ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.11.2024.1
sp. zn. 6 Tdo 11/2024-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2024 o dovolání, které podal obviněný L. S. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023 sp. zn. 13 To 199/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 67/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 6. 2023, sp. zn. 1 T 67/2023 , byl obviněný L. S. uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (bod 1.) a zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2.) na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně vyjádřeno)
„1. v období od poloviny ledna roku 2019 do 6. 3. 2021 v místě jejich společného bydliště … svou družku N. T. … a to i přes její těhotenství, téměř denně opakovaně urážel … říkal jí, že kdyby nebyla těhotná, tak ji zabije, ale že se toho stejně dočká, po narození dcery … pokud poškozená potřebovala finanční prostředky, musela obžalovanému provést opakovaně orální sex, takřka obden jí navlékal na hlavu své použité spodní prádlo a otíral si o ni zaschlé hleny z nosu, což označoval za srandu, poškozené hrozil odebráním dcery a zavřením na psychiatrii … v polovině ledna 2019 … poškozenou … vyzýval, aby tedy z okna skočila, načež ji do něj začal vytlačovat, a když se poškozené podařilo okno zavřít, začal ji bít otevřenou dlaní do oblasti hlavy, v červnu 2019 na dovolené v Egyptě ji po celou dobu bil otevřenou dlaní do oblasti hlavy a obličeje … ji zbil tak, že se bála jít do pokoje a chtěla přespat u bazénu … v přesně nezjištěné době ji při vykrývání opakovaného kopu obžalovaného zranil prst na ruce a se slovy ať si strčí prst do prdele, že neví, jak vypadá zlomený prst, jí odmítl dát peníze na ošetření … přičemž vše vyvrcholilo dne 6. 3. 2021, kdy poté, co si poškozená umyla vlasy, obžalovanému sdělila, že … od něj i s dcerou odchází, začal na ni obžalovaný křičet, že jí ukáže, jak se má žena správně chovat a přibližoval se k ní, a tak poškozená … před ním uprchla na balkon, odkud volala o pomoc, přičemž obžalovaný ji zde i přes nízkou venkovní teplotu a mokré vlasy, zavřel a pustil ji až po nějaké době …
2. dne 1. 12. 2022 v době kolem 03:00 hodin poté, co obžalovaný … přišel do místa jejich tehdejšího společného bydliště … v silně podnapilém stavu, v obavě z násilného chování obžalovaného plynoucí z dřívějších negativních zkušeností ze společného soužití s ním, iniciovala poškozená nejprve dobrovolný pohlavní styk, který ale následně pro jeho délku a úmornost začala pociťovat úkorně, a tak sdělila obžalovanému, že už další styk nechce, neboť je tento dlouhý, cítí se unavená a musí jít ráno do práce, na což ale obžalovaný zareagoval slovy: ,,Mlč a dělej!“ a tak se mu i nadále podvolila a pokračovala až do příchodu do té doby ve vedlejší místnosti spící jejich nezletilé dcery … čehož se jí podařilo využít a odebrala se i s dcerou do ložnice, kam ale za nimi po chvíli přišel stále vzrušený obžalovaný a přes přítomnost jejich nezletilé dcery na téže posteli se minimálně snažil svým penisem vniknout zezadu do pochvy mezi ním a nezletilou dcerou ležící poškozené, na což tato reagovala jeho odstrkáváním a sdělením, že to nechce, čehož ale obžalovaný nedbal a se slovy: ,,Drž hubu!“ na což v domnění, že je to určeno jí, reagovala nezletilá otočením se obličejem ke zdi, poškozenou chytil za vlasy a snažil se jí dát hlavu k jeho penisu ve snaze dosáhnout orálního sexu od poškozené, což tato ale odmítla, vzala svůj mobilní telefon a tímto do místa zavolala svou matku … po jejímž příchodu obžalovaný poškozené nadával, že je kurva, že po něm nejprve skákala a co teď chce, načež poté, co poškozená z bytu odešla do práce, v průběhu dne rozbil vybavení tohoto bytu.“
2. Za zločin popsaný pod bodem 1. a sbíhající se přečin padělání a pozměnění veřejné listiny dle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 46 T 54/2022, který mu byl doručen dne 29. 8. 2022, byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za využití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §27 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 46 T 54/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za zločin popsaný pod bodem 2. byl podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za využití §27 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené na nemajetkové újmě částku 300 000 Kč.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 13 To 199/2023 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněného při nezměněných výrocích o vině, ochranném opatření a náhradě nemajetkové újmy odsoudil podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
I. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti výroku pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Malečka dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že uvedený skutek je třeba posuzovat s přihlédnutím k historii sexuálního života mezi ním a poškozenou. Oba spolu udržovali vztah minimálně od roku 2018. K pohlavnímu styku docházelo se souhlasem poškozené, která se vždy nakonec nechala přesvědčit a nebyla k tomu nějak donucena. Obviněný proto nabyl dojmu, že nedůrazné slovní odmítnutí poškozené nepředstavuje její vážný nesouhlas s pohlavním stykem, taková situace se v minulosti opakovala mnohokrát. K noci na 1. 12. 2022 obviněný uvedl, že pohlavní styk iniciovala sama poškozená. I v minulosti se poškozená vyjadřovala tak, že pohlavní styk nechce, ale nakonec se k němu nechala přesvědčit, proto bylo pro obviněného velmi obtížně seznatelné, kdy je její nesouhlas skutečný a vážný. V inkriminovaný den poškozená pohlavní styk ukončila z vlastní vůle poté, kdy se vzbudila jejich nezletilá dcera. Obviněný se poté ještě v ložnici pokoušel o vaginální pohlavní styk s poškozenou, což se mu ale nepodařilo, a o orální pohlavní styk, kdy ho od sebe poškozená odstrčila a vysmekla se mu. To obviněný reflektoval a o nic se již nepokoušel. Z provedeného dokazování podle názoru obviněného nelze učinit závěr, že by poškozenou násilím donutil k pohlavnímu styku a takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nesprávného právního posouzení se dopustil i dovolací soud, který ponechal právní kvalifikaci užitou nalézacím soudem. Obviněný se domnívá, že skutek měl být zahrnut do skutku pod bodem 1. a měl být právně posouzen jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Při změně právní kvalifikace by mu musel být uložen nižší trest.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 6. 2023, sp. zn. 1 T 67/2023, i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 13 To 199/2023, přičemž by měla být zrušena část napadeného rozhodnutí uvedená v dovolání. Dále navrhl, aby po zrušení napadených rozhodnutí Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že obviněný v dovolání v podstatě odcitoval právní větu použitou v rozsudku prvoinstančního soudu s tím, že dokazováním nebyl trestný čin znásilnění prokázán, aniž by však dostatečně určitě pojmenoval jeden či více z těch zákonných znaků skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který podle jeho názoru v posuzovaném případě naplněn nebyl. Obviněný v dovolání sice doslova odcitoval skutkovou větu z bodu 2. výroku o vině rozsudku prvoinstančního soudu, ve své další argumentaci ovšem z jejího přesného vyjádření již nevycházel, podstatu souzeného skutku značně zbagatelizoval, způsob spáchání činu poupravil a zásadní skutkové okolnosti, které spáchání skutku provázely a blíže jej vymezovaly, zcela pominul. Nebyl-li však obviněný srozuměn se soudy zjištěným skutkovým stavem, měl možnost se případně pokusit zvrátit skutková zjištění přijatá soudy argumentací, jež by odpovídala jinému dovolacímu důvodu [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. To ovšem obviněný neučinil. Státní zástupce dále uvedl, že prvoinstanční soud správně zohlednil nejen chování obviněného v noci dne 1. 12. 2022, nýbrž i jeho předchozí počínání vůči poškozené a její negativní zkušenosti z dlouhodobého soužití s ním (které neslo znaky týrání osoby blízké). Státní zástupce nepřisvědčil tvrzení obviněného o jeho údajné domněnce, že poškozená svůj nesouhlas s pohlavním stykem nemyslela vážně. Pouze při menší intenzitě odporu poškozené osoby v případě trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku by připadal v úvahu tzv. skutkový omyl negativní, tedy že by pachatel měl za to, že se jedná o odpor jen předstíraný a že ve skutečnosti poškozená osoba s pohlavním stykem souhlasí. O tento omyl se nemůže jednat v případě, že poškozená osoba dala slovně i odtahováním se od pachatele a odstrkáváním jeho těla dostatečně najevo, že si pohlavní styk v podobě soulože či jiného pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží nepřeje, jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1048/2017. Obviněný v tomto svém tvrzení opět vychází z poupraveného skutkového děje, v němž vynechal hned několik podstatných momentů. Vedle výslovně uvedeného nesouhlasu se jedná o uvedení zcela logického a objektivního vysvětlení důvodů, proč již poškozená v pohlavním styku pokračovat nechce, či demonstrativní odebrání se poškozené společně s probudivší se nezletilou dcerou do ložnice, zcela zjevně za účelem spánku. Jde i o samotnou přítomnost nezletilé v posteli v okamžiku, kdy obviněný hodlal v pohlavním styku s poškozenou pokračovat, opakované aktivní odmítání snah obviněného o pokračování v pohlavním styku ze strany poškozené, její odstrkování obviněného a projevený odpor vůči jím použitému násilí v podobě chycení poškozené za vlasy ve snaze domoci se orálního uspokojení. O nějakém nedůrazném a výhradně slovním odmítnutí pohlavního styku nelze podle názoru státního zástupce hovořit. Obviněnému musela být nevole poškozené s jeho jednáním zjevná. V dalším odkázal státní zástupce na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a tam citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 611/2010, uveřejněný pod č. 32/2011 Sb. rozh. tr.
7. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
II. Formální podmínky věcného projednání dovolání
8. Obviněný L. S. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocný odsuzující rozsudek odvolacího soudu, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu předcházející odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a obviněnému byl za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který obviněný v dovolání odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
III. Důvodnost dovolání
12. Obviněný formálně odkázal na jediný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a své výhrady pojal jako nesouhlas s hmotněprávním posouzením skutku popsaného v bodě 2. výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Nelze však přehlédnout, že z převážné části byla jeho argumentace vystavěna na verzi skutkového stavu věci přizpůsobené jeho obhajobě, která plně neodpovídala všem učiněným skutkovým zjištěním soudů a nepokrývala celou šíři jednání obviněného vůči poškozené. Pokud se obviněný v této souvislosti dovolával nezaujatého a objektivního hodnocení provedených důkazů, lze jeho výhrady chápat spíše jako nesouhlas s postupem soudů při zjišťování skutkového podkladu jejich rozhodnutí. K nápravě vad skutkových zjištění slouží důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný neuplatnil. Uvedený důvod dovolání je navíc určen k nápravě pouze nejzávažnějších vad, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nic z toho obviněný v dovolání nenamítl a neučinil součástí dovolacích námitek, byť i formálně nepodřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec přezkumné povinnosti dovolacího soudu lze konstatovat, že napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze ani Okresního soudu v Rakovníku netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména body 12. a 13. rozsudku nalézacího soudu a body 8. až 10. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. Soudy učiněná skutková zjištění jsou proto způsobilým podkladem právního posouzení skutku obviněného.
13. Z hlediska právního posouzení skutku popsaného pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně lze za relevantní považovat námitky obviněného, podle kterých se jednak domníval, že nesouhlas obviněné s pohlavním stykem není skutečný a vážný, a jednak poškozenou k pohlavnímu styku nedonutil násilím. V obecné rovině lze připomenout, že zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku a čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Podle tzv. právní věty výroku rozsudku nalézacího soudu obviněný jiného násilím donutil k pohlavnímu styku a takový čin spáchal souloží a jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. První z námitek obviněného se váže ke znaku skutkové podstaty spočívajícímu v donucení. Donucením se rozumí překonání vážně míněného odporu nebo podlehnutí za situace, ve které taková osoba po vyjádření vážně míněného nesouhlasu a odporu upustí od dalšího vzdoru pro svoji vyčerpanost, zřejmou beznadějnost nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svou pohrůžku násilí uskuteční. Nebyl-li odpor oběti vážně míněný a byl-li pouze předstíraný, nejde o donucení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 11 Tdo 294/2014). Projev nesouhlasu s požadavky pachatele lze učinit různými způsoby, odmítnutí se nemusí vyjádřit jen slovně, ale s ohledem na okolnosti a stav oběti jej lze vyjádřit nonverbálním způsobem, například pozicí těla (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 8 Tdo 699/2021, uveřejněné pod č. 10/2022 Sb. rozh. tr.).
14. Za základ skutkových zjištění vzaly soudy především výpověď poškozené. Soudy mohly vyjít jak z její výpovědi u hlavního líčení, tak z výpovědi učiněné v přípravném řízení, jejíž část na č. l. 64 a 65 byla v hlavním líčení provedena k důkazu čtením příslušného protokolu podle §211 odst. 3 tr. ř. Poškozená ve svých výpovědích popsala, že to byla ona, kdo v předmětný den po návratu obviněného domů v silně podnapilém stavu a poté, co jí chtěl dát facku, v obavě z jeho násilného chování inicioval pohlavní styk. Následně však začala pohlavní styk pro jeho délku a úmornost pociťovat úkorně, a tak výslovně sdělila obviněnému, že už další styk nechce, a sdělila výslovně i své důvody (únava, potřeba ranního vstávání do práce atd.). Jelikož ji obviněný nechtěl pustit a měla strach, že když se začne bránit, obviněný jí ublíží, začala mluvit nahlas, aby vzbudila nezletilou dceru nacházející se ve vedlejším pokoji. Když se dcera skutečně vzbudila a přišla za nimi, poškozená toho využila, vzala si župan a zamířila s dcerou do ložnice, kde si k ní lehla. Po pár minutách se v ložnici objevil obviněný stále vzrušený, a přestože na posteli ležela s dcerou, kterou měla na levém rameni, obžalovaný si k ní přilehl a snažil se do ní svým penisem zezadu vniknout. Poškozená jej odstrkovala a říkala mu, že to nechce, na což obviněný řekl, aby „držela hubu“. Potom obviněný poškozenou chytil za vlasy a snažil se jí dát hlavu k jeho penisu, ve snaze dosáhnout orálního sexu od poškozené, což poškozená odmítla a mobilním telefonem, který měla pod polštářem, zavolala svoji matku, která v podstatě ihned ze svého bytu o patro níže přišla.
15. Soud prvního stupně nepochybil, pokud na základě zmíněných skutkových okolností činu dospěl k závěru, že odpor kladený poškozenou byl skutečný, a nikoliv pouze předstíraný. Intenzitu odporu je třeba zasadit do kontextu jejího dosavadního soužití s obviněným a déletrvajícího příkoří, včetně fyzického napadání, kterého se jí od obviněného dostalo (viz bod 1. rozsudku soudu prvního stupně) a ten tedy nutně věděl, jakým způsobem na poškozenou dlouhodobě působí. Poškozená v tomto případě sice sama sexuální styk iniciovala, ovšem pouze v obavě z obviněného, který se ji v opilosti (obdobně jako již v minulosti) pokusil fyzicky napadnout a opět ji v daném okamžiku dostal pod psychický tlak. O donucení ze strany obviněného šlo nejpozději od okamžiku, kdy poškozená obviněnému výslovně sdělila svůj nesouhlas s pokračováním pohlavního styku, který obviněný evidentně vnímal a reagoval slovy: „Mlč a dělej!“. Poškozená se následně pokoušela dát obviněnému najevo svůj nesouhlas i jiným způsobem – vzbuzením dcery, odchodem do ložnice a ulehnutím k dceři, odstrkáváním i výslovným nesouhlasem, přičemž obviněný svého jednání zanechal až s příchodem matky poškozené. Poškozená tedy dala vícero způsoby najevo svůj jednoznačný nesouhlas s pohlavním stykem, přičemž její odpor byl natolik zřetelný, že i obviněný musel rozpoznat, že se jedná o odpor míněný vážně. Nelze tudíž uvažovat o tom, že by z hlediska subjektivní stránky mohl obviněný jednat ve skutkovém omylu negativním ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku. Na těchto závěrech ničeho nemění skutečnost, že v této fázi skutkového děje probíhal pohlavní styk nejprve z iniciativy poškozené, tedy z její strany dobrovolně, a teprve v jeho průběhu ztratila o další trvání soulože zájem. Je nesporným právem poškozené i v průběhu původně dobrovolného pohlavního styku vymezit, od kterého okamžiku již s pohlavním stykem nesouhlasí. Pokud tuto skutečnost obviněnému dostatečně zřetelně sdělila a dala najevo i dalším výše popsaným chováním a pohyby odmítajícími neutuchající pokusy obviněného o pokračování v souloži či jiných srovnatelných praktikách, že tyto nadále odmítá, nelze učinit závěr, že obviněný nemohl seznat nesouhlas poškozené jako vážně míněný. Nelze tak ani přisvědčit tomu, že by (jak pojal obviněný ve svém dovolání spíše na odlišně líčeném skutkovém základě) poškozená v podstatě bez jakýchkoli překážek o své vůli kdykoli (opakovaně) svobodně ukončila sexuální aktivity s obviněným.
16. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného, že se donucení poškozené k pohlavnímu styku nedopustil násilím. Za násilí se ve smyslu dané skutkové podstaty považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. Podle soudní praxe se za násilí může s ohledem na okolnosti případu považovat i méně intenzivní jednání, např. chycení za ruce, aby tím pachatel zamezil obraně oběti a mohl na ní vykonat soulož (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 903/2020). Právě takové použití fyzické síly lze vysledovat v jednání obviněného vůči poškozené. Přestože to není v celé šíři výslovně zachyceno v tzv. skutkové větě výroku o vině, z výpovědi poškozené učiněné v přípravném řízení vyplynulo, že již při prvním projevu nesouhlasu ji obviněný (kromě výhrůžné verbální reakce „Mlč a dělej!“) držel, nechtěl ji pustit a ve svém jednání i přes její nesouhlas pokračoval. V ložnici pak obviněný poškozenou přilehl a posléze chytil za vlasy a snažil se jí dát hlavu k jeho penisu. Nepochybně i v tomto okamžiku tedy vykonal obviněný na poškozené přímé násilí v úmyslu docílit orálního uspokojení, což se mu však pro fyzický odpor poškozené nepodařilo. Ačkoliv tedy bylo na základě provedeného dokazování možné v popisu skutku v pasáži o průběhu původně dobrovolného pohlavního styku vyjádřit okolnosti vztahující se ke znaku násilí výstižněji, nemá dovolací soud pochybnosti o přiléhavosti právního posouzení soudy zjištěnému skutkovému stavu. Je zjevné z odůvodnění rozsudku, že krajský soud pojal prvotní část jednání obviněného pouze jako užití pohrůžky násilí (viz str. 16 dole), ačkoli tuto alternativu v právní větě výroku rozsudku nevyjádřil. Naopak není pochyb o tom, že následné vynucování orálního styku již proběhlo za užití přímého násilí. V celkovém kontextu skutku pod bodem 2. a použité právní kvalifikace pak výše uvedený mírně odlišný náhled dovolacího soudu nemá významu pro závěr o správnosti použité právní kvalifikace. Závěrem lze přisvědčit soudu prvního stupně též v úvaze vyjádřené na str. 17 bod 13. rozsudku stran „dokonané“ části skutku spáchaného souloží a následné části skutku ve stadiu „pokusu“, jímž se obviněný snažil domoci na poškozené orálního uspokojení, tedy jiného pohlavního styku provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Jak bylo správně poukázáno na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 611/2010 (publikované pod č. 32/2011 Sb. rozh. tr.), připouští-li skutková podstata trestného činu jeho spáchání více rovnocennými alternativami jednání a naplní-li pachatel více z nich navazujícím jednáním v úmyslu způsobit stejný následek, bude se jednat vždy o jediný trestný čin. Pokud pachatel při naplnění jedné z alternativ dospěje pouze do stadia pokusu, ale vzápětí dokoná alternativu jinou, je předchozí pokus ve vztahu subsidiarity ve vztahu k jiné alternativě dokonané v rámci skutkové podstaty téhož trestného činu. Ačkoli se v projednávané věci jednalo o časovou posloupnost opačnou, je zjevné, že i ve světle citovaného rozhodnutí je soudy aplikovaná právní kvalifikace správná.
17. S ohledem na výše uvedené nelze shledat pochybení ani v rozhodnutí odvolacího soudu, který právní kvalifikaci skutku provedenou soudem prvního stupně označil taktéž za správnou. Lze proto uzavřít, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami, které obviněný ve svém dovolání namítl.
IV. Způsob rozhodnutí
18. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 1. 2024
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu