ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.121.2024.1
sp. zn. 5 Tdo 121/2024- 156
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání, které podala obviněná K. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 13 To 186/2023, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 Nt 1851/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Usnesením ze dne 4. 2. 2022, sp. zn. 2 ZT 176/2021, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavila trestní stíhání obviněné K. H. pro zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), neboť obviněná nebyla v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědná.
2. Uvedeného skutku se obviněná měla dopustit ve stručnosti tím, že dne 20. 7. 2021 v době od 14:30 hodin do 14:53 hodin v čekárně policejní stanice Obvodního oddělení Policie ČR XY, XY XY, XY, okres XY, při jednání s J. P., když žádala o vystavení dalšího náhradního dokladu za občanský průkaz, vystupovala agresivně a poté, co P. vešel do dveří čekárny a vyzval ji, aby nevhodného jednání zanechala, uchopila dveře čekárny a mrštila jimi proti němu, proto se P. rozhodl ji zajistit, čemuž kladla aktivní odpor a pokusila se ho třikrát uhodit rukou do hlavy, dále vzala do levé ruky propisovací tužku, kterou se jej pokusila udeřit do obličeje, což se jí nepodařilo, avšak z obličeje mu strhla dioptrické brýle, které se při incidentu rozbily.
3. Na základě návrhu státní zástupkyně ze dne 25. 2. 2022 na uložení ochranného psychiatrického léčení v ambulantní formě obviněné rozhodl Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 2 Nt 1851/2022, o uložení obviněné tohoto ochranného opatření podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
4. Proti citovanému usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Praze jako soud stížnostní usnesením ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 13 To 186/2023, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněné jako nedůvodnou zamítl.
II. Dovolání obviněné
5. Proti usnesení stížnostního soudu podala obviněná K. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř.
6. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná namítla, že soud prvního stupně jednal ve veřejném zasedání dne 1. 6. 2023 bez její přítomnosti. Tím bylo podle obviněné porušeno ustanovení §234 odst. 1 a 2 tr. ř. o přítomnosti obviněné u veřejného zasedání, z něhož podle ní vyplývá, že účast obviněné u takového veřejného zasedání je nutná. Při zjištění, že se nedostavila, měl soud prvního stupně podle jejího názoru veřejné zasedání odročit a učinit potřebná opatření k zajištění její účasti u veřejného zasedání, včetně jejího případného předvedení. Obviněná rovněž upozornila na závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie znalkyně MUDr. Lucie Závěšické, Ph.D., podle něhož obviněná není pro psychiatrické onemocnění schopna účasti u veřejného zasedání. Do kontrastu s těmito závěry obviněná postavila postup soudu prvního stupně, který jí i přesto předvolal k veřejnému zasedání a veřejné zasedání kvůli její neúčasti několikrát odročil. Podle mínění obviněné jí soud prvního stupně odepřel účast u veřejného zasedání v němž bylo vyhlášeno rozhodnutí, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť se nemohla hájit.
7. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná znovu zdůraznila, že odepřením její účasti u veřejného zasedání dne 1. 6. 2023, v němž bylo rozhodováno o uložení ochranného opatření, jí bylo znemožněno se řádně v řízení hájit. Postup soudu prvního stupně je tak podle obviněné v rozporu s čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, v rozporu se zásadami spravedlivého procesu a došlo tak i k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
8. Dále v rámci tohoto dovolacího důvodu obviněná uvedla, že skutek, pro který byla stíhána, se vůbec nestal, resp. se stal jinak. Z kamerového záznamu z místa činu podle názoru obviněné nevyplývá, že by její jednání mohlo být posouzeno jako jednání jinak trestné. Podle jejího přesvědčení toto její jednání vůbec trestné nebylo. Soudy nižších stupňů chybně její jednání posoudily, ačkoli nenaplnilo znaky trestného činu, pro který byla stíhána. Chybný je podle obviněné i závěr o její nebezpečnosti pro společnost, pro své okolí i pro sebe, což je podmínkou pro uložení ochranného léčení. Závěr o její nebezpečnosti vyplývající ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie je vyvrácen skutečností, že nikdy neměla obdobné potíže a nebyla řešena pro závadové jednání. Tuto skutečnost potvrdily i další provedené důkazy. Závěr soudů nižších stupňů, že je nutno jí uložit ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě má obviněná za vadný, učiněný v rozporu s provedenými důkazy. Pro uložení ochranného léčení nejsou podle ní splněny zákonné důvody.
9. Rozhodnutí stížnostního soudu má obviněná za nepřezkoumatelné, neboť se nezabýval jejími námitkami obsaženými v doplnění její stížnosti a neuvedl, proč jsou její námitky nedůvodné, ačkoli její argumentaci v odůvodnění svého rozhodnutí obsáhle citoval. V takovém opomenutí je nutno podle obviněné spatřovat porušení jejího práva na spravedlivý proces.
10. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení stížnostního soudu a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení.
III. Vyjádření k dovolání
11. K dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle názoru státního zástupce jsou dovolací námitky obviněné zjevně nedůvodné.
12. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. označil jako bezpředmětné námitky obviněné týkající se její nepřítomnosti u veřejného zasedání soudu prvního stupně. K nápravě takových procesních vad slouží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nelze ani s odkazem na porušení práva na spravedlivý proces namítat takové vady v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Stejně tak jsou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. irelevantní námitky obviněné, že se stížnostní soud nezabýval argumentací uvedenou v její stížnosti. Námitky o nesplnění přezkumné povinnosti soudu druhého stupně lze podle státního zástupce uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obviněná vůbec neuplatnila. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podle jeho názoru podřadit ani dovolací námitky obviněné směřující proti uložení ochranného opatření, neboť tyto spadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který obviněná rovněž neuplatnila.
13. V rámci obviněnou uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, resp. nesprávnost hodnocení důkazů soudy, což obviněná učinila námitkou, že se skutek nestal nebo se stal jinak, a v této souvislosti prováděla vlastní hodnocení obsahu kamerového záznamu. Námitky obviněné spočívající pouze v paušálním a nekonkrétním odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a ve vlastním hodnocení jednoho z provedených důkazů by ani nemohly podle státního zástupce odůvodnit závěr o existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, jakožto jedné z vad důkazního řízení uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. S jistou dávkou tolerance by podle státního zástupce bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. námitku obviněné, že není nebezpečná pro společnost. V této souvislosti poukázal na závěry znaleckého posudku zpracovaného v projednávané věci, podle kterého byla u obviněné diagnostikována duševní porucha v pravém slova smyslu, a to trvalá porucha s bludy, přičemž v době činu jednala pod vlivem systematické paranoidně persekuční bludné produkce. Pod vlivem bludů má obviněná narušený proces myšlení a může na určité skutečnosti reagovat neadekvátně v přesvědčení, že jde o součást útoku na její osobu, ačkoli ve skutečnosti ohrožena není, a tak může z její strany opětovně dojít k agresivní reakci. Vzhledem k tomu vyjádřil přesvědčení, že existuje pravděpodobnost opakování jednání jinak trestného ze strany obviněné. Pokud její zdravotní stav nebude korigován ochranným léčením, může se obviněná v jakékoli konfliktní situaci, resp. situaci, kterou bude jako konfliktní subjektivně vnímat, začít chovat agresivně vůči jiným osobám, a to včetně agrese fyzické. Státní zástupce v této souvislosti dodal, že obviněná sice nebyla dosud stíhána pro násilný trestný čin, avšak dvakrát se v minulosti dopustila přestupků proti veřejnému pořádku podle §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Minimálně jednou přitom rovněž šlo o agresivní chování vůči policistům, byť v tomto případě pouze o slovní agresi (viz bod 14. odůvodnění rozhodnutí stížnostního soudu). Vzhledem k výše uvedenému byly podle státního zástupce splněny zákonné podmínky §99 odst. 1 tr. zákoníku pro uložení ochranného léčení.
15. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
16. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
17. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
18. Obviněná K. H. opřela své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívá v tom, že v rozporu s procesními podmínkami stanovenými v trestním řádu se konalo hlavní líčení, event. veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
20. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který však obviněná neuplatnila, je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
b) K dovolacím námitkám obviněné
22. K námitce obviněné uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., že soud prvního stupně měl zajistit její přítomnost při veřejném zasedání dne 1. 6. 2023, což neučinil, a jednal v její nepřítomnosti, čímž měl zásadním způsobem porušit její právo na spravedlivý proces, je nutno konstatovat, že postupem soudu prvního stupně nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání. Z obsahu spisu je zřejmé, že ve věci byla konána dvě veřejná zasedání před soudem prvního stupně. Prvního veřejného zasedání dne 27. 4. 2023 se obviněná od počátku účastnila, byla při něm vyslechnuta a měla možnost vyjadřovat se k prováděnému dokazování, nicméně ze své vlastní vůle je opustila s tím, že už všechno řekla, podává odvolání a už nechce být přítomna. Dokazování listinami tak bylo provedeno pouze v přítomnosti státního zástupce a obhájce obviněné, načež bylo veřejné zasedání k výslechu svědka policisty J. P. odročeno na den 1. 6. 2023. K tomuto druhému veřejnému zasedání byla obviněná řádně obeslána vzorem 14 (vyrozumění o konání veřejného zasedání s poučením o tom, že se veřejné zasedání může konat v její nepřítomnosti, avšak je pro ni důležité, aby se k němu dostavila). Vyrozumění jí bylo doručeno s dostatečným předstihem do vlastních rukou dne 23. 5. 2023, přičemž termín odročeného veřejného zasedání jí byl sdělen rovněž telefonicky poté, co se sama týž den dotazovala na výsledek soudního jednání (viz úřední záznam protokolující úřednice na č. l. 93 trestního spisu), přičemž na toto sdělení obviněná reagovala verbálně agresivním způsobem a výhrůžkami. K veřejnému zasedání dne 1. 6. 2023 se nedostavila bez omluvy, proto soud prvního stupně jednal v její nepřítomnosti. Pokud obviněná poukazovala na ustanovení §234 tr. ř., je nutno uvést, že z něj nevyplývá nutnost účasti obviněné u veřejného zasedání. To je možno konat v nepřítomnosti obviněné. Přitom obviněná byla o veřejném zasedání vyrozuměna, nebyla k němu předvolána, její přítomnost nebyla nezbytná. Pokud za této situace soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti obviněné, nedošlo k porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání (§234 odst. 2 tr. ř.).
23. Shodné námitky obviněné, které uplatnila i v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve vztahu k její nepřítomnosti u veřejného zasedání dne 1. 6. 2023, v nichž tvrdila, že byla zkrácena na svém právu zaručeném v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které každému garantuje právo na projednání věci v jeho přítomnosti, je třeba zdůraznit, že obviněná byla po celou dobu v řízení zastoupena obhájcem, který hájil její zájmy. Lze zcela přisvědčit stížnostnímu soudu, že článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jasně hovoří o tom, že každý má právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. To se v daném případě stalo, obviněná byla ve věci vyslechnuta, měla možnost využít svého práva na obhajobu včetně práva obhajovat se osobně a byla jí rovněž dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Bylo proto jen na její vůli, zda těchto práv využije po dobu vedeného řízení, či nikoli, a to osobně nebo prostřednictvím svého obhájce.
24. Zcela mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů stojí tvrzení obviněné, že se stížnostní soud nezabýval jejími námitkami uvedenými v její stížnosti a jeho rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
25. K námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že se předmětný skutek nestal nebo se stal jinak, v jejichž rámci předložila i vlastní hodnocení obsahu kamerového záznamu z prostor čekárny Obvodního oddělení Policie ČR XY, je nutno uvést, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, resp. nesprávnost hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Vady důkazního řízení lze uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná nenamítala. Podle tohoto ustanovení lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu (nikoli pak ve vztahu k výroku o ochranném opatření), jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nad rámec uvedeného lze dodat, že tento dovolací důvod neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejzávažnějších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů hodnocení důkazů. Námitky obviněné svým obsahem ani tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněná totiž pouze předkládá vlastní (alternativní) verzi způsobu provedení činu, a to na podkladě vlastního hodnocení předmětného kamerového záznamu. Soudy obou stupňů se posuzovanou věcí řádně zabývaly, provedly dokazování v potřebném rozsahu a na podkladě jeho výsledků mohly učinit své skutkové závěry.
26. Jako námitku nepodřaditelnou pod obviněnou uplatněné dovolací důvody je nutno vyhodnotit i její námitku, že není nebezpečná pro společnost, a není proto důvod pro uložení ochranného léčení v ambulantní formě podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Námitky proti uložení ochranného opatření lze vznášet pouze v rámci speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který obviněná neuplatnila a který je dán v případě, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Nicméně uvedenou námitkou se v rámci obhajoby obviněné dostatečně zabývaly soudy nižších stupňů, na jejichž závěry lze v tomto směru zcela odkázat. Ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně MUDr. Lucie Závěšické, Ph.D., soudy správně zjistily, že obviněná trpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, a to trvalou poruchou s bludy, přičemž v době činu jednala pod vlivem systematické paranoidně persekuční bludné produkce. Pod vlivem bludů má obviněná narušený proces myšlení a může na určité skutečnosti reagovat neadekvátně v přesvědčení, že jde o součást útoku na její osobu, ačkoli ve skutečnosti ohrožena není, a tak může z její strany opětovně dojít k agresivní reakci. Závěry znalkyně potvrdil i vedoucí lékař Clinterapu, s. r. o., MUDr. Jaroslaw Uziallo, který prováděl vyšetření obviněné dne 11. 4. 2023. Stížnostní soud v této souvislosti zvážil nejen závěry shora uvedeného znaleckého posudku, ale i neadekvátní projevy obviněné navenek, o nichž svědčilo její chování před soudem i obsah jejích písemných podání v dané věci, jakož i chybějící náhled obviněné na diagnostikované onemocnění a prokazatelně se zhoršující psychický stav obviněné. Ten u ní nezávisle na sobě zaznamenali oba výše uvedení psychiatři. Nutno dodat, že z chování obviněné vyplývá, že by psychiatrickou léčbu dobrovolně nepodstupovala, neboť potřebný náhled na svoji nemoc nemá a potřebné léky by dobrovolně neužívala. Soudy nižších stupňů rovněž důvodně přihlédly ke skutečnosti, že u obviněné nešlo o první a výjimečný incident, jak to obviněná tvrdí ve svém dovolání. Obviněná sice dosud nebyla trestně stíhána, avšak již v minulosti se opakovaně dopustila přestupkového jednání, jak správně konstatoval ve svém vyjádření i státní zástupce. Soud prvního stupně i soud stížnostní přesvědčivě zjistily a odůvodnily, proč je nezbytné uložit dovolatelce ochranné léčení psychiatrické, byť ve formě ambulantní, s ohledem na duševní chorobu, kterou obviněná trpí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20. 8. 1973, sp. zn. 6 To 22/73, uveřejněné pod č. 11/1974 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1968, sp. zn. 4 Tz 28/68, uveřejněný pod č. 59/1968 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 3 Tdo 967/2016). S ohledem na všechny shora zmíněné skutečnosti lze tedy přisvědčit závěru soudů nižších stupňů, že pobyt obviněné K. H. na svobodě je bez ambulantního psychiatrického léčení nebezpečný, neboť bez korigování jejího zdravotního stavu ochranným léčením u ní hrozí opakování obdobného jednání, pro které byla stíhána.
V. Závěrečné shrnutí
27. Obviněná K. H. v rámci podaného dovolání znovu uplatnila námitky, které byly v zásadě totožné s těmi, s nimiž se v předcházejících fázích tohoto trestního řízení věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů. Takto uplatněné námitky zčásti vůbec neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům a ve zbytku byly zjevně neopodstatněné. S ohledem na tento závěr proto Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí dovolání obviněné, a to z důvodů, které jsou výše uvedeny, aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Takovéto rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu