tak jak byl písemně podán, má své limity (neakcentuje-li dostatečně zastavěnost pozemků), bylo by předčasné (a nesprávné) znalcem činěné závěry předem diskvalifikovat bez toho, že by k nim byl znalec vyslechnut a byl mu dán prostor k jejich vysvětlení (i v konfrontaci s účastníky a soudem kladenými dotazy). Ke znaleckému posudku znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o. pak soud (a to bez jakéhokoliv vysvětlení) nepřihlédl vůbec. Ovšem i v tom případě, že by byl posudek znalce Ing. D. Obořila pro rozhodnutí nepoužitelný (z důvodů soudem vyložených, nezohlednil-li tento znalec ve svém posudku skutečný stav pozemků včetně jejich zastavěnosti), nemohla mít daná okolnost vliv na relevanci posudku znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o., jestliže – jak plyne i z výše odkazované judikatury – znalecký posudek zpracovaný na základě zadání jedné z procesních stran je zásadně rovnocenným důkazním prostředkem; nesprávná byla by proto i úvaha, že znalecký posudek předložený jednou z procesních stran již z tohoto důvodu neposkytuje náležitý podklad pro rozhodnutí.
33. Přistoupil-li soud prvního stupně přesto k vypracování dalšího znaleckého posudku, měla daná okolnost za následek jen prostý fakt, že v řízení byly přítomny tři znalecké posudky, s jejichž vzájemnými rozpory bylo třeba se vypořádat (obdobně srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017). Pakliže dovolatelka současně namítá, že znalecký posudek Jokl Appraisal, v.o.s., jenž byl soudem prvního stupně vyžádán jako revizní (a takto je i soudy označován), po stránce materiální revizním znaleckým posudkem ani není, je třeba jí dát za pravdu přinejmenším v tom ohledu, že soudy z tohoto znaleckého posudku neučinily žádný závěr odpovídající reviznímu přezkoumání předchozích dvou znaleckých posudků. Specifikem revizního znaleckého posudku je přitom právě to, že z odborného hlediska hodnotí jeden či více znaleckých posudků, o jejichž správnosti vznikla pochybnost, jestliže se taková pochybnost nepodařila v řízení odstranit.
34. Bude tedy úkolem soudů, aby v dalším řízení znalecké posudky s rozdílnými závěry zhodnotily v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů lze vzít za podklad rozhodnutí (a z jakých důvodů ze závěrů dalších znaleckých posudků nelze vycházet), případně aby zvážily a náležitě odůvodnily, zda jimi vyžádaný (v pořadí třetí) znalecký posudek dává odborný podklad pro závěr, který ze zbylých dvou znaleckých posudků je správný, a aby se pokusily odstranit rozpor mezi posudky i výslechem zpracovatelů znaleckých posudků.
35. Argumentuje-li odvolací soud závěry učiněnými soudy v jiné věci týchž účastníků, v řízení vedeném týmž odvolacím soudem pod sp. zn. „15 Co 22/2023“ (v níž žalobkyně žádala peněžitou náhradu za užívání týchž pozemků žalovanou za dobu předcházející nyní žalovanému období), sluší se připomenout, že v odkazované věci soudy při dokazování znaleckými posudky postupovaly oproti nyní posuzované věci odlišně, totiž v případě dvou znaleckých posudků (znalce Ing. D. Obořila a znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o.) jejich zpracovatele vyslechly a po zhodnocení posudků přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodnily své závěry, proč za podklad svého rozhodování vzaly právě žalovanou vyžádaný posudek znalecké kanceláře Equity Solutions Appraisals s.r.o. (a tento závěr – jako souladný s judikaturou – následně aproboval i Nejvyšší soud v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 6. 4. 2023, č. j. 15 Co 22/2023-407, jež odmítl usnesením ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2849/2023, jako nepřípustné).
36. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný (že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. byl naplněn).
37. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.).
38. Jelikož důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud zrušil v odpovídajícím rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
39. Současně Nejvyšší soud zrušil i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, č. j. 69 Co 290/2023-379, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 8. 2023, č. j. 29 C 440/2014-355, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jelikož jde o další rozhodnutí vydaná v řízení, jež jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
40. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
41. V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 2. 2024
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu