ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.1194.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 1194/2023-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 1. 2024 o dovolání obviněného P. O. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 68 To 99/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 58/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 3 T 58/2023, byl obviněný P. O. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 16. 4. 2023 okolo 18:59 hodin, po předchozím požití alkoholu, řídil v obci XY, na místní komunikaci ulice XY, za domem č. p. XY, vlastní osobní automobil značky Nissan Qashqai, registrační značky XY, kdy při couvání nezvládl řízení svého vozidla a levou přední částí a levým zrcátkem vozidla Nissan poškodil pravou zadní část a pravé zrcátko zaparkovaného vozidla Mercedes Benz Vito, registrační značky XY, ve vlastnictví M. E., přičemž dechovou zkouškou, provedenou téhož dne, mu byly postupně v časech 19:10 a 19:16 hodin naměřeny hodnoty 3,18 ‰ alkoholu a 3,36 ‰ alkoholu, kdy přivolané hlídce Policie ČR též nepředložil řidičský průkaz, čímž způsobil hmotnou škodu na vozidle značky Nissan Qashqai, dle odborného vyjádření společnosti Fast Integration s.r.o., ve výši 15 000 Kč a na vozidle značky Mercedes Benz Vito, dle odborného vyjádření firmy Fast Integration s.r.o., ve výši 49 000 Kč,“ .
2. Za uvedené jednání byl obviněný P. O. odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 60 (šedesáti) celých denních sazeb ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých), celkem tedy 60 000 Kč (šedesát tisíc korun českých).
3. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 30 (třicet) měsíců.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 3 T 58/2023, podal obviněný P. O. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 68 To 99/2023 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 68 To 99/2023 podal obviněný P. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zároveň však zmínil, že soudy nesprávně právně posoudily skutek, a to jako ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a nesprávně uložily trest a jeho výměru. Dodal, že uložený trest je trestem zcela nepřiměřeným, a to s ohledem na provedené důkazy a na prohlášení viny obviněného. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 68 To 99/2023 a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 3 T 58/2023 a vrátil věc zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
6. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
9. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že ač obviněný ve svém dovolání vyjmenoval dovolací důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., k žádnému z nich se nepokusil přiřadit konkrétní skutečnosti. Nutno dodat, že obviněný u hlavního líčení po zákonném poučení plně doznal svou vinu a prohlásil, že souhlasí s právní kvalifikací. Dovolání směřuje pouze proti uloženému trestu. Obviněný namítl, že v uloženém trestu se nedostatečně odrazilo jeho prohlášení viny a jeho poměry rodinné a pracovní, čímž došlo k jeho nepřiměřenému potrestání. Taková námitka však žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
11. Nejvyšší soud konstatuje, že jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015). Námitky obviněného obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku proto nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nelze na ně uplatnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
12. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že uložené tresty je třeba ve smyslu trestního zákoníku a spáchaného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku považovat za tresty přípustné. Na straně obviněného byla shledána jako polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. l) tr. zákoníku skutečnost, že se obviněný k projednávanému skutku v plném rozsahu doznal, a dále polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. p) tr. zákoníku, tedy že doposud vedl řádný způsob života. S ohledem na charakter spáchaného přečinu však obviněnému přitěžuje množství alkoholu zjištěného při dechové zkoušce, kdy mu byly postupně v časech 19:10 a 19:16 hodin naměřeny hodnoty 3,18 ‰ alkoholu a 3,36 ‰ alkoholu. S ohledem na tyto skutečnosti a za současné aplikace všech zákonných kritérií majících vliv na druh a výměru trestu byl obviněnému v souladu s §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 60 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s řízením motorového vozidla, bylo na místě uložit obviněnému rovněž trest zákazu činnosti dle §73 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Výše uložené tresty jsou zcela zákonné, odpovídají všem zjištěným okolnostem a nelze je považovat za tresty nepřiměřeně přísné.
13. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto Nejvyšší soud dovolání obviněného P. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265btr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2024
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu