ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2577.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2577/2023-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Mateřské školy a základní školy Beehive s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Na Šafránce 1651/9, identifikační číslo 24802328, zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, proti žalovaným 1) V. C. a 2) L. C. , zastoupeným Mgr. Bc. Alicí Kubů Frýbovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 365/21, o 108.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 294/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. 25 Co 87/2023-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.921,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Pavelky, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou (po jejím částečném zpětvzetí) po žalovaných domáhala zaplacení částky 18.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení představující školné za měsíc září 2021 a smluvní pokuty ve výši 90.000,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 59 C 294/2021-128, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 108.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Akcentoval, že účastníci řízení uzavřeli dne 26. 6. 2020 pro období od 1. 9. 2020 do 30. 6. 2025 smlouvu, v níž se žalovaní zavázali hradit měsíčně školné ve výši 18.000,- Kč a žalobkyně se zavázala syna žalovaných vzdělávat. Dne 20. 5. 2021 žalobkyně 1. žalovanému sdělila, že jeho syn dostane na vysvědčení nedostatečnou z českého a anglického jazyka; ten skutečně 1. třídu neabsolvoval úspěšně a žalobkyně dne 9. 8. 2021 informovala žalované o tom, že bude ročník opakovat. Na toto sdělení 1. žalovaný e-mailem oznámil, že syn již do školy chodit nebude a dne 31. 8. 2021 právní zástupkyně žalovaných oznámila žalobkyni, že odstupují od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní smlouvu nevypověděli řádně a včas. Sdělení 1. žalovaného ze dne 9. 8. 2021 nepovažoval za řádnou a včasnou výpověď smlouvy. Neuhradili-li žalovaní školné za měsíc září roku 2021, splatné dne 25. 8. 2021, pozbyla smlouva účinnosti dne 25. 9. 2021. Smluvní strany sjednaly pro případ, že žalovaní jako rodiče žáka nevypoví řádně a včas smlouvu, a zároveň žáka do školy nepřivedou, smluvní pokutu ve výši pěti měsíčních plateb školného. Soud prvního stupně uzavřel, že právní poměr mezi stranami smlouvy není vztahem ze spotřebitelské smlouvy a ujednání o smluvní pokutě tak není neplatné. Zdůraznil, že pro odstoupení od smlouvy ze dne 31. 8. 2021 nebyly splněny podmínky podle §2002 odst. 1 o. z., a nebyla splněna ani podmínka odstoupení od smlouvy bez zbytečného odkladu, neboť žalovaní se o možném porušení smlouvy dozvěděli již 20. 5. 2021. Žalovaní řádně a včas od smlouvy neodstoupili ani ji nevypověděli, a měli tedy povinnost smlouvu plnit. Pokud syna do školy následně nepřivedli a neuhradili školné, porušili smlouvu a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 25 Co 87/2023-178, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, přitakal závěru, že se v dané věci nejedná o smlouvu spotřebitelskou a souhlasil se závěrem, že nebyly dány zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy, navíc ani se tak nestalo bez zbytečného odkladu. Předpoklady pro vznik nároku na smluvní pokutu byly naplněny, neboť se nejedná o neplatné smluvní ujednání ani nelze mít výši smluvní pokuty za nepřiměřenou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až §238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Již v nálezu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16 (a tento závěr zopakoval ve Stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16) Ústavní soud zdůraznil, že „jednou z povinných náležitostí dovolání podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účel tohoto požadavku spočívá v tom, aby se advokát dovolatele ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a aby po seznámení se s ní zvážil, zda takovéto dovolání má šanci na úspěch, a tento názor sdělil dovolateli. Zákonodárce tímto způsobem reagoval na vysoký počet problematicky formulovaných dovolání. K jeho snížení by mělo přispět právě to, že se advokáti při zpracování dovolání budou muset odpovídajícím způsobem zabývat otázkou jejich přípustnosti (například usnesení ze dne 26. června 2014 sp. zn. III. ÚS 1675/14).“
Dovolání může být podle §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, kdy dovolatel (v dovolání) vymezí, který z tam uvedených předpokladů přípustnosti považuje za splněný, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek, aby dovolatelé vymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolaní (§241a odst. 2 o. s. ř.), znamená, že jsou povinni uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13 a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Žalovaní předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezili. Ačkoliv odůvodňují, v čem spatřují nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 3 o. s. ř.), ve vztahu k právním otázkám, s jejichž posouzením nesouhlasí (charakter smlouvy jako spotřebitelské, výklad právního jednání obsaženého v e-mailové komunikaci, platnost ujednání o smluvní pokutě a nedostatek aplikace §8 zákona č. 89/2012 Sb.) nevymezují předpoklady přípustnosti dovolání v intencích §237 o. s. ř.
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 1. 2024
JUDr. Václav Duda
předseda senátu