ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3559.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3559/2023-309
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobce M. J. , zastoupeného JUDr. Tomášem Markem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 1400/29, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 364 980 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 58/2019, o dovolaní žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 30 Co 116/2023-256, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 30 Co 116/2023-256, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 1. 2023, č. j. 65 C 58/2019-205, ve výrocích II až IV se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení 364 980 Kč jako náhrady újmy, která mu dle jeho slov vznikla nezákonným rozhodnutím Odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 23. 9. 2015, č. j. KUJI 63525/2015, ODSH 983/2015 Ko/Odv (dále také „nezákonné rozhodnutí“). Toto rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení zahájeném na návrh žalobce, jímž se domáhal, aby obec XY zprůjezdnila příjezdovou cestu k jeho obydlí. V nyní posuzované věci žalobce namítal, že v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, a navazujícím nevyřešením situace ohledně příjezdové cesty k jeho domu, mu vznikla újma na zdraví.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 27. 1. 2023, č. j. 65 C 58/2019-205, o žalobě rozhodl (již podruhé) tak, že se řízení zastavuje co do částky 885 434 Kč s příslušenstvím (výrok I), v části, kde se žalobce domáhal na žalované zaplacení 364 980 Kč s příslušenstvím žalobu zamítnul (výrok II) a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení žalované (výrok III) a České republice (výrok IV).
3. Soud prvního stupně rozhodoval v dané věci podruhé; jeho předchozí rozsudek ze dne 8. 10. 2019, č. j. 65 C 58/2019-64, kterým žalobu v celém rozsahu zamítnul, Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 20. 4. 2020, č. j. 30 Co 49/2020-91, zrušil pro nedostatečné poučení žalobce stran nutných skutkových tvrzení a důkazních návrhů týkajících se příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a žalobcem tvrzenou újmou. Ve svém druhém rozhodnutí pak soud prvního stupně uzavřel, že výše zmíněné rozhodnutí Odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Kraje Vysočina sice představuje nezákonné rozhodnutí, nicméně ze znaleckého posudku MUDr. Jana Tučka, Ph.D., LL.M. nevyplývá, že by vznik anxiózně-depresivní poruchy byl v příčinné souvislosti přímo s nezákonným rozhodnutím, jelikož znalec zasadil újmu žalobce do obecné souvislosti se všemi okolnostmi spojenými s řešením problému příjezdové cesty k obydlí žalobce. To sice bylo jednou z dílčích příčin společně a neoddělitelně iniciujících vznik poruchy, ale nikoliv příčinou hlavní, bez které by ke vzniku poruchy nedošlo. Ze znaleckého posudku MUDr. Vlastimila Tichého ze dne 29. 8. 2018, předloženého žalobcem, zjistil soud toliko zdravotní stav žalobce, stran příčin vzniku poruchy zdravotního stavu jej však soud prvního stupně považoval za nepřesvědčivý a nedostatečně zdůvodněný, výslech zpracovatele k objasnění posudku však neprovedl.
4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce svým rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 30 Co 116/2023-256, rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a České republice (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
5. Odvolací soud vyslechl znalce MUDr. Tučka, načež přisvědčil závěru soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a újmou na zdraví žalobce. Ta by byla podle odvolacího soudu dána jedině tehdy, pokud by právě existence nezákonného rozhodnutí byla podstatnou příčinou jeho zdravotních potíží. Podle závěrů znalce MUDr. Tučka však nezákonné rozhodnutí nebylo jediným vyvolávajícím faktorem duševního onemocnění posuzovaného, ale působilo jako jedno z většího množství faktorů přispívajících ke vzniku újmy. Stanovit primární a podstatnou příčinu vzniku poruchy u žalobce z psychiatrického hlediska podle znalce jednoznačně nelze, neboť jednotlivé skutečnosti, jako omezení přístupové cesty, rozhodnutí úřadů či jednání osob s nimi spojenými, byly vzájemně propojeny. V řízení nebylo prokázáno, že by nezákonné rozhodnutí bylo podstatnou příčinou poruchy zdraví žalobce, čímž podle odvolacího soudu nebyly dány předpoklady odpovědnosti státu. Podle odvolacího soudu také soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, pokud ve vztahu k posudku MUDr. Tichého neprovedl výslech znalce a nepožádal jej o vysvětlení, jelikož otázku příčinné souvislosti zjistil ze znaleckého posudku MUDr. Tučka, jemuž v tomto směru detailně vymezil znalecký úkol.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu včas podaným dovoláním, ze kterého – ač samo dovolání je na samé hranici projednatelnosti – vyplývá, že jeho přípustnost spatřuje podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v tom, že napadené rozhodnutí stojí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde konkrétně o otázku postupu soudu navazujícího na pochybnosti o věcné správnosti, nejasnosti nebo neúplnosti znaleckého posudku. Dovolatel odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 348/2014, ze kterého vyplývá, že v případě pochybností musí soud ve smyslu ustanovení §127a odst. 2 o. s. ř. znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení. Pokud tak odvolací soud bez výslechu znalce MUDr. Tichého dospěl k tomu, že jím vypracovaný posudek je, co se týče v něm presentovaných závěrů, nedostatečný, zatížil řízení podstatnou vadou.
7. Dovolatel také s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, a ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013, namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil příčinnou souvislost. Podle dovolatele ze znaleckých posudků a výslechu znalce MUDr. Tučka vyplývá, že nezákonné rozhodnutí, přestože není příčinou jedinou, má mezi ostatními stresory velmi významnou roli. Ostatní stresory neměly podle dovolatele ani zdaleka takový dopad na jeho zdravotní stav; samotné překážky na přístupové cestě by bez toho, že by se dovolatel vlivem postupu úřadů dostal do neřešitelné situace, nebyly příčinou jeho újmy. Dovolatel odkazuje na znalecké posudky, ze kterých podle něho vyplývá, že významným faktorem ve zhoršení jeho psychického zdraví byla mimo jiného také ztráta víry ve spravedlnost a předvídatelnost následného postupu správních orgánů, přičemž tyto jsou spojeny právě s vydáním nezákonného rozhodnutí.
8. Dovolatel nakonec také namítá, že odvolací soud nesprávně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, jelikož uložil zaplatit také náklady za výslech znalce dne 27. 1. 2023 ve výši 4 872,67 Kč. Tento výslech však nebyl v rozhodnutí zohledněn, neboť z důvodu nekvalitního záznamu protokol z tohoto jednání výslech znalce nezachytil. Podle dovolatele tak není možné požadovat po něm náhradu nákladů za tento úkon, který byl zmařen chybou soudu. Dovolatel také namítá, že měl být podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudních poplatků osvobozen, neboť předmětem nynější věci je náhrada újmy na zdraví.
9. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
11. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, za splnění podmínky §241 o. s. ř.
12. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, podané dovolání tak není přípustné v rozsahu, v němž dovolatel námitkami týkajícími se nesprávného použití zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, napadá výrok I rozsudku odvolacího soudu v té části, kterou byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v otázce náhrady nákladů řízení. To samozřejmě nebrání Nejvyššímu soudu takový výrok odklidit z důvodu jeho akcesority, pokud je současně k důvodně podanému dovolání rušen některý z výroků o věci samé.
15. V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné na otázce, zda bylo povinností soudů nižších stupňů vyslechnout znalce MUDr. Tichého, který na žádost žalobce zpracoval s odkazem na §127a o. s. ř. znalecký posudek. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že tento znalecký posudek se „omezil toliko na konstatování zdravotního stavu, aniž jakkoliv odůvodňoval své závěry o příčině vzniku poruchy zdravotního stavu a lze jej považovat za nepřesvědčivý a zcela nedostatečně zdůvodněný“. Toto hodnocení soudu prvního stupně sdílel také odvolací soud, podle jehož úvah znalec MUDr. Tichý „uvedl k otázce příčinné souvislosti pouze to, že u žalobce nachází anxiózně-depresivní poruchu vzniklou jako reakci na spor o příjezdovou cestu“. Odvolací soud proto zaměřil svou pozornost na bližší zkoumání příčin vzniku této poruchy, když za tím účelem již soud prvního stupně ustanovil jiného znalce, MUDr. Tučka, jemuž velmi detailně a odlišně vymezil znalecký úkol. Z posudku MUDr. Tichého tak mimo existence zdravotní újmy soudy žádné závěry neučinily.
16. Dovolání shledal Nejvyšší soud, ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. v rozsahu první žalobcem artikulované otázky přípustným, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
17. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které Nejvyšší soud provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), striktně vázán důvody v dovolání vymezenými, dospěl k závěru, že dovolání je v rozsahu, v němž bylo shledáno přípustným, též opodstatněné.
18. Podle ustanovení §127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
19. Podle ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř. platí, že je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
20. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.9.1968, sp. zn. 1 Cz 39/68, který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, Zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státního notářství zn. Cpj 161/79, která byla uveřejněna pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, ze dne 26.8.2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2860/2021) soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz (tj. podle ustanovení §132 o. s. ř.), nicméně je tu při hodnocení tohoto důkazu oproti jiným důkazům určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej však nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek; kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce, popřípadě, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení §127 odst. 3 o. s. ř., ustanoví "státní orgán, vědecký ústav, vysokou škodu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost".
21. Ustanoví-li soud znalce, vyplývá z výše uvedeného, že znalce vyslechne (při jednání), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl, a ještě pouze v odůvodněných případech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014).
22. Tento postup se uplatní i při provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení, který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. V takovém případě se postupuje – jak vyplývá z ustanovení §127a o. s. ř. – stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, který byl uveřejněn pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).
23. V poměrech nynější věci, kdy sice soudy provedly důkaz čtením znaleckého posudku MUDr. Tichého a shledaly jej neúplným a nedostatečně odůvodněným, však právě tato skutečnost vyvolala potřebu obligatorního výslechu daného znalce. Znění §127 odst. 1 a 2 o. s. ř. vychází z toho, že znalec by měl být obligatorně vyslechnut, zpracování posudku v písemné formě by mělo být (s ohledem na stále platnou procesní úpravu) jen zcela výjimečné (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2444/2019, jakož i judikaturu tam označenou), z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15. Uvedené závěry přitom přiměřeně dopadají i na tzv. „soukromé posudky“, které za splnění podmínek vtělených do §127a o. s. ř. předložili v průběhu řízení samotní účastníci řízení.
24. Znalecký posudek musí být vypracován v náležité formě, musí splňovat stanovené formální náležitosti. Je nutné, aby měl také náležitosti obsahové, musí zahrnovat i metodu vypracování znaleckého posudku. Nezbytností je možná přezkoumatelnost znaleckého posudku. Znalecký posudek musí zahrnovat odpovědi na zadané otázky (srov. např DÖRFL, Luboš. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. 1.vyd. Praha: C. H. BECK, 2009, 205 s. ISBN 978-80-7400-148-2). Obsahové náležitosti kladené na znalecký posudek byly v rozhodné době vypočteny v §13 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Součástí znaleckého posudku je dle tohoto ustanovení nález. Nález pojímá popis zkoumaného materiálu, případně jevů, dále také shrnutí skutečností, které při úkonu zohledňoval. Nález má tedy obsahovat teoretický základ, z něhož při úkonu znalec vycházel, dále také popis teoretických metod, které znalec při úkonu užil a také charakteristiku podkladů, ze kterých znalec vycházel. Titulní list znaleckého posudku obsahuje údaje, z nichž je zřejmé, že jde o znalecký posudek, jeho číslo, jméno znalce, který znalecký posudek vypracoval, kdo je zadavatelem znaleckého posudku, věc, v níž je znalecký posudek zhotovován, počet listů posudku včetně příloh a také datum vypracování posudku. Nezbytným dílem nálezu je postup, jakým znalec dochází ke konkrétním závěrům. Právě při tomto postupu znalec zužitkovává své odborné znalosti a vědomosti, jež jsou pro vymezení závěrů nutné. Další zákonem předepsaná součást znaleckého posudku je označována jako posudek. Posudek představuje zejména výčet znaleckých otázek neboli znaleckého úkolu a odpovědí na ně. Znalec tedy v této části uvádí jednotlivé otázky a ke každé vždy sděluje odpověď, která musí být kompletní, tedy odpověď, která reaguje na otázku v jejím plném rozsahu. V obtížnějších případech, může být tato část poměrně obsáhlá, není tedy od věci, jednotlivé závěry nakonec sumarizovat (k tomu srov. KŘÍSTEK, Lukáš. Znalectví. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2013, 332 s. ISBN 978-80-7478-042-4).
25. Odvolací soud vycházel z toho, že znalecký posudek znalce MUDr. Tichého je zpracován méně přesvědčivě a jeho obecný závěr nemá dostatečný podklad ve zjištění bližších příčin vzniku dovozované psychické poruchy. Z obsahu spisu je dále patrné, že – ve světle výše zmiňovaných obecně přijímaných judikatorních závěrů – posudek znalce Tichého vychází (soudě podle jeho obsahu) toliko ze subjektivních údajů předestřených v rámci vyšetření samotným žalobcem, které nebyly nijak ověřovány (např. zdravotní dokumentací vyšetřovaného apod.). Z posudku např. vůbec není zřejmé, že by se znalec podrobněji zajímal o psychiatrickou anamnézu žalobce (tzv. předchorobí), ačkoliv z pozdějšího posudku znalce MUDr. Tučka (srov. např. č. l. 131 a násl. spisu) plyne, že se již v minulosti žalobce léčil s reaktivním depresivním stavem v terénu stresové situace umocňované ještě jeho neurovegetativní labilitou, podrážděností a emoční tenzí u něj se projevující. Naproti tomu v rozhodném období se žádné známky psychického diskomfortu na straně žalobce z jeho zdravotnické dokumentace (vyžádané MUDr. Tichým) nepodávají, ačkoliv žalobce v té době vykonával psychicky náročnou práci policisty dislokovaného na pracovišti krajské Správy kriminální policie a vyšetřování. Nebyly nijak prověřovány ani údaje vztahující se k tvrzenému úbytku váhy apod. Při zvažování příčinné souvislosti (popř. též základu nároku v podobě existence poškození zdravotního stavu žalobce) by rovněž nemělo být opomenuto, že spor o příjezdovou cestu nevznikl „ze dne na den”, ale že šlo o problém dlouhodobý, o čemž svědčí, mimo jiné, že neprůjezdnost cesty měla být způsobena kamením a zčásti vzrostlou vegetací (srov. strana 2 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně). Z posudku znalce MUDr. Tichého také není patrné, z jakého „spisového materiálu ve věci předloženého” tento znalec vlastně vycházel. Právě uvedené okolnosti vyvolávaly (umocňovaly) potřebu osobního slyšení uvedeného znalce soudem.
26. Přes uvedený příkladmý výčet nedostatků posudku znalec MUDr. Tichý, aprobovaný v příslušném oboru, činí stručně odůvodněný závěr, že u posuzovaného „nacházíme” anxiozně depresivní poruchu „vzniklou jako reakci na spor o příjezdovou cestu”, a proto nebylo možno bez dalšího pominout potřebu výslechu tohoto znalce. Při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 29. 4. 2022 uvedený soud vyzval oba účastníky, aby ve lhůtě 10 dnů formulovali své otázky pro oba znalce. V reakci na toto usnesení potom jak dovolatel (svým přípisem ze dne 6. 5. 2022), tak žalovaná (svým přípisem ze dne 5. 5. 2022) k výslechu znalce MUDr. Tichého navrhli otázky explicitně se týkající problematiky příčinné souvislosti nezákonného rozhodnutí a vzniklé zdravotní újmy. Podle Nejvyššího soudu tak možnost, že by výslechem znalce mohlo dojít k vyjasnění, upřesnění či naopak vyvrácení znaleckých závěrů týkajících se příčinné souvislosti (popř. též vztahující se tvrzenému vzniku zdravotní poruchy), nebyla toliko hypotetická či vysoce nepravděpodobná. K výslechu znalce však (i přes opakované námitky dovolatele během řízení před soudy obou stupňů) nedošlo a soudy poté založily svůj závěr stran příčinné souvislosti pouze na posudku znalce MUDr. Tučka. Je tak třeba dovolateli přisvědčit, že pokud soudy provedly znalecký posudek znalce MUDr. Tichého, měly tohoto znalce také vyslechnout na jednání, a pokusit se jimi právem vnímané nedostatky znaleckého posudku překonat tímto výslechem. Uvedený závěr samozřejmě neznamená (viz výše uvedené závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu), že soud po provedení výslechu znalce nemůže posudek a výslech znalce vyhodnotit jako nepřesvědčivý či nedostatečný; toto hodnocení však nesmí předcházet samotnému výslechu znalce, jelikož by takový postup byl na újmu procesním právům účastníků sporu. Ke způsobu hodnocení znaleckého posudku (coby jednoho z podkladů pro závěr o zjištěném skutkovém stavu) srov. v odborné literatuře zejména MUSIL, Jan.: Hodnocení znaleckého posudku [online]. mvcr.cz, dostupné na http://www.mvcr.cz/clanek/hodnoceni-znaleckeho-posudku.aspx .
27. Jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3748/2008, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1945/2016, nebo ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2692/2021). V posuzovaném případě by (s ohledem na to, že vzhledem k nutnému výslechu znalce MUDr. Tichého budou soudy postupovat na základě změněného či upřesněného skutkového stavu) však bylo pro Nejvyšší soud předčasné jakýmkoliv způsobem do právního hodnocení příčinné souvislosti dosud soudy učiněného zasahovat. Nad rámec výše uvedeného však dovolací soud uvádí, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně a s přesvědčivou argumentací odkázal na relevantní rozhodnutí týkající se teorie adekvátní příčinné souvislosti a Nejvyšší soud sdílí jeho závěr, že příčinná souvislost by v nynější věci byla dána jenom tehdy, pokud by žalobce v řízení prokázal, že (právě) nezákonné rozhodnutí bylo podstatnou příčinou tvrzené poruchy zdraví dovolatele.
28. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení výše uvedené právní otázky nesprávné a tato nesprávnost se projevuje i v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
29. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř., ve spojení s §226 o. s. ř., vázány právním názorem dovolacího soudu, jenž byl v tomto rozsudku vysloven. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby doplnil posudek znalce MUDr. Tichého výslechem tohoto znalce, případně provedl i jiné důkazy a aby se věcí opětovně zabýval též z hlediska nezbytné kauzality (tedy zda zjištěné protiprávní jednání přičitatelné státu mohlo být v příčinné souvislosti s tvrzenou újmou).
30. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. David Vláčil
předseda senátu