ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.148.2024.1
sp. zn. 30 Cdo 148/2024-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. F. , zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody ve výši 4 198 063,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 214/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 54 Co 361/2022-163, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se v řízení domáhal zaplacení částky 4 198 063,60 Kč z titulu náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o úschově, které bylo vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 65 Sd 19/2002 (dále též jen „posuzované řízení“). Podle žalobních tvrzení bylo posuzované řízení zahájeno v červnu 2002 a pravomocně skončilo až po 13 letech, neboť předmět úschovy, tj. akcie obchodní společnosti RAVELA Velká Bystřice a. s., o jejichž vydání žalobce usiloval, mu na základě usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2015, č. j. 65 Sd 19/2002-107, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2015, byly fakticky vydány až 16. 6. 2015. Žalobce tvrdil, že coby vlastník majoritního balíku akcií obchodní společnosti RAVELA Velká Bystřice a. s. měl rozhodující vliv na rozhodování uvedené společnosti, který fakticky ztratil poté, co byl dne 10. 5. 2002 přepaden a při této příležitosti mu bylo odcizeno zhruba 7 000 ks akcií této společnosti. Uvedené akcie, konkrétně v množství 6 668 ks, byly sice následně orgány činnými v trestním řízení zajištěny, avšak vzhledem k tomu, že o jejich vydání kromě žalobce usilovaly i další subjekty, došlo k jejich složení do soudní úschovy. Žalobce v důsledku toho ztratil rozhodující vliv na řízení předmětné společnosti, což mělo za následek, že dne 18. 6. 2002 byl v rámci konání náhradní valné hromady odvolán z funkce předsedy představenstva a posléze byl odvolán i z pozice ředitele společnosti. Žalobce tvrdil, že v důsledku odvolání z funkce předsedy představenstva společnosti, jakož i z pozice jejího ředitele, mu byla způsobena škoda ve výši ušlého příjmu představovaného měsíční odměnou předsedy představenstva v částce 10 000 Kč a mzdy ředitele společnosti ve výši 11 400 Kč měsíčně, k níž kromě toho náležela ještě odměna ve výši dalších 40 %, tj. celkem 25 960 Kč hrubého měsíčně. Vzhledem k tomu, že uvedené akcie měly být žalobci vydány „ihned“, ale vlivem nepřiměřené délky řízení se tak stalo až dne 16. 6. 2015, požadoval po žalované zaplacení náhrady škody ve výši celkem 4 198 063,60 Kč, spočívající ve výše popsaném uniklém měsíčním příjmu za období od července 2002 do 16. 6. 2015.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) po částečném zrušení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. 54 Co 97/2020-124, rozhodl rozsudkem ze dne 9. 8. 2022, č. j. 26 C 214/2018-136, a to tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 66 669,60 Kč s příslušenstvím (výrok I) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v napadaném výroku o věci samé potvrdil (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně (výrok II) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v plném rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na vyřešení otázky hmotného práva, při níž se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 190/2013, nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08 apod.“
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty prvé o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
Přípustnost dovolání v rozsahu rozhodnutí ve věci samé nemůže ve smyslu §237 o. s. ř. založit otázka nesprávného posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).
Napadené rozhodnutí vychází z toho, že příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o úschově (akcií) a tvrzenou škodou spočívající v ušlém zisku (ušlé mzdy ředitele společnosti a odměny předsedy představenstva společnosti a kapitalizovaného příslušenství) za kalendářní měsíce duben, květem a červen 2015 je přerušena skutečností, že usnesením soudu ze dne 3. 9. 2014, s právní mocí rozhodnutí dne 19. 9. 2014, byl zrušen konkurs na majetek společnosti RAVELA Velká Bystřice a. s. z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, přičemž v této skutečnosti lze spatřovat okolnost, která by sama jako výlučná a samostatná příčina vyvolala vznik žalobcem požadované náhrady škody bez ohledu na jím tvrzenou existenci nesprávného úředního postupu.
Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou otázku týkající se právního posouzení příčinné souvislosti, jeho námitky směřují výlučně proti závěru o skutkovém stavu, z něhož napadené rozhodnutí vychází (aniž by však v této souvislosti formuloval konkrétní otázku procesního práva), jestliže jeho nesouhlas se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti stojí výlučně na argumentaci, že k úpadku společnosti by nedošlo, pokud by nebyly dovolateli zadržovány akcie v soudní úschově.
Výše nastíněné závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti však nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje tím nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu