ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3150.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 3150/2023-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. S. , zastoupeného JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti žalované V. S. , zastoupené JUDr. Jarmilou Marákovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 112/60, o zaplacení 296 702 Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 17 C 150/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 6. 2023, č. j. 58 Co 122/2022-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 858 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jarmily Marákové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 3. 2022, č. j. 17 C 150/2021-52, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 86 415 Kč, výrokem II. žalobu co do 210 287 Kč zamítl a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 58 Co 122/2022-97, poté, co odmítl odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, tento rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 86 415 Kč, zamítá, ve výroku II. jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytkl odvolacímu soudu, že pochybil, jestliže „ nepřipojil žalobu o vydání bezdůvodného obohacení k žalobě o vypořádání SJM “, neboť pokud by tak učinil, zjistil by, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů (SJM) zahrnul soud splátky a zbytek hodnoty nevypořádaného úvěru (který předčasně splatil) do SJM. Prosazuje, že zůstatek dluhu z úvěru na pořízení bytu na adrese Višňovka 1090, který podle dohody účastníků z roku 2013 hradila žalovaná, doplatil proto, aby nedocházelo k navyšování splátek o úroky a dluh na vypořádání SJM se nenavyšoval v jeho neprospěch; reagoval tak pouze na žalobu o vypořádání SJM, kterou podala žalovaná (v pozici žalobkyně). Nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu, že pokud předčasně úvěr splatil a požaduje nyní po žalované úhradu za užívání bytu na adrese XY, zneužívá svého nepoctivého jednání; porušením dohody účastníků z roku 2013 zmařil její plnění žalovanou, aby získal pro sebe výhodnější postavení – ukončil dohodou sjednaný nárok žalované na bezplatné užívání bytu na XY. Dovolatel oproti tomu prosazuje, že to byla žalovaná, kdo byl zvýhodněn, neboť v řízení o vypořádání SJM získala majetkový prospěch ze splátek úvěru, které měla hradit výlučně ona, a v řízení o vydání bezdůvodného obohacení získala majetkový prospěch bezplatným užíváním bytu. V tomto směru má za to, že bylo právo zneužito v jeho neprospěch a dovolacím soudem by měla být tato právní otázka vyřešena.
Žalovaná s dovoláním nesouhlasila a navrhla, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Další základní podmínkou, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a která má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Není úkolem dovolacího soudu, aby při pochybnosti dovolatele o správnosti rozhodnutí sám ( z moci úřední) vymezoval na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí předpoklady přípustnosti dovolání a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu. Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Dovolatel v dané věci v souvislosti s vymezením přípustnosti svého dovolání odcitoval úplné znění ustanovení §237 o. s. ř., aniž přitom formuloval konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, ve vztahu k jejímuž řešení by bylo naplněno některé z kritérií §237 o. s. ř. Z obsahu dovolání se podává, že po dovolacím soudu požaduje, aby jako v jeho rozhodovací praxi dosud neřešenou, vyřešil otázku nepřípustnosti zvýhodnění žalované jak v řízení o vypořádání SJM, tak v řízení o vydání bezdůvodného obohacení, které vede k „ zneužití práva v jeho neprospěch “. Pomíjí přitom, že na takové otázce není právní posouzení věci odvolacím soudem založeno (odvolací soud založil své rozhodnutí na aplikaci §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, resp. na závěru, že počínání žalobce nelze poskytnout právní ochranu, neboť zneužívá svého nepoctivého jednání). Jako již bylo výše zmíněno, otázka, na níž není napadené rozhodnutí založeno, není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Námitkou, že odvolací soud pochybil, jestliže „ nepřipojil žalobu na vydání bezdůvodného obohacení žalobě o vypořádání společného jmění manželů “, dovolatel nezpochybnil žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž odvolací soud viní z toho, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení – jsou-li skutečně dány – však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Výtka, že odvolací soud vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, jestliže nevzal za prokázané, že žalobce nedoplatil zůstatek úvěru v úmyslu žalovanou poškodit, nýbrž pouze v reakci na její postup, nevystihuje způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a o. s. ř. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Odvolacím soudem zjištěný skutkový stav věci je v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost; dovolací soud z něj vychází.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu