ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.52.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 52/2024-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný O. V. , t. č. ve výkonu trest odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 7 To 59/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 18/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 4 T 18/2023, byl obviněný O. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 28. 9. 2022 v přesně nezjištěné době před 11:28 hodin v domě č. p. XY v XY v obci XY, okres XY, v reakci na jejich předchozí vzájemný slovní a fyzický střet, napadl poškozeného Y. H. v úmyslu jej usmrtit, nejméně čtyřmi údery nožem o délce čepele 13 centimetrů vedenými střední až velkou intenzitou proti tělu poškozeného, zejména proti jeho levé polovině hrudníku a proti hlavě, tedy proti místům uložení životně důležitých orgánů, čímž poškozenému způsobil bodnou ránu hrudníku vlevo ve výši asi pátého mezižebří pronikající do levé hrudní dutiny s proniknutím vzduchu do ní, příčně probíhající přetětí pravého ušního boltce včetně chrupavky zasahující ke zvukovodu a dvě bodné rány na levém předloktí, což si vyžádalo urgentní operační zákrok s následnou hospitalizací poškozeného, přičemž v případě zasažení plíce, nebo velké cévy by byl bezprostředně ohrožen život poškozeného nadměrnými krevními ztrátami se vznikem pokrvácivého šoku, k čemuž nedošlo jen v důsledku náhody a aktivní obrany poškozeného .
2. Za to byl odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 7 To 59/2023 , tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný soudům nižších stupňů předně vytkl, že poškozený nebyl v řízení před soudem vyslechnut, ačkoli byl jeho výslech obhájcem navrhován. V důsledku toho nebyl náležitě zjištěn skutkový stav. Podle obviněného je totiž zřejmé, že pouze při výpovědi poškozeného a případné následné konfrontaci s obviněným mohlo dojít k náležitému zjištění skutkového stavu.
6. Dále poukázal na to, že s konfliktem začal poškozený. Poškozený s obviněným se začali venku hádat. Následně poškozený udeřil obviněného pěstí do obličeje, do oblasti oka. Poté poškozený obviněného udeřil ještě jednou, kdy mu zlomil zub. Obviněný byl stále napadán, a proto vzal ze stolu dřevěné prkénko, kterým poškozeného udeřil na levou stranu hlavy, přes ucho a prkénko se rozlomilo. Obviněný utekl dovnitř do domu. Zde ho poškozený dohnal a strčil ho na skříň, která se rozbila, a následně upadl na zem obličejem k zemi. Když byl na zemi, poškozený si na něj klekl a opětovně ho mlátil do hlavy. Když vstal ze země, poškozený stál naproti němu u stolu a opět jej začal napadat. Až v tento moment vzal obviněný ze stolu, který byl v bezprostřední blízkosti obou, nůž, kterým se bránil napadení ze strany poškozeného. Z provedených důkazů není zřejmé, zda byl obviněný vhozen do skříně, zda oba dva spadli na skleněnou skříň, která se rozbila, nebo zda skříň spadla na ně. Každopádně, když oba spadli na skříň (nebo skříň na ně), poškozený stále obviněného mlátil. Sice zápasili, ale protože poškozený byl fyzicky silnější, obviněný dostal od poškozeného naloženo. Když ho poškozený zbil a bylo zřejmé, že v tom chtěl ještě pokračovat, tak teprve v té chvíli vzal obviněný nůž. Nůž se nacházel mezi nimi na stole, tedy v bezprostřední blízkosti obou – jak poškozeného, tak obviněného, a oba po něm mohli sáhnout. Obviněný poškozeného bodnul pouze proto, že se obával o vlastní život. Celý průběh zápasu mezi oběma aktéry svědčil o tom, že obviněný byl skutečně v ohrožení života. O tom, že poškozený je násilnické povahy, svědčí i to, že zhruba týden před touto potyčkou došlo k jinému incidentu, kdy poškozený obviněnému vyhrožoval fyzickým násilím a dalšími věcmi. To mohlo strach obviněného o vlastní život jenom prohloubit.
7. Obviněný tvrdí, že poškozeného nebodl nožem s úmyslem ho zabít. Ve skutečnosti se podle něj o pokus vraždy vůbec nejednalo. Má za to, že ve věci chybí spolehlivý základ skutkových zjištění o tom, jak vše proběhlo. Rozhodující v tomto směru měl být výslech poškozeného, který však byl v době konání soudního jednání nezvěstný a jehož pobyt se nepodařilo zjistit, a tím ani výslech provést. Tím, že poškozený nebyl v soudním řízení vyslechnut, došlo k porušení práv obviněného. Zřejmě jen při přímé konfrontaci obviněného s poškozeným mohlo být spolehlivě zjištěno, jak potyčka ve skutečnosti proběhla. Obviněný se k bodnutí poškozeného doznal, ale popírá, že se tak stalo čtyřikrát, ale jen jednou. Navíc tak učinil v sebeobraně, neboť měl obavu o vlastní život. Rozhodně nelze souhlasit se závěry soudů, že v okamžiku, kdy bral obviněný do rukou nůž, byl předchozí konflikt již ukončen a ze strany obviněného šlo o prostou odplatu za předchozí jednání poškozeného. Obviněný poškozenému nevyhrožoval, ale když se zmlácený po pádu do skříně probral, viděl poškozeného, jak ho běží opět bít, a proto pokládal za nutné se bránit.
8. Ze strany obviněného se proto nejednalo o pokus vraždy, ale nejvýše se mohlo jednat o pokus zabití, a v daném případě by skutkovému ději činu nejvíce odpovídala nutná obrana. K tomu, jak se obviněný choval, ho donutila agresivita poškozeného, a dále to, že byl silnější a že při fyzickém střetu měl převahu. Poškozený byl vzat do nemocnice dne 28. 9. 2022 a z nemocnice byl propuštěn dne 3. 10. 2022, čili relativně brzy, v dobrém zdravotním stavu a bez následků, resp. bez poškození zdraví. Nelze odhlédnout ani od toho, že v nemocnici skončil i obviněný, a jak vyplývá z lékařské zprávy a z fotografií, které jsou založeny ve spisu, měl na těle též četná zranění.
9. Obviněný dále poukázal na to, že nebylo objasněno, komu patřila krev nalezená na papírových kapesnících a na WC (profily DNA neodpovídají profilu DNA poškozeného ani obviněného). Za této situace nelze způsobení veškerých zranění poškozeného přičítat právě obviněnému, když je mohl způsobit někdo úplně jiný. Je nutno ctít zásadu presumpce neviny. I to, že bodná rána způsobená poškozenému v oblasti hrudníku byla mělká, svědčí o tom, že obviněný nechtěl poškozeného usmrtit, navíc to byl právě obviněný, kdo jako první zavolal záchrannou službu. Až následně záchrannou službu zavolal svědek K., který během tohoto telefonátu uvedl, že „se na ubytovně pobodali“. Stejně jako není zřejmé, proč byl nůž, kterým byl poškozený bodnut, ohnutý, resp. jak k jeho ohnutí došlo, když znalec uvedl, že bodnutím do těla poškozeného se tak nestalo. Stejně jako soudní znalec MUDr. Jiří Hladík uvedl, že žádné ze zranění neohrožovalo život poškozeného, nevedlo k poškození důležitých orgánů ani k nadměrným krevním ztrátám.
10. V důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu pak soudy podle obviněného skutek nesprávně právně posoudily, čímž byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba soudy, které v případu rozhodovaly, čin chybně posoudily jako pokus vraždy, přestože vzhledem ke všem okolnostem případu i důkazní situaci se o pokus vraždy nejednalo.
11. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
13. Státní zástupce úvodem upozornil na to, že obviněný v podaném dovolání v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt podle něj indikuje neopodstatněnost podaného dovolání.
14. Co se hodnocení důkazů a učiněných skutkových zjištění týče, státní zástupce odkázal na příslušné pasáže rozhodnutí soudů nižších stupňů, kde se podle něj soudy touto problematikou v dostatečném rozsahu zaobírají a dostatečným a přesvědčivým způsobem řeší rovněž otázku právní kvalifikace počínání obviněného. Se stanoviskem soudů se státní zástupce plně ztotožnil, odkázal na ně a z hlediska uplatněných dovolacích důvodů pouze stručně doplnil, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Ostatně ani sám obviněný fakticky žádné zjevné rozpory ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepopisuje a prakticky pouze předkládá svou vlastní verzi průběhu skutkového děje, na základě které pak dovozuje pro sebe příznivější právní závěry. Kromě absence zjevných rozporů pak státní zástupce dále konstatuje absenci dalších vad uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zejména podle něj nelze přitakat obviněnému, pokud naznačuje vadu opomenutých důkazů – výslech svědka (poškozeného) nebylo možno realizovat z objektivních příčin, kromě toho byla k dispozici plně využitelná výpověď z přípravného řízení. Z hlediska namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak státní zástupce shrnul, že žádné vady přiřaditelné pod předmětný dovolací důvod neshledal. Dokazování netrpí žádnými vadami, je úplné a skutkový stav byl řádně a dostatečně zjištěn, ve věci činné soudy řádně reagovaly na veškeré výtky, které obviněný do oblasti dokazování a skutkových zjištění směřoval; zejména přesvědčivě vyvrátily klíčové skutkové tvrzení obviněného, podle kterého se v inkriminované chvíli pouze bránil útoku poškozeného nebo že poškozenému nezpůsobil vzniklá poranění či jeho útok nesměřoval k usmrcení poškozeného. Soudy rovněž pečlivě vysvětlily, proč uvěřily poškozenému.
15. Správně zjištěný skutkový stav pak soudy podle názoru státního zástupce též přiléhavě právně kvalifikovaly. Především v této souvislosti dostatečným a logickým způsobem přesvědčivě vysvětlily, proč obviněný nemohl jednat v nutné obraně a současně vyložily, proč se jedná o pokus vraždy, a nikoliv o některý z mírněji trestných deliktů. Nad rámec úvah obsažených v přezkoumávaných rozhodnutích pak státní zástupce dodal, že pro argumentaci obviněného zpochybňující správnost hmotně právní kvalifikace deliktu je příznačné, že v zásadě vychází z vlastní představy o skutkovém ději, nikoliv ze skutkových zjištění učiněných soudy. Takový způsob zpochybnění právní kvalifikace je však v dovolacím řízení zásadně vyloučený. V dovolacím řízení se totiž správnost právního posouzení ověřuje na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy, nikoliv na podkladě skutkových zjištění prosazovaných obviněným.
16. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného O. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř .
21. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný V. jím brojí proti výroku o vině zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Nepopírá přitom, že poškozeného bodnul, namítá nicméně, že se tak nestalo čtyřikrát, ale pouze jednou, a že jednal v nutné obraně, neboť poškozený byl v potyčce v převaze a byl ohrožen život obviněného. Neměl v úmyslu poškozeného zabít. Čin tak měl být posouzen jako nutná obrana, popř. jako pokus o zabití. Obviněný v této souvislosti soudům vytkl, že v řízení před soudem nebyl poškozený vyslechnut. Obviněný poukázal též na některé skutkové okolnosti, které podle něj nasvědčují tomu, že zranění mohla poškozenému způsobit i jiná osoba, a poukázal i na nízkou závažnost zranění poškozeného a na to, že zranění utrpěl i obviněný.
26. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
27. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
28. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, je tuto nutno označit za ryze skutkové, resp. částečně i procesní povahy. Jakkoliv se totiž obviněný v rámci své stěžejní dovolací námitky domáhá posouzení svého jednání jako nutné obrany (přičemž závěr o ní je nepochybně závěrem právním), činí tak výlučně na podkladě jiného skutkového stavu, než ke kterému pro provedeném dokazování dospěly soudy nižších stupňů a ze kterého při svém rozhodování vycházely. Jde zejména o průběh potyčky s poškozeným, která se podle obviněného odehrála jinak, než jak bylo soudy zjištěno. Je navíc skutečností, že obviněný v podaném dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zpravidla nutno označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
29. V souvislosti se skutkovými námitkami obviněného je nutno upozornit na to, že zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
30. Pokud se obviněný v nyní projednávaném dovolání domáhá jiného způsobu hodnocení provedených důkazů, resp. prosazuje jinou, pro něj příznivější verzi skutkového děje, než ke které dospěly soudy nižších stupňů, je nutno konstatovat, že takové námitky není z právě uvedených důvodů možné podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . Dovolání obviněného totiž neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného (extrémního) rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy (obviněný takový rozpor nepopisuje), ale jde pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů, která se předmětem dovolacího přezkumu stát nemůže.
31. Pouze nad rámec uvedeného konstatování Nejvyšší soud uvádí, že z předloženého spisového materiálu i z obou rozhodnutí soudů nižších stupňů je patrné, že soudy se obhajobou obviněného založenou na tvrzené nutné obraně pečlivě zabývaly. Po provedeném dokazování dospěly k závěru, že je vyloučeno, že předmětný incident se odehrál tak, jak tvrdí obviněný, tedy že by obviněný byl v souboji natolik zahnán do úzkých, že v obavě o svůj život se musel bránit nožem. Na základě svědeckých výpovědí, znaleckého dokazování, které verzi obviněného s ohledem na povahu zranění poškozeného vyloučilo, a při zohlednění rozsahu poranění obviněného, bylo naopak postaveno na jisto, že v okamžiku, kdy obviněný bral do ruky nůž, byl předchozí konflikt již ukončen a ze strany obviněného šlo o prostou odplatu za předchozí jednání poškozeného. Soudy se rovněž zabývaly otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy, tedy zda obviněný chtěl poškozeného usmrtit. S ohledem na způsob provedení útoku, zvolenou zbraň a intenzitu bodnutí, jakož i s přihlédnutím ke zjištěným slovním projevům obviněného před činem učinily závěr o nepřímém úmyslu.
32. Již na základě takto stručně rekapitulované důkazní situace (podrobněji lze odkázat zejména na body 19. a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) tak bylo možno učinit spolehlivý závěr o tom, že to naopak byl právě a jenom obviněný, kdo vzájemnou rvačku eskaloval tím, že na poškozeného zaútočil nožem. Stejně tak měly soudy dostatečný skutkový podklad i pro závěr o naplnění subjektivní stánky zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku. Z těchto důvodů nebylo možno o nutné obraně uvažovat.
33. Na těchto závěrech ničeho nemění ani to, že se nepodařilo objasnit všechny zjištěné skutečnosti, zejména pokud jde o nalezené krevní stopy a o ohnutý nůž. Toho si však byly soudy dobře vědomy a dospěly k přesvědčivému a věcně správnému závěru, že tato zjištění nemají na trestnost jednání obviněného vliv (srov. bod 29. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
34. Pokud jde o námitku obviněného, že v řízení před soudem nebyl vyslechnut poškozený, tuto procesní výhradu bylo možno, na rozdíl od výše uvedené skutkové argumentace, podřadit pod rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde konkrétně o třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu, která spočívá v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Po věcné stránce však tento dovolací důvod naplněn nebyl, neboť je sice pravdou, že poškozený H. nebyl ani jedním ze soudů vyslechnut, ačkoliv to obviněný navrhoval, nestalo se tak ovšem bezdůvodně. Ačkoliv soudy vyvinuly značnou snahu poškozeného H. vypátrat a zajistit tak jeho výslech před soudem, bylo toto úsilí bezúspěšné. Bylo zjištěno, že poškozený na území České republiky nikdy neměl povolen žádný druh pobytu a nejsou žádné informace o tom, kde se zdržuje. Výslech poškozeného v řízení před soudem tak z objektivních důvodů nebyl možný. Je navíc možno připomenout, že byla k dispozici procesně použitelná výpověď poškozeného z přípravného řízení, přičemž soud prvního stupně byl oprávněn ji za podmínek podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. přečíst k důkazu. Třetí alternativa jinak v této souvislosti přiléhavě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak naplněna nebyla.
35. Konečně, pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , tedy o obviněným namítané nesprávné právní posouzení skutku, tento dovolací důvod se s uplatněnou argumentací zcela míjí. Obviněný totiž, jak shora popsáno, rozporuje pouze zjištěný skutkový stav (popř. uplatňuje námitku proti neprovedení navrhovaného důkazu), nikoliv způsob, jakým soudy tento právně posuzovaly.
36. Je skutečností, že obviněný v rámci svých dovolacích námitek vychází z jiného skutkového děje, než jaký byl zjištěn nalézacím soudem v důkazním řízení, když v zásadě pokračuje v polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však směřuje výhradně k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je tak hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem (blíže viz ŠÁMAL, P.; PÚRY, F. §265b. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164). Jinými slovy, dovolací soud je při posuzování dovolání z hledisek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Argumentaci obviněného založenou toliko na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů tak pod rozsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, a to ani přesto, že závěr o nutné obraně je jinak závěrem právním.
37. K poukazu obviněného na to, že jeho jednání mohlo být posouzeno jako pokus zabití podle §141 tr. zákoníku, je pak konečně možno uvést, že obviněný ani náznakem neuvedl žádný konkrétní důvod, který by mohl zakládat důvod použití této privilegované skutkové podstaty. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu domýšlet za obviněného jeho dovolací argumentaci, neboť to je primárně úkolem jeho obhájce. Je nicméně možno konstatovat, že i touto eventualitou se soudy zabývaly a dospěly ke zcela správnému závěru, že vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním nepřichází posouzení jednání obviněného jako pokusu zabití podle §141 tr. zákoníku v úvahu. To samé lze konstatovat i o kusé a blíže neodůvodněné zmínce obviněného o lehké povaze zranění poškozeného (k oběma otázkám viz body 33. a 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 17. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
38. Vzhledem k tomu, že skutkové ani právní námitky obviněného nebylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, a že námitku neprovedení navrhovaného důkazu výslechem poškozeného H. vyhodnotil Nejvyšší soud jako věcně neopodstatněnou, nemohlo dojít k naplnění obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ani souvisejícího a pouze implicitně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
39. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného O. V. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu