ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.302.2024.1
sp. zn. 30 Cdo 302/2024-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. S. , zastoupeného Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 35 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 139/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, č. j. 69 Co 294/2023-15, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2023, č. j. 69 Co 294/2023-15, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 8. 2023, č. j. 28 C 139/2023-9, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 35 000 000 Kč (po opravě „překlepu“ v žalobě provedené podáním ze dne 2. 8. 2023) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 1. 2024 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 C 81/2023-14, které k žalobě přiložil a jímž byla dle žalobce „porušena povinnost soudu řídit se zákony, neboť soud po něm vyžadoval, co zákon neukládá, což žalobce považuje za urážku“.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 8. 2023, č. j. 28 C 139/2023-9, odmítl žalobu ze dne 1. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 2. 8. 2023 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce ani po výzvě k odstranění vad podané žaloby a po poučení, v jakém směru je tuto žalobu třeba doplnit, s tím, že jinak bude žaloba odmítnuta, vady žaloby ve stanovené lhůtě neodstranil. Ze žaloby tak dle soudu prvního stupně nadále neplyne srozumitelné skutkové vylíčení ve vztahu ke všem podmínkám vzniku odpovědnosti státu za škodu, neboť žalobce sice označil řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, ale případný nesprávný úřední postup blíže srozumitelně nekonkretizoval a z útržkových tvrzení si soud prvního stupně nemohl udělat představu o skutkovém základu žaloby, tedy o průběhu napadeného řízení a konkrétním nesprávném úředním postupu. Dále žalobce nespecifikoval, v čem spatřuje příčinnou souvislost a rovněž nerozvedl, jaká újma mu vznikla, přestože z doplnění žaloby lze mít za to, že se jedná o újmu nemajetkovou, a z jakých důvodů ji vyčíslil právě v takové výši.
4. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
5. Odvolací soud uzavřel, že žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 7. 2023, č. j. 28 C 139/2023-5, vyzván k odstranění vad žaloby, a i přes tuto výzvu nevymezil jasně a určitě předmět řízení, pouze uvedl, že jím označené rozhodnutí je v rozporu se zákonem a uráží ho. Dle odvolacího soudu tudíž není zřejmé, o čem a na základě jakého skutku má soud rozhodnout; soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud neprojednatelnou žalobu odmítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které podle svého obsahu směřovalo jen proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. V dovolání uplatnil žalobce následující dovolací důvody.
7. Dle žalobce spočívá napadené usnesení na vyřešení otázky procesního práva, a to aplikace §79 a 43 občanského soudního řádu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejm. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 315/2004, 2 Cdon 245/96, 30 Cdo 442/2017, 30 Cdo 1542/2014, 30 Cdo 3527/2014, 33 Cdo 3846/2016 nebo 25 Cdo 2142/2004), která řeší náležitosti žaloby odlišně. Žalobce namítal, že odvolací soud vyložil předmětné procesní normy velmi striktně a že žaloba všechny náležitosti včetně toho, čeho se žalobce domáhá (náhrady za nesprávný úřední postup), obsahovala a nebyla tak neprojednatelná, neboť bylo zřejmé, o jaký skutek jde. To, zda by žalobce dále splnil povinnost tvrzení a důkazní, nyní predikovat nelze.
8. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a §241a odst. 2 o. s. ř.
12. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolání je přípustné pro řešení otázky aplikace §79 odst. 1 o. s. ř. upravujícího náležitosti žaloby a na ni navazující otázky vad žaloby a splnění podmínek pro její odmítnutí podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
15. Dovolání je důvodné.
16. Obsahové náležitosti návrhu na zahájení řízení vymezuje §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) musí obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
17. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
18. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor. V usnesení ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, Nejvyšší soud dodal, že z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá všechny skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení povinován není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014).
19. Žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud jednat a rozhodnout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016). I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu §43 o. s. ř. jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004).
20. V projednávané věci je z podané žaloby po její opravě a doplnění zřejmé, že se žalobce domáhá proti žalované náhrady (jediné a nedělitelné) nemajetkové újmy ve výši 35 000 000 Kč a tvrdí, že tuto nemajetkovou újmu, spočívající v psychické újmě (vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 C 81/2023-14, bylo pro žalobce urážlivé, žije v důsledku toho v právní nejistotě), utrpěl v důsledku vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2023, č. j. 10 C 81/2023-14, které považuje za nezákonné (soud po něm vyžadoval, co mu zákon neukládal). Co se pak týče žalované částky, je pravdou, že v žalobě je uvedena jako žalobní požadavek jednak částka 35 800 000 Kč a současně i částka 35 000 000 Kč. Na výzvu soudu prvního stupně však žalobce tento rozpor podáním ze dne 2. 8. 2023 odstranil, neboť uvedl, že se jednalo o překlep a částku 800 000 Kč „bere zpět“, z čehož je zřejmé, že žalovanou částkou byla od počátku částka 35 000 000 Kč (čemuž odpovídá i výše nároku uplatněného u žalované dopisem ze dne 1. 6. 2023) a ve vyhotovení žaloby došlo jen k písařské chybě. Přes zjevnou stručnost žaloby i její ztíženou srozumitelnost jsou tak z jejího obsahu v základních rysech zjistitelná taková tvrzení, kterými žalobce po skutkové stránce vymezil předmět řízení dostačujícím způsobem tak, že nehrozí jeho záměna s jiným skutkem, a byly odstraněny i rozpory ohledně žalované částky.
21. Vytýká-li pak odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) žalobci, že v žalobě ani v jejím doplnění řádně nevysvětlil, na základě jakých úvah požadovanou částku vyčíslil, jedná se za situace, kdy žalobce uplatňuje jediný nárok, který se dále nedělí na samostatné dílčí nároky, již o požadavek, který je relevantní až pro účely hmotněprávního posouzení věci, nikoli však pro účely posouzení projednatelnosti žaloby z hlediska procesního práva (tj. pro nezaměnitelnost žaloby po stránce skutkové). Důvodem pro odmítnutí žaloby v projednávané věci tak nemůže být skutečnost, že žalobce v rozporu s požadavkem soudu řádně nevysvětlil, jak k vyčíslení výše nároku dospěl (srov. například výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014).
22. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné rovněž dodat, že právní kvalifikace nároku učiněná žalobcem v dovolání vyjádřením jeho přesvědčení, že by se mělo jednat o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudu (byť dle skutkových tvrzení v žalobě je zřejmé, že nemajetkovou újmu odvozuje od vydání rozhodnutí soudu, které považuje za rozporné se zákonem), není náležitostí žaloby ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. Podle ustálené soudní praxe i právní teorie je posouzení skutku (skutkového děje) po právní stránce vždy úkolem soudu; žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4504/2008, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, nebo ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004).
23. Za situace, kdy bylo dovolání shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zabýval i tím, zda ve věci existují zmatečnostní vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad žalobce netvrdil a takové vady se nepodávají ani z obsahu soudního spisu.
24. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to jak v části jeho výroku I, kterou byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně o věci samé, tak v části týkající se potvrzení závislého výroku o náhradě nákladů řízení, a dále v závislém výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení [§242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí rovněž pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. také usnesení soudu prvního stupně, a to jak ve výroku I o věci samé, tak v navazujícím výroku II o náhradě nákladů řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
25. Soudy nižších stupňů jsou v dalším řízení vázány právním názorem dovolacího soudu v tomto rozsudku vysloveným (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2024
JUDr. David Vláčil
předseda senátu