ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2087.2023.3
sp. zn. 33 Cdo 2087/2023-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Na Zbořenci 276/14, proti žalované ČSOB Stavební spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlice, Radlická 333/150 (identifikační číslo 49241397), o přezkum rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 213/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2022, č. j. 47 Co 109/2022-277, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, č. j. 7 C 213/2019-232, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 5. 2022, č. j. 7 C 213/2019-241, zamítl žalobu o nahrazení nálezu finančního arbitra sp. zn. FA/SU/1548/2016 tak, aby bylo určeno, že žalobkyni vznikl ke dni 31. 8. 2016 nárok na vyplacení úvěru ze stavebního spoření č. 5199459005 a nárok na vyplacení úvěru ze stavebního spoření č. 5199459902 (výrok pod bodem I ), a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně ustanoveného zástupce žalobkyně (výroky pod body II - V ).
Soud prvního stupně uvedl, že finanční arbitr zjistil, že žalobkyně uzavřela se stavební spořitelnou dvě smlouvy o stavebním spoření a dvě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Žalobkyně se domáhala vyplacení úvěrů ze stavebního spoření, když tvrdila, že stavební spořitelna nesprávně vypočetla hodnotící číslo, které je předpokladem pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Návrh byl finančním arbitrem zamítnut. Finanční arbitr nezjistil, že by spořitelna stanovila hodnotící číslo nesprávným způsobem nebo že by hodnotící číslo „blokovala“ . Finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně i přes mimořádné splátky splnila předpoklady pro dosažení požadovaného hodnotícího čísla a splnila tak podmínky pro přidělení cílové částky a úvěrů ze smluvních vztahů k 31. 8. 2016. Proti uvedenému nálezu podala žalobkyně námitky, o nichž rozhodl finanční arbitr dne 27. 9. 2017 rozhodnutím sp. zn. FA/SU/1546/2016, evidenční číslo: FA/30031/2017, tak, že je zamítl a nález finančního arbitra ze dne 13. 6. 2017, evidenční číslo FA/8556/2017, potvrdil.
Žalovaná v obou úvěrových případech – argumentuje soud prvního stupně – postupovala správně při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro přidělení cílové částky a poskytnutí úvěru ze stavebního spoření v souladu s podmínkami smluv o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a s obchodními podmínkami, na něž smlouvy odkazovaly. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že podmínky pro přidělení úvěru ze stavebního spoření uvedené v článku XIII oddílu D pod body a), b) a d) všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření žalobkyně splnila. Sporná byla čtvrtá podmínka uvedená pod písmenem c), tj. kdy smlouva o stavebním spoření dosáhla k rozhodnému dni alespoň toho hodnotícího čísla, které bylo pro příslušný rozhodný den stavební spořitelnou určeno, nejméně však 64. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se při výpočtu hodnotícího čísla nedopustila žádného pochybení, zcela respektovala postup pro jeho výpočet stanovený v obchodních podmínkách. Bylo zcela jednoznačně ověřeno, že požadovaného hodnotícího čísla 64 žalobkyně dosáhla, pokud jde o první smluvní vztah ke dni 31. 12. 2016, a pokud jde o druhý smluvní vztah ke dni 31. 3. 2017.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 47 Co 109/2022-277, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I ) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II ).
Odvolací soud dospěl k závěru, že se soud prvního stupně správně zabýval podmínkou přidělení úvěru podle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0853372-1-01 uzavřené dne 15. 8. 2012 (meziúvěrový účet číslo 5199459304) a podle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0951721001 uzavřené dne 19. 6. 2014 (meziúvěrový účet číslo 5199459507). Šlo o splnění (čtvrté) podmínky spočívající v dosažení hodnotícího čísla v souladu s ujednáním článku XIII všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření. Hodnotící číslo bylo stanoveno jako podíl výkonu úspor k rozhodnému dni násobenému hodnotícím číselným faktorem dle varianty a násobeným výkonnostním faktorem, kdy dělitelem byla cílová částka. Výkonnostní faktor se stanovil jako podíl zůstatku na účtu stavebního spoření k rozhodnému dni a minimálnímu procentu naspoření (45 % z 301.000 Kč – 135.450 Kč u prvního úvěru a 40 % z 301.000 Kč – 120.400 Kč u druhého úvěru, nejméně 1, nejvýše 2). K vysvětlení námitky žalobkyně vznesené při jednání odvolacího soudu bylo zásadní ujednání o výkonu úspor. Výkon úspor se stanovil jako součet podílu úroků a úrokové sazby v jednotlivých obdobích s danou úrokovou sazbou.
Na první smlouvu žalobkyně zaplatila v červnu 2016 mimořádné splátky ve výši 29.500 Kč. Zůstatek na účtu stavebního spoření byl ke dni 29. 6. 2016 ve výši 187.702,42 Kč. Na druhou smlouvu zaplatila v červnu 2016 částku 90.650 Kč. Zůstatek na účtu stavebního spoření byl ke dni 29. 6. 2016 ve výši 191.815,62 Kč.
U prvního úvěru šlo o tarifní variantu GARANT 15. Výkon úspor byl stanoven jako podíl do té doby naspořeného úroku ve výši 3.204,91 Kč a úrokové sazby 1 %, tedy ve výši 320.491 Kč. Hodnotící číselný faktor byl stanoven ve výši 37. Výkonnostní faktor k 29. 6. 2016 byl stanoven ve výši 1,39 (zůstatek na účtu 187.702,42 Kč/135.450 Kč). Hodnotící číslo k 29. 6. 2016 (ale i k 31. 8. 2016, protože v mezidobí nebyly vloženy žádné vklady) bylo 54,7.
U druhého úvěru šlo o tarifní variantu VARIANT 15. Výkon úspor byl stanoven jako podíl do té doby naspořeného úroku za rok 2012 ve výši 3,3 Kč, za rok 2013 ve výši 11 Kč a za období 2014 až srpen 2016 ve výši 2.167,02 Kč. Úroková sazba činila v roce 2012 1,5 %, v roce 2013 1 % a v roce 2014–2016 1,5 %. Výkon úspor byl ve výši 145.788 Kč. Hodnotící číselný faktor byl stanoven ve výši 48. Výkonnostní faktor k 30. 6. 2016 byl stanoven ve výši 1,59 (zůstatek na účtu 191.815,62 Kč/120.400 Kč). Hodnotící číslo k 30. 6. 2016 (ale i k 31. 8. 2016, protože v mezidobí nebyly vloženy žádné vklady) bylo 37.
K námitce žalobkyně týkající se hodnoty výkonu úspor u prvního úvěru k 31. 12. 2016 ve výši 383.264 Kč a u druhého úvěru k 31. 3. 2017 ve výši 257.986 Kč (jak stanovil dodatek ke znaleckému posudku) odvolací soud zdůraznil, že je třeba vyjít z výše úroků a úrokové sazby k datu 31. 12. 2016 u prvního úvěru a k datu 31. 3. 2017 u druhého úvěru. Bylo zjištěno, že u prvního úvěru byl výkon úspor k 31. 12. 2016 stanoven částkou 383.264 Kč, neboť byl k tomuto datu připsán další úrok 3.832,64 Kč a na účtu byl zůstatek 192.206,1 Kč. Po dosazení veličin do vzorce vyjde hodnotící faktor k 31. 12. 2016 ve výši 66,85. K druhému úvěru byl připsán další úrok ze spoření k 31. 3. 2017, zde se v průběhu období měnila i úroková sazba z 1 % na 1,5 %, a výkon úspor tak byl stanoven k 31. 3. 2017 ve výši 257.986,70 Kč. K 31. 3. 2017 byl zůstatek na účtu 193.033,40 Kč. Po dosažení veličin do vzorce vyšlo hodnotící číslo k tomuto datu 65,95. Hodnoty výkonu úspor se k datu 30. 6. 2016 a 31. 12. 2016 u prvního úvěru a k 31. 3. 2017 u druhého úvěru lišily právě proto, že do této doby narostl úrok a v druhém případě se měnila i úroková sazba.
Odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky aplikace zásady bezprostřednosti a v jejím rámci věcné a procesní použitelnosti znaleckého posudku zpracovaného v jiném řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jde o otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a měla by být posouzena jinak. Namítla, že soud prvního stupně i odvolací soud vycházely z posudku znalkyně Ing. Olgy Ortové Šeflové, který byl vypracován v jiné, byť související věci, a z výpovědi znalkyně v této věci a spokojily se s konstatováním znalkyně, že:
- není ani v jednom z případů schopna na základě absence matematického modelu a detailních podkladových údajů p řesně stanovit datum, kdy žalovaná dosáhla hodnotícího čísla 64,
- postup výpočtu hodnotícího čísla je pouze jediný,
- software žalované je od roku 1995 postupně upravován a je zcela automatizován tak, že čerpá všechny u ́daje, které jsou pro v ýpočet hodnotícího čísla třeba, z matriky vkladových u ́ čtů a do tohoto procesu nemůže nikdo zasahovat,
- při ručním výpočtu je největší problém v tom, že nelze zcela přesně zjistit u ́roky ke ka ždému jednotlivému dni a stanovit tak zcela přesně výkon u ́spor.
Odvolací soud se podle tvrzení dovolatelky nevypořádal s její námitkou, že soud prvního stupně nemohl znalecký posudek vypracovaný v jiném řízení bez dalšího převzít. Rovněž namítla, že nález finančního arbitra byl nepřezkoumatelný, a soud jej měl již proto zrušit a nahradit vlastním rozhodnutím, třeba i obsahově totožným, což bylo i obsahem jejích odvolacích námitek. Odvolací soud se však s jejími námitkami vypořádal vlastním „výpočtem“ . Soudy podle dovolatelky pominuly, že od června 2016 každý den volala do call centra a zjišťovala si denní přírůstek hodnotícího čísla, nevyrovnaly se ani s tvrzením, že řízení o přezkumu rozhodnutí finančního arbitra je řízením ve správním soudnictví sui generis , a proto není ovládáno dispoziční zásadou. Soudy rovněž nedostály své poučovací povinnosti a porušily tak právo na spravedlivý proces. Odvolací soud, který nedisponoval znalostmi pro výpočet hodnotícího čísla, se podle dovolatelky řádně nevypořádal s námitkou, že soud prvního stupně v rozporu se zásadou bezprostřednosti nevyslechl znalkyni k rozporům mezi znaleckým posudkem a jeho dodatkem, na které poukazovala. Otázkou je pak použitelnost znaleckého posudku, který není možné před soudem zopakovat (verifikovat). V odůvodnění rozhodnutí absentuje vysvětlení, jaké úvahy vedly k převzetí závěrů znaleckého posudku; napadený rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný.
Dovolatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, podle kterého soud musí v odůvodnění rozsudku vysvětlit své právní úvahy, s případnou citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. Obdobně podle dovolatelky judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 500/2007, či Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17. Dovolatelka dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 718/2013, které se týkají hodnocení důkazu znaleckým posudkem, a na rozsudek ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3104/2015, podle něhož z odůvodnění rozsudku musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami pro hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, přičemž i při hodnocení znaleckého posudku soud postupuje podle zásady volného hodnocení důkazů. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již vícekrát judikoval, že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2808/2017, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4607/2017); skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dovolání tudíž nemohou založit námitky proti zjištěnému skutkovému stavu založenému zejména na závěrech znaleckého posudku vypracovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9 C 57/2018, jehož předmětem byl nárok žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a. s. (nyní v procesním postavení žalované), proti M. K. (nyní v procesním postavení žalobkyně) o zaplacení částky 243.215,50 Kč. Znalkyně Ing. Olga Ortová Šeflová posuzovala stejnou otázku, jaká byla rozhodující i pro posouzení věci v tomto řízení, tedy otázku, zda Českomoravská stavební spořitelna, a. s. (nyní pod obchodní firmou ČSOB Stavební spořitelna, a. s.), postupovala při stanovení hodnotícího čísla v souladu se smluvní dokumentací a obchodními podmínkami a zda nynější žalovaná stanovila datum, kdy nynější žalobkyně dosáhla u obou smluvních vztahů hodnotícího čísla, správně. Nelze přitom ani dovodit, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, či ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
Rovněž tak námitky, že soud nemohl znalecký posudek použít v jiném řízení, že nevyslechl znalkyni, že opomenul tvrzení dovolatelky, že ji nedostatečně poučil či nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, v důsledku čehož je nepřezkoumatelné, nebo že řízení o přezkumu rozhodnutí finančního arbitra není ovládáno zásadou dispoziční, nemohou založit přípustnost dovolání, neboť těmito námitkami dovolatelka uplatňuje údajné vady řízení. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. by však dovolací soud mohl přihlédnout k případným vadám řízení pouze v případě přípustného dovolání. Podle §237 o. s. ř. přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatelky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3159/2022, ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 53/2022, ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, a ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 3 Cdon 385/96, ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2975/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2443/2020) mají písemné znalecké posudky zpracované mimo řízení v konkrétní věci (např. v jiném řízení) povahu důkazu listinou (§129 o. s. ř.). Podle §129 odst. 1 o. s. ř. se důkaz listinou provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující. V dané věci tak soud prvního stupně učinil při jednání dne 27. 4. 2022 (čl. 217). Rovněž pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i řízení podle části páté občanského soudního řádu je založeno na zásadě projednací.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu