ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.637.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 637/2024-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně Česká spedice automobilových dopravců Hradec Králové s. r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 806/32, identifikační číslo osoby 252 85 084, zastoupené JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, proti žalované Malgorzata Izycka – Gromala, podnikající pod obchodní firmou MAWOY – TRANS Malgorzata Izycka – Gromala , se sídlem Nysa, Orla 2, Polská republika, registrační číslo 7532058788, zastoupené Mgr. Josefem Žďárským, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/158, o 484 039,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 200/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 47 Co 109/2023-424, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) v pořadí již druhým rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 13 C 200/2018-375, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 484 039,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně od 13. 6. 2017 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 47 Co 109/2023-424, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že společnost KASTT spol. s r.o. si u žalobkyně objednala přepravu dutých AL profilů (dutého AL profilu o délce 6 000 mm – 13 svazků po 56 ks, 1 svazek po 48 ks, o celkové hmotnosti 13 516 kg) z Grestenu v Rakousku do Hradce Králové. Žalobkyně si na provedení přepravy sjednala žalovaného jako dopravce za přesně smluvených podmínek (nakládka dne 9. 6. 2017, vykládka 12. 6. 2017, opatrná manipulace, boční nakládka, zákaz překládky, plachta, přeprava konkrétním vozidlem specifikovaným registrační značkou). Zboží bylo dodáno jiným než smluveným vozidlem až dne 13. 6. 2017. Při dodání bylo zjištěno poškození přepravovaného zboží, a to mechanické poškození ocelových profilů a poškození profilů bílou korozí. KASTT spol. s r.o. reklamovala poškozené zboží u žalobkyně, která reklamaci uznala, výše škody na zboží činila 484 039,57 Kč, tato pohledávka zanikla vzájemným započtením. Vady přepravovaného zboží byly objednatelem při převzetí vytknuty v dodacím listu, žalobkyně následně sama vady oznámila žalované dopisem ze dne 13. 6. 2017, stav zásilky byl náležitě zjištěn a výhrady byly žalované neprodleně sděleny. Profily poškozené korozí byly posouzeny jako bezcenné. Z celkového počtu 776 ks přepravovaných profilů bylo poškozeno 544 ks, celá zásilka měla hodnotu 26 166,72 EUR, hodnota poškozeného zboží činila 18 343,68 EUR. Žalobkyně požadovala úhradu této částky po žalované, která ji neúspěšně uplatnila u své pojišťovny, jež odmítla žalované pojistné plnění vyplatit, neboť porušila povinnosti z přepravní smlouvy (k poškození zboží došlo při jeho přepravě nesprávnou manipulací při nakládání nebo vykládání zboží a jeho nedostatečným zabezpečením při převozu, špatným zaplachtováním).
Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že na danou věc je třeba aplikovat vyhlášku č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (dále jen „Úmluva CMR“). Žalovaná odpovídá objektivně za vniklou škodu, která vznikla při přepravě (na rozdíl od soudu prvního stupně se nezabýval tím, zda žalovaná porušila povinnosti ze smlouvy či nikoliv) dle článku 17 CMR. Žalovaná vyložila viditelně poškozené zboží, aniž by bylo prokázáno, že zboží bylo poškozené již v době převzetí žalovanou, proto dovodil, že zboží bylo poškozeno během přepravy, přičemž žádný z liberačních důvodů nenastal. Výši škody určil na základě provedeného dokazování, konkrétně podle prokázaného počtu poškozených profilů (druh poškození zboží a jeho příčiny byly spolehlivě zjištěny, počet poškozeného zboží byl stanoven výrobcem) a celkové ceny zásilky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje jednak v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně závěrů uvedených v rozhodnutích ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. 6 Cz 19/66, ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68) při řešení otázky, zda je odvolací soud povinen zopakovat dokazování, pokud se chce odchýlit od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Dále se domnívá, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to zda 1) může soud využít §136 o. s. ř. za situace, kdy výši nároku nelze zjistit z důvodů na straně žalobce, 2) je soud v rámci volné úvahy dle §136 o. s. ř. povinen přihlédnout k tomu, z jakého důvodu nelze výši nároku zjistit, 3) má důvod, pro který nelze výši nároku zjistit, vliv na volnou úvahu soudu dle §136 o. s. ř., 4) má náležité zjištění stavu zásilky příjemcem a dopravcem dle článku 30 odst. 2 Úmluvy CMR za následek prekluzi nároku ze zjevných vad, nebyly-li vytknuty v rámci těchto zjištění.
Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení .
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř., dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, že pro určení výše uplatněného nároku byly splněny podmínky §136 o. s. ř.; namítá, že žalobkyně, která nezajistila důkazní prostředky k prokázání svého nároku (nechala přepravované zboží výrobcem zlikvidovat), získala lepší procesní postavení, než pokud by tak neučinila.
Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro jejich řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovými nejsou žalobkyní formulované otázky týkající se podmínek aplikace §136 o. s. ř. Dovolatelka se mýlí, pokud se domnívá, že výše škody byla odvolacím soudem určena jeho volnou úvahou dle §136 o. s. ř. Odvolací soud výši škody stanovil v souladu s články 23 a 25 Úmluvy CMR, které závazně určují postup při výpočtu výše škody vzniklé ztrátou či poškozením přepravované zásilky, když vyšel z tržní ceny zásilky a počtu poškozených profilů potvrzených výrobcem (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1628/2020).
Přípustnost dovolání není způsobilá založit výtka žalobkyně, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže zjistil odlišně od soudu prvního stupně počet poškozených profilů (soud prvního stupně dospěl k závěru, že jejich počet prokázán nebyl a stav zásilky nebyl náležitě zjištěn), aniž zopakoval či doplnil dokazování (dospěl k závěru, že stav zásilky, stejně jako počet poškozených profilů i jejich hodnota, provedeným dokazováním zjištěn byl). V rozsudku ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5309/2008, Nejvyšší soud dovodil, že i když ve smyslu ustanovení §213 odst. 1 o. s. ř. a ustálené judikatury soudů není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, neznamená to, že od skutkových zjištění, která soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení a svědků, popř. jiných důkazů, se může odvolací soud bez dalšího odchýlit. Pokud má pochybnosti o věrohodnosti výpovědí účastníků a svědků, na nichž soud prvního stupně založil své skutkové zjištění, musí tyto důkazy opakovat a popř. i doplnit (ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř.) a opatřit si tak podklady pro vlastní posouzení jejich věrohodnosti. Postup odvolacího soudu, kdy se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž však dokazování sám zopakoval, není v souladu se zásadami spravedlivého procesu, neboť tímto odňal dotčenému účastníkovi reálnou možnost jednat před soudem, spočívající v oprávnění právně a skutkově argumentovat, v důsledku čehož došlo k porušení jeho základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 273/06, a obdobně též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. 6 Cz 19/66, uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1966, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 372/2003). Taková situace však v projednávané věci nenastala, neboť oba nalézací soudy zjistily shodný počet poškozených profilů, oba dospěly ke stejnému skutkovému závěru, že jejich počet byl 544 z celkových 776. Navíc tento skutkový závěr byl učiněn na základě důkazu listinou (dopisem výrobce ze dne 12. 10.2017). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi důsledně zdůrazňuje, že důkaz výslechem osob je vzhledem k jeho specifikům třeba zopakovat vždy, na rozdíl od důkazů listinných, kde se Nejvyšší soud přiklání k názoru, že obecně postavený požadavek na opakování důkazů listinami je věcně neopodstatněný, a tudíž formalistický (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1940/2000 ze dne 23. 1. 2001, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 803/2005 ze dne 23. 8. 2006, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Odo 1509/2006 ze dne 18. 2. 2009).
Dovolatelka se mýlí, usuzuje-li, že otázka „zda absence vytknutí vad v nákladním listu má za následek prekluzi nároku zjevných vad“ nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Dokladem o uzavření přepravní smlouvy ve smyslu Úmluvy CMR je nákladní list, není-li prokázán opak (článek 9 odstavec 1 Úmluvy CMR). Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy (čl. 4 Úmluvy CMR). Podmínkou odpovědnosti dopravce za škodu způsobenou částečnou ztrátou zásilky podle článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR je, že k ní došlo během přepravy, tedy od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání. Článek 30 v odst. 1 Úmluvy CMR pak konstruuje předpoklady vyvratitelné právní domněnky, při jejichž splnění se má za to, že ke škodě během přepravy nedošlo. Nevznesení výhrady příjemcem dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR ve stanovených lhůtách nemá za následek zánik (prekluzi) nároku na náhradu škody způsobené ztrátou zásilky anebo jejím poškozením, nýbrž pouze ztížení důkazního postavení příjemce v následném reklamačním řízení či soudním sporu. Význam článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR spočívá v usnadnění důkazní situace dopravce ohledně stavu zásilky při jejím vydání příjemci, tedy ohledně jedné ze skutečností, které jsou rozhodné pro posuzování nároku na náhradu škody za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození dle článku 17 odst. 1 Úmluvy CMR. Absence výhrady znamená, nebude-li prokázán opak, že příjemci bylo vydáno přepravované zboží ve stavu uvedeném v mezinárodním nákladním listu. V případě nevznesení výhrady proto musí příjemce prokazovat, že stav zásilky při jejím vydání byl jiný, než jak jím byl potvrzen v nákladním listu. V posuzované věci měly soudy obou stupňů nákladním listem za prokázané, že zboží v době převzetí k přepravě bylo bez vad, zatímco v době vydání příjemci bylo zboží poškozené, vady zboží byly vytknuty v dodacím listu, na který nákladní list přímo odkazuje, a ihned poté dopisem z 13. 6. 2017. V řízení prokázáno, že příjemci nebylo vydáno přepravované zboží ve stavu uvedeném v mezinárodním nákladním listu (rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 702/2001, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5628/2016).
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo zprostředkovaně o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá; dovolací soud z něj vychází. Výhradou k dokazování, že nebylo dostatečně zjištěno, do jaké míry byla zásilka poškozena, ani prosazováním vlastní skutkové verze, že zásilka byla poškozena v menším rozsahu, než zjistily soudy obou stupňů, dovolatelka nenapadá právní závěry odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně, popř. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Je totiž přesvědčena, že nesprávné právní posouzení věci bylo zapříčiněno právě tím, že soudy vycházely z vadně zjištěného skutkového stavu věci a provedené důkazy nevyhodnotily správně z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Z toho, že žalobkyně v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Žalovaná v dovolání výslovně uvedla, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu i v rozsahu jeho nákladových výroků, ve vztahu k nim však není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni nevznikly účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (vyjádření k dovolání neobsahuje žádné relevantní skutečnosti, které vedly k odmítnutí dovolání).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu