ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1179.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1179/2023-476
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2024 o dovolání, které podala obviněná J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2021, č. j. 9 To 283/2021-289, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 28/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 8. 2021, č. j. 1 T 28/2021-230 , byla obviněná (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustila společně s obviněnou V. B. tím, že
1. dne 6. 1. 2020 kolem 15:10 hodin společně s další přesně neustanovenou spolupachatelkou s úmyslem odcizit věci vnikly na pozemek rodinného domu č.p. XY v osadě XY, obec XY, okr. XY, majitelů V. P. a M. P., obžalovaná V. B. neuzamčenými vstupními dveřmi vešla do chodby domu, obžalovaná J. P. stála mezi dveřmi a neustanovená spolupachatelka na domovních schodech, kde je přistihl M. L., který nemovitost s rodinnou rovněž užívá, obžalovaná B. se snažila pod záminkou výkupu králičích kožek a starého peří jeho pozornost odlákat, což se jí nepodařilo a M. L. je z nemovitosti vykázal, načež odešly směrem na osadu XY,
2. téhož dne kolem 15:30 hodin se záměrem odcizit věci všechny tři společně neoprávněně vnikly neuzamčenou brankou na pozemek u domu č.p. XY v osadě XY, obec XY, okr. XY, poté využily nepozornosti S. M. a neuzamčenými vstupními dveřmi vešly do rodinného domu, kde se volně pohybovaly a ze šatních skříní v ložnici odcizily obálky s penězi v celkové výši nejméně 98 000 Kč, poté, co byly na chodbě domu přistiženy S. M., pod záminkou, že si jdou pro peníze, aby mohly za poptávané kožky zaplatit, dům i pozemek opustily, čímž způsobily poškozeným manželům S. M. a A. M. škodu ve výši nejméně 98 000 Kč,
přičemž J. P. se tohoto jednání dopustila přesto, že byla za trestný čin krádeže dle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 3 T 51/2014, který nabyl právní moci dne 9. 7. 2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 4 To 391/2015, k trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, z jehož výkonu byla podmíněně propuštěna usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodu ze dne 8. 12. 2017, sp. zn. 14 PP 215/2017, a byla jí stanovena zkušební doba v trvání 36 měsíců.
2. Obviněná byl za tyto přečiny odsouzena podle §178 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen trestu zákazu pobytu na území okresů XY a XY v trvání pěti roků.
3. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněné V. B. Obě obviněné byly podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázány zaplatit společně a nerozdílně poškozeným manželům S. a A. M. škodu ve výši 98 000 Kč.
4. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 2021, č. j. 9 To 283/2021-289 , tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle §178 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Davida Průši dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Obviněná namítla, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním bezdůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, v důsledku čehož napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle ní odvolací soud porušil ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., jelikož neprovedl jí navržené důkazy, a to výslech svědků J. L., J. R., S. H. a P. R., kteří by mohli potvrdit, že dne 6. 1. 2020, kdy se měla dopustit obou posuzovaných skutků, se nacházela ve svém bytě ve XY a starala se mimo jiné o S. S., kterou převzala na hlídání v 13:45 hod., takže nemohla být kolem třetí hodiny odpolední v XY-XY, kde se měla ve dvou případech dopustit vloupání a krádeží. Navržené důkazy považuje za podstatné, neboť by jimi mohlo být prokázáno, že se nezdržovala na místech činů a posuzovaných skutků se tak nemohla dopustit. Byť si je vědoma toho, že se odvolací soud v napadeném rozsudku pod bodem 11 vypořádal s důvody neprovedení jí navrhovaných důkazů, tak je i přesto považuje za důkazy opomenuté.
7. Podle dovolatelky se odvolací soud nezabýval její námitkou, že hlídka PČR při identifikaci osob mohla zaměnit Ž. H. za J. P., neboť Ž. P. hlídce předložila občanský průkaz, který odcizila J. P.
8. Obviněná je přesvědčena, že byla odvolacím soudem zkrácena na svých právech tím, že ji ve veřejném zasedání nevyslechl, ačkoliv jej o to žádala a v odůvodnění svého rozhodnutí se nevypořádal s tím, proč její výslech odmítl.
9. Závěrem podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 9 To 283/2021, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 1 T 28/2021, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyššímu soudu dále navrhla, aby ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. odložil výkon trestu odnětí svobody.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po obsahovém vymezení obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a základních rysů rozhodování dovolacího soudu uvedla, že námitky obviněné uplatněné v podaném dovolání směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněná jimi soudům vytýká neúplné důkazní řízení – neprovedení navrhovaných důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž mění skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů, a výlučně v návaznosti na to pak dospívá k závěru o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
11. Námitka obviněné, že policisté mohli během policejní kontroly osádky vozidla při ztotožňování osob pochybit a zaměnit ji za Ž. H., je námitkou směřující proti hodnocení zjištěného skutkového stavu a nelze v ní shledat extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, takže nespadá pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). S touto námitkou se navíc vypořádal již odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 11., kde uvedl, že pochybení při ověřování totožnosti obviněné v rámci kontroly policejní hlídkou vyloučili jednak samotní policisté a výsledek provedené rekognice, jakož i rozpory ve výpovědích obviněných a svědkyň, na které poukázal soud prvního stupně. Podle státní zástupkyně je identifikace obviněné při policejní kontrole pouze součástí uceleného řetězce důkazů. Nejedná se o jediný důkaz, na kterém by stála vina dovolatelky.
12. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v souhrnu. V odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Podle názoru státní zástupkyně soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů, ani nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, přičemž své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily.
13. Námitku obviněné, že nalézací soud neprovedl jí navrhované důkazy, konkrétně nevyslechl svědky J. L., J. R., S. H. a P. R., nelze podle státní zástupkyně podřadit pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
14. V posuzovaném případě je však s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se nejedná o tzv. opomenutý důkaz, neboť za opomenutý důkaz nelze označit důkazní návrh, kterým se odvolací soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněnou navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Odvolací soud se s důvodem neprovedení obviněnou v odvolacím řízení navrhovaných důkazů podrobně a přesvědčivě vypořádal v odůvodnění rozsudku pod bodem 11., na který státní zástupkyně odkazuje.
15. Pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a to ani pod obviněnou navrhované dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nelze podřadit námitku, že obviněná byla zkrácena na svých právech, neboť ji odvolací soud nevyslechl ve veřejném zasedání, ačkoliv jej o to žádala. Jedná se o námitku směřující proti nesprávnému procesnímu postupu odvolacího soudu, která nemá oporu v zákonem vymezených dovolacích důvodech.
16. Jelikož státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněné obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolalkou vznesené námitky obsahově odpovídají jí uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jí požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
19. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz §265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 … ), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
21. V návaznosti na tato teoretická východiska je nezbytné po posouzení konkrétních dovolacích námitek obviněné konstatovat následující skutečnosti.
22. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněná ve svém dovolání nevymezila, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Z její dovolací argumentace plyne, že brojí proti skutkovému závěru soudů o její participaci na trestné činnosti, jíž byla shledána vinnou, tj. závěru o tom, že byla pachatelkou označených přečinů, resp. vzhledem k účasti spoluobviněné V. B. na ní, jeho spolupachatelkou. Vůči tomuto závěru soudů se nicméně vymezuje způsobem, který navede k závěru, že tato alternativa uplatněného dovolacího důvodu je naplněna. V námitkách obviněné totiž není vyloženo to, co zákon vyžaduje, tj. vymezení zjevného rozporu mezi skutkovým zjištěním rozhodným pro právní kvalifikaci činu (zde pachatelství, resp. spolupachatelství) a provedenými a soudy zhodnocenými důkazy. Námitka o možnosti záměny osoby pachatele při její identifikaci taký rozpor nezakládá, neboť není založena na vyložení zjevného lapsu při řešení této otázky soudy (jedná se o blíže argumentačně nepodepřenou úvahu dovolatelky, resp. o její odlišný způsob hodnocení provedených důkazů), pokud je zpochybnění závěru o (spolu)pachatelství obviněné na základě tvrzení o neúplnosti dokazování nezbytného pro rozhodnutí o vině, souvisí s třetí alternativou tohoto dovolacího důvodu, k níž se dovolací soud vyjadřuje níže (viz bod 24. a násl.).
23. Z hlediska úplnosti dovolací soud uvádí, že z hlediska druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu ( rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ) obviněná žádné výhrady nevznesla, takže se jí dovolací soud logicky nezabývá.
24. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu ( ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) je úvodem vhodné zmínit, že se dovolací soud rozchází v náhledu na posouzení námitky obviněné stran neprovedení jí navržených důkazů s tím, co odeznělo ve vyjádření státní zástupkyně. Ta tuto námitku označila jako nepodřaditelnou pod oba obviněnou vznesené dovolací důvody. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je její posouzení správné, neboť dovolací argumentace nezpochybňuje právní posouzení soudy zjištěného skutku, pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zde se Nejvyšší soud s posouzením státní zástupkyně rozchází. Vznesenou námitku o neprovedení obhajobou navržených důkazů vyhodnocuje jako formálně podřaditelnou pod třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu, která však požadovanou kasaci napadených rozhodnutí odůvodnit nemůže.
25. Skutečnosti, na které státní zástupkyně poukázala ve svém vyjádření při dovození závěru o obsahovém minutí vznesených námitek s uplatněným dovolacím důvodem, podle dovolacího soudu svědčí o zjevné neopodstatněnosti vznesené námitky (viz dále), nikoli o formálním nesouladu s obsahovým vymezením této alternativy uvedeného dovolacího důvodu.
26. Je vhodné zmínit, že ze strany obhajoby nebyl po soudem provedeném dokazování uplatněn žádný důkazní návrh (č. l. 224). Pokud jde o důkazní návrhy uplatněné obviněnou v řízení před odvolacím soudem, bylo o nich procesním způsobem rozhodnuto č. l. 286 verte. Námitce obviněné, vytýkající odvolacímu soud, že odmítnutí důkazních návrhů na výslechy svědků neodůvodnil, nelze přisvědčit. Jejím návrhům na doplnění dokazování se s ohledem na povšechnou důkazní situaci věnoval zcela dostatečně v bodě 11. jeho rozsudku, když uvedl, že „[j]akkoli zůstává s podivem, že o takto zásadních skutečnostech, které mají potvrzovat její nevinu, informuje soud až v rámci podaného opravného prostředku, tak je zároveň nutno dodat, že krajský soud odmítl dokazování dále rozšiřovat o výslech navržených svědků, neboť jistě je možné, že se rodiče nezletilé uvedené oslavy zúčastnili, a také, že obžalovaná pečuje o svého nemocného bratra a doprovází svého vnuka do školy, nicméně tyto skutečnosti v žádném případě nevylučují její přítomnost na místě činu, která navíc byla prokázaná věrohodnými a objektivními důkazy“. Soud dále dodal, že dovolatelka sama připustila, že její tvrzení, podle kterého se dne 6. 1. 2020 nacházela ve XY nemohou jednoznačně potvrdit ani ředitelka školy, do které její vnuk dochází ani strážník Městské policie XY, který ji má pravidelně potkávat. Z uvedeného je zřejmé, že se soud důkazním návrhům dovolatelky věnoval a uvedl důvody, pro které je považoval za nadbytečné.
27. I vzhledem k tomu, že odvolací soud se zcela ztotožnil s vyhodnocením důkazů soudem prvního stupně, který se s neměnnou obhajobou obviněné spočívající v tvrzení, že se žádné cesty, a tudíž ani jí vytýkané trestné činnosti nedopustila, přesvědčivě (bod 12.) vypořádal, a dospěl ke stejnému závěru, že její vina je prokázána v rozsahu požadavku §2 odst. 5 tr. ř. (bod 14.), je zjevné, že odmítnutí navržených důkazů opřel o závěr o jejich nadbytečnosti. Nelze tedy tvrdit, že by došlo k nedůvodnému neprovedení podstatných důkazů pro naplnění znaků trestného činu. Je vhodné připomenout, že není povinností soudu vyhovět důkazním návrhu stran, neboť musí dbát na to, aby trestní stíhání obviněného nebo neúměrně prodlužováno. Svůj procesní postup však musí zdůvodnit, což se ve věci posuzované stalo, když odvolací soud vyložil, že pro rozhodnutí o vině obviněné již existují dostatečné důkazy.
28. Obviněná dále uvádí, že navrhovala jako důkaz i svůj výslech v rámci odvolacího řízení a v této souvislosti odkazuje na §207 odst. 1 tr. ř. V tom, že odvolací soud k tomuto výslechu nepřistoupil, pak vidí zkrácení na jejích procesních právech. Nutno podotknout, že obviněnou zmíněné ustanovení dopadá na oblast nalézacího řízení, tedy hlavního líčení, kdy podle něj po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, též k tomuto nároku. Dovolatelka se však hlavního líčení neúčastnila a byla tak čtena její výpověď z přípravného řízení, jak ostatně uvádí odvolací soud v bodě 7. jeho rozsudku (viz též bod 2. rozsudku soudu prvního stupně). Pokud se obviněná rozhodla neúčastnit hlavního líčení (viz její omluvy a žádost o konaní hlavního líčení v její nepřítomnosti), v jehož rámci by nepochybně měla možnost vypovídat, je ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým) nerealizaci procesní výpovědi obviněné v řízení soudní přičítat k tíži jí samotné a nikoli soudům. V uvedeném směru je třeba zmínit, že obviněný musí předpokládat, že po provedení dokazování u soudu prvního stupně nastane situace, kdy soudy dospějí k závěru, že již další důkazy pro jejich rozhodnutí není třeba (vzhledem k jejich nadbytečnosti) provádět. Odvolací soud pak logicky může dospět k závěru, že pro jeho rozhodnutí o podaném odvolání již není třeba žádné důkazy (a tedy ani procesní výslech obviněné) provádět. Ve věci posuzované pak stran otázky důvodnosti vlastního odmítnutí obviněnou uplatňovaného důkazního návrhu (na její výslech) platí to, co je uvedeno v bodě předchozím.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
29. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku ) nevznesla obviněná žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezila vůči hmotněprávní subsumpci skutku, jímž byla uznána vinnou, pod soudy užité znaky obou přečinů, jimiž byla shledána vinnou. Pokud je nesprávnost právního závěru soudů o vině obviněné budována na zpochybnění skutkového základu věci (skutku, který se stal předmětem právního posouzení), jde o postup, který se vymyká obsahovému zaměření tohoto dovolacího důvodu (obou jeho alternativ).
30. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ) není obviněnou zjevně (vzhledem k obsahovému posouzení jejích námitek) uplatněna.
V.
Způsob rozhodnutí
31. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ta ve svém dovolání částečně vznesla námitky, které se s jí uplatněnými důvody dovolání věcně rozešly, částečně pak – ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – uplatnila námitku, která byla posouzena jako zjevně neopodstatněná.
32. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
34. Zbývá dodat, že nenastaly zákonné podmínky k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodoval podle §265h odst. 3 tr. ř. o odkladu výkonu rozhodnutí, neboť vydání takového rozhodnutí je podmíněno vyhotovením odůvodněného návrhu předsedou senátu soudu prvního stupně, k čemuž ve věci posuzované nedošlo.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
v z. JUDr. Vladimír Veselý