ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.53.2024.1
sp. zn. 4 Tdo 53/2024-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněné V. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 10 To 318/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 36/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 10 T 36/2023, byla obviněná V. B., uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
dne 1. 5. 2023 kolem 15:13 hodin řídila po účelové komunikaci v zámeckém parku ve XY v době konání Májových slavností, ve směru z parku do ulice XY, osobní automobil tovární značky Volvo XC60, RZ: XY, za kterým měla připojený přívěs značky Boeckmann XY, RZ: XY, ve kterém převážela koně, v ulici XY projížděla davem lidí, který se pohyboval po komunikaci u pouťových atrakcí a nárazem pravé přední části jejího vozidla do chodce AAAAA (pseudonym), který v tu dobu stál v davu lidí na trávníku mezi vozovkou a tělesem atrakce, způsobila jeho pád na trávník před vozidlo a následně pravým předním kolem najela na jeho levou dolní končetinu, na které zůstala chvíli pravým předním kolem stát, následně couvla a poté se s vozidlem opět rozjela a pokračovala v jízdě směrem ze zámeckého parku; při nehodě utrpěl poškozený zranění spočívající v podvrtnutí a natažení kotníku levé dolní končetiny a zavřenou zlomeninu dolního konce radia levé ruky, se zraněním byl převezen do benešovské nemocnice, kde byl ošetřen, byly mu nasazeny sádrové dlahy na levou nohu, která mu byla sejmuta po jednom týdnu, a na levou ruku, kterou musel nosit po dobu čtyř týdnů, po kterou byl také omezen v běžném způsobu života bolestivostí zranění a omezením hybnosti a samoobslužnosti, přičemž uvedená zranění utrpěl poškozený proto, že obžalovaná jako řidička porušila důležité povinnosti, které jí ukládá zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně ustanovení §5 odst.1 písm. b) a d), dle kterých je řidič povinen dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, a také ustanovení §4 písm. a), podle kterého je každý účastník provozu na pozemních komunikacích povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace.
2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle §148 odst. 1 za použití §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 1.000 Kč, tedy 30.000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 10 T 36/2023, podala obviněná V. B., odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 10 To 318/2023, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 10 To 318/2023, podala následně obviněná prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná ve svém dovolání uvedla, že v dané věci shledává zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Namítla, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by poškozeného skutečně srazila vozidlem při jízdě areálem zámeckého parku, když odjížděla z koňských závodů. V této souvislosti obviněná vyjádřila názor, že poškozený sám nešťastně upadl a jeho levá noha se dostala před pravé přední kolo vozidla, proto měla být uplatněna zásada in dubio pro reo. Dále uvedla, že z provedených důkazů nevyplývá, že se levá dolní končetina poškozeného nacházela na trávníku, když na ni mělo vjet vozidlo pravým předním kolem. Rovněž nebylo prokázáno, že dolní končetinu poškozeného přejela právě obviněná. Procesní pochybení v průběhu trestního řízení spatřuje obviněná v postupu soudu prvního stupně, neboť samosoudce položil poškozenému sugestivní otázku. Dále namítla nesprávné vyhodnocení důkazů týkajících se požadavku přizpůsobení jízdy vozidla při projíždění areálu zámeckého parku v době konání Májových slavností. Poukázala, že se s vozidlem pohybovala krokem, pravidelně zastavovala, měla rozsvícená světla neustále troubila. Neměla jinou možnost než se vydat zpět stejnou cestou, jako na závody přijela.
5. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Benešově k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž podala návrh na odklad výkonu napadaného rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že jádro dovolací argumentace obviněné bylo namířeno do oblasti skutkových zjištění vypovídajících o tom, že přední pravou částí svého vozidla způsobila pád poškozeného chlapce AAAAA na zem a následně pravým předním kolem řízeného vozidla najela na jeho levou dolní končetinu, v důsledku čehož poškozený utrpěl podvrtnutí a natažení kotníku levé dolní končetiny a zavřenou zlomeninu dolního konce radia levé ruky. Obviněná přichází s alternativním náhledem na učiněná skutková zjištění, především za pomoci zpochybňování usvědčujících důkazů – zvláště obsahu výpovědi očitých svědků z místa události, a prosazuje zástupné vysvětlení o vzniku zranění poškozeného, který si měl přivodit sám nešťastným upadnutím. Uplatněná argumentace obviněné však nepřekročuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Přisvědčit nelze námitce obviněné, že není najisto postaveno, že původcem nehody, pro nichž došlo k přejetí dolní levé končetiny poškozeného, byla právě ona jako řidička vozidla Volvo, neboť k ustanovení vozidla a obviněné jako řidičky však došlo prostřednictvím popisu poskytnutého svědkem L. P. Tvrzení obviněné, že si poškozený měl zranění sám přivodit nešťastným upadnutím, vůbec nenachází oporu v provedeném dokazování, z něhož byly získány faktické údaje o objektivně vnímaných skutečnostech. Svědkyně G. W., matka poškozeného, v hlavním líčení výslovně vypověděla, že na ni syn křičel, že ho srazilo auto.
7. Výhrada obviněné, podle které samosoudce Okresního soudu v Benešově poškozenému položil otázku sugestivního rázu – kam ho auto srazilo, směřuje k procesnímu zpochybnění vedeného dokazování. AAAAA vystupoval v hlavním líčení před Okresním soudem v Benešově v postavení poškozeného, resp. svědka, jemuž v té době bylo teprve dvanáct let, a proto vedení výslechu bylo zapotřebí přizpůsobit jeho věkové i mentální úrovni, která je diferencována oproti dospělým osobám. Jestliže se samosoudce dotazoval nezletilého poškozeného, kam ho auto srazilo, šlo o otázku nikoli iniciační, ale navazující na předchozí výklad, jak se událost odehrála.
8. Další soubor námitek obviněné, v němž se kriticky vyjadřovala k vyhodnocení důkazů týkajících se požadavku přizpůsobení jízdy vozidla při projíždění areálu zámeckého parku v době konání Májových slavností ve XY, se již odkláněla od merita vlastní události, která měla za následek škodu na zdraví poškozeného, a dopadala spíše na podchycení dopravní situace jako takové, za které došlo ke spáchání trestného činu přičitatelného obviněné.
9. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
10. Dne 1. 2. 2024 zaslala obviněná Nejvyššímu soudu repliku k vyjádření státního zástupce, v rámci které vyslovila nesouhlas s postojem státního zástupce, a zopakovala svá tvrzení stran zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému dovolacímu důvodu lze uvést, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo když skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z pohledu těchto závěrů je ovšem zároveň třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. Současně je třeba připomenout, že dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nelze právně relevantně založit toliko na zpochybňování hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nýbrž je nutno uvést konkrétní argumentaci, dokládající a odpovídající tomu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 152/2017).
15. Nejvyšší soud podotýká, že obviněná dovolání směřovala proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto její odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, mělo být proto správně její dovolání opřeno rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutečnost, že dovolatelka prostřednictvím obhájce uplatnila pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoliv dále podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud natolik závažnou, aby toto bránilo projednání podaného dovolání. Dle názoru Nejvyššího soudu nelze postupovat příliš formalisticky, když z obsahu dovolání tento uplatněný dovolací důvod vyplývá. Je ovšem nutno poznamenat, že skutečnost nutnosti podání dovolání prostřednictvím obhájce, tedy osoby právně vzdělané, by měla právě takovýmto situacím předejít.
16. Vzhledem k uplatněným námitkám musí Nejvyšší soud především konstatovat, že v rámci podaného dovolání uplatňuje dovolatelka v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na její argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. Tuto skutečnost ostatně ani obviněná nesporovala, avšak je přesvědčena, že se soudy jejími námitkami nezabývaly dostatečně, provedené důkazy nesprávně hodnotily a vyvodily z nich nesprávné závěry, resp. jiné závěry, než které nabízí obviněná a které považuje za správné. V souvislosti s námitkami, které obviněná uplatnila v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání, je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
17. Podstatou dovolání bylo opakované tvrzení obviněné, že se trestného činu, jímž byla uznána vinnou, nedopustila, když namítala, že nebylo najisto postaveno, že původcem nehody, při které došlo k přejetí dolní levé končetiny poškozeného, byla právě ona jako řidička. Podle názoru obviněné soud prvního stupně hodnotil důkazy týkající se požadavku přizpůsobení jízdy vozidla při projíždění areálu zámeckého parku v době konání Májových slavností nesprávně.
18. K takto pojaté argumentaci obviněné vztahující se k výroku o vině je nutno uvést, že předložené námitky jsou námitkami skutkové povahy, neboť obviněná jimi zpochybňuje způsob hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to také skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě. Takové námitky lze obecně vzato opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pouze za předpokladu, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Obviněná ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněná primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustila, když nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč dospěly k závěru, že předmětné vozidlo řídila obviněná.
20. Ve vztahu k první alternativě zvažovaného dovolacího důvodu je nezbytné konstatovat, že obviněná svou dovolací argumentací žádný zjevný rozpor mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která se stala předmětem právního posouzení (resp. těmi, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu), a obsahem provedených důkazů nevymezuje a zejména ani neosvědčuje. Obviněná se sice snaží o zpochybnění skutkového zjištění soudů, jehož podstatou je závěr, že zranění, která poškozený prokazatelně utrpěl, mu přivodila ona, a to v důsledku nezachování potřebné míry opatrnosti, neboť se pohybovala v areálu, kde probíhaly slavnosti a pouť, hrála hlasitá hudba a pohybovalo se velké množství osob, a to včetně dětí. Obviněná již věděla, jakým prostředím bude projíždět, neboť nehoda se stala při její zpáteční cestě. Nastíněná verze, že původcem zranění poškozeného mohl být ve skutečnosti jiný řidič jiného vozidla, nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech. Veškerá snaha obviněné je upřena na zpochybnění a jiný výklad výpovědí svědků, z nichž při konstrukci skutkových zjištění vyšly oba soudy.
21. Obviněná však ve své dovolací argumentaci napadala hodnocení důkazů, když polemizovala s hodnocením výpovědí poškozeného a svědků – sestry poškozeného BBBBB (pseudonym), matky poškozeného G. W., svědka L. P. a dále s hodnocením listinných důkazů – protokolu o nehodě a fotografické dokumentace. Podstatou dovolání tedy bylo opakované tvrzení obviněné, že se trestného činu, jímž byla uznána vinnou, nedopustila. Shora rozvedenou argumentaci obviněné týkající se výpovědí poškozeného a svědků je nutno vyhodnotit jako polemiku obviněné se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů, a nikoliv jako argumentaci, kterou lze podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud tak konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s těmito důkazy, ale právě na zmíněné důkazy obsahově navazují. Jedná se o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně.
22. Úvahy soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku (body 20. až 23.), které nepochybně odpovídají požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi ztotožnil (body 12 až 16 odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména soudu prvního stupně nemůže a ani nemá důvod jakkoli zasahovat. Rozhodně tak nelze hovořit o žádném, natož zjevném rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy zejména že by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, byla opakem toho, co je obsahem důkazů apod., který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
23. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Učiněná skutková zjištění, která jsou popsaná ve skutkové větě výroku o vině a dále rozvedena v rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil odvolací soud, odůvodňují závěr o spáchání předmětného skutku obviněnou. Nelze konstatovat, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
24. Nejvyšší soud uvádí, že námitka obviněné, podle níž není najisto postaveno, že původcem nehody, při které došlo k přejetí dolní levé končetiny poškozeného, byla právě ona jako řidička vozidla, není opodstatněná. Skutečnost, že řidičkou vozidla, které najelo na levou nohu poškozeného, vyplývá z provedených důkazů, kterými byly výpovědi svědkyň G. W., BBBBB a poškozeného AAAAA a především svědka L. P., který si zapamatoval registrační značku daného vozidla. Na základě popisu poskytnutého tímto svědkem, který se na místě nacházel a musel uhnout tomuto vozidlu, jakmile se náhodně otočil a ucítil lehce dotek nárazníku. Sama obviněná připustila, že s vozidlem v daném místě a čase projížděla. Ohledně námitky obviněné, že se v době sražení vozidlem levá dolní končetina poškozeného nacházela na vozovce je třeba uvést, že tato skutečnost z provedeného dokazování nevyplývá. Naopak z výpovědí poškozeného, jeho matky G. W. a sestry BBBBB vyplývá, že se tak stalo na travnatém prostoru, když poškozený stál mezi vozovkou a tělesem pouťové atrakce.
25. Pokud dovolatelka argumentuje zásadou in dubio pro reo , tak je vhodné uvést, že se jedná o procesní zásadu, která nenaplňuje zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Obecně tak znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je ovšem nezbytné zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo , tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř., jelikož z těchto vina dovolatelky jednoznačně vyplývá a nemá o ní pochyb ani Nejvyšší soud.
26. K námitce obviněné, že poškozený sám upadl a levá dolní končetina se mu v důsledku pádu dostala před jedoucí vozidlo, lze uvést, že na rozdíl od obviněné soudy nižších stupňů provedené důkazy posuzovaly komplexně, nikoliv izolovaně, jak to činí obviněná v rámci podaného dovolání, když pouze prosazuje svoji verzi skutkového stavu věci a veškerá svoje skutková zjištění staví na své verzi skutkového děje, kterou ovšem soudy nižších stupňů považovaly za vyvrácenou. Svědkyně G. W., matka poškozeného, v hlavním líčení dne 28. 8. 2023 vypověděla, že na ni syn křičel mami, srazilo mě auto . Svědkyně BBBBB, sestra poškozeného, při hlavním líčení dne 28. 8. 2023 uvedla, že bratr mami, přejelo mě auto . Z výpovědí svědků nevyplývá, že by si poškozený pád na zem způsobil sám neuváženým či zbrklým jednáním. Závěr soudů nižších stupňů, že obviněná jako řidička vozidla najela na levou nohu poškozeného a způsobila mu zranění, lze proto označit za správný.
27. Pokud dále v rámci podaného dovolání obviněná zpochybňuje způsob provádění výslechu poškozeného u hlavního líčení z pohledu ustanovení §101 odst. 3 tr. ř., lze dovodit, že dovolatelka měla na mysli větu třetí tohoto ustanovení, podle které svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi. Jedná se o zákaz klást svědkovi kapciózní či sugestivní otázky. Takový způsob provádění výslechu poškozeného z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, přičemž nelze pominout, že hlavního líčení se zúčastnil obhájce obviněné, který proti protokolaci a položeným otázkám nevznesl žádné námitky. Pro úplnost zbývá poznamenat, že poškozenému bylo v době konání hlavního líčení před Okresním soudem v Benešově dvanáct let, a proto vedení výslechu bylo zapotřebí přizpůsobit jeho věkové i mentální úrovni, která je diferencována oproti dospělým osobám.
28. Pokud obviněná namítla nesprávné vyhodnocení důkazů týkajících se požadavku přizpůsobení jízdy vozidla při projíždění areálu zámeckého parku v době konání Májových slavností, Nejvyšší soud uvádí následující. Je vhodné uvést, že situace na místě byla taková, že zde probíhaly slavnosti a pouť, hrála hlasitá hudba a pohybovalo se velké množství osob, a to včetně dětí. Za takto popsané situace je argumentace obviněné, že se s vozidlem pohybovala krokem, pravidelně zastavovala, měla rozsvícená světla neustále troubila, a tedy by se nemělo jednat o porušení důležité povinnosti ve smyslu §148 odst. 1 tr. zákoníku, nepřípadná, neboť je nezpochybnitelné, že s ohledem na všechny shora zmíněné skutečnosti měla obviněná možnost vznik takové situace předvídat a tomu měla přizpůsobit rychlost jízdy vozidla. Konstatování shora uvedených skutečností je plně v souladu se závěry soudů nižších stupňů, které soud prvního stupně vyjádřil velmi podrobně v bodě 22 svého rozsudku, odvolací soud pak komplexně v bodech 14 a 15 svého usnesení. Pouze pro doplnění Nejvyšší soud uvádí, že soud prvního stupně konstatoval, že se obviněná uvedeného jednání dopustila ve smyslu §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z uvedeného ustanovení je tedy zřejmé, že obviněná jednala ve vědomé nedbalosti – věděla, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhala, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Shora byly zmíněny okolnosti, které vytvářely indicie možného nebezpečí působení na zájem chráněný trestním zákoníkem (možnost vzniku následku – dopravní nehody), které obviněná jako řidička motorového vozidla byla schopna rozpoznat, avšak nedocenila možné následky svého jednání, a proto její jednání bylo posouzeno jako vědomá nedbalost.
29. Nejvyšší soud závěrem uvádí, že neshledal důvod pro odklad či přerušení výkonu trestu u obviněné podle §265o odst. 1 tr. ř., a proto nerozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Zde je nutné uvést, že návrh na odklad výkonu rozhodnutí či jeho přerušení podle §265h odst. 3 tr. ř. může podat toliko předseda senátu soudu prvního stupně, když pouze v případě podání takového návrhu je nutno o tomto návrhu rozhodnout, a to ať již negativně či pozitivně. V dané věci ovšem předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh věci neučinil. V případě navrhovaného postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. se jedná toliko o podnět obviněné, o kterém nemusí být rozhodováno, ať již pozitivně či negativně předsedou senátu Nejvyššího soudu.
30. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu