ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3737.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 3737/2023-576
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobců a) A. B. a b) V. B. , zastoupených Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, proti žalované PVC OKNA s.r.o. , se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Nová Ves 139 (identifikační číslo osoby 268 44 168), zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, o zaplacení 121 591 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 314/2018, o dovolání žalobce b) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2023, č. j. 71 Co 163/2022-505, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 12 C 314/2018-452, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 121 591 Kč s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně od 18. 2. 2018 do zaplacení oproti vydání demontovaných částí díla sestávajících z 16 kusů plastových oken, 16 kusů vnitřních parapetů, 16 kusů vnějších parapetů a 16 kusů rámů se sítí proti hmyzu (výrok I), zamítl žalobu žalobců o zaplacení 30 000 Kč z titulu náhrady škody (výrok II), zamítl žalobu, jíž žalobkyně požadovala zaplacení 30 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy (výrok III.) i žalobu, jíž žalobce požadoval zaplacení 20 000 Kč ze stejného právního titulu (výrok IV.); současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku (výroky V.-VII.).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 71 Co 163/2022-505, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalobkyni potvrdil a ve vztahu k žalobci změnil tak, že se žaloba zamítá. Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až IV. a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, neboť je přesvědčen, že je dána jeho aktivní věcná legitimace ve sporu. Napadené rozhodnutí považuje za nepředvídatelné a nesouhlasí s tím, jak bylo rozhodnuto o nákladech řízení, resp. s tím, že nebyl aplikován §150 o. s. ř.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Základní podmínkou, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a která má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Pro řešení téže právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti totiž vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Není úkolem dovolacího soudu, aby při pochybnosti dovolatele o správnosti rozhodnutí sám (z moci úřední) vymezoval na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí předpoklady přípustnosti dovolání a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu. Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Dovolatel shora uvedeným požadavkům nedostál, vymezil-li přípustnost svého dovolání tak, že napadené rozhodnutí závisí na „ otázce hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “ a na posouzení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, aniž přitom specifikoval, kterou právní otázku má za v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou a kterou požaduje dovolacím soudem vyřešit jinak, než ji v minulosti řešil. Dovolatel v dovolání žádné právní otázky neformuloval a nelze je spolehlivě dovodit ani z obsahu dovolání.
Absence správného údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že jeho rozsudek je nepředvídatelný, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž namítá, že řízení zatížil vadou ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Domáhá-li se dovolatel revize výroků o náhradě nákladů řízení, které je povinen uhradit žalované, pomíjí, že proti nákladovým výrokům není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu