ECLI:CZ:NSS:2006:2.AS.48.2005
sp. zn. 2 As 48/2005 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: mjr. J. Č.,
zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem Jiráskova 378, 252 29
Dobřichovice, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem
Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 5. 2005, č. j. 8 Ca 37/2005 - 30,
takto:
Usnesení Městského soudu ze dne 27. 5. 2005, č. j. 8 Ca 37/2005 - 30
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojil žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti výše
uvedenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2004, č. 176.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Policie
České republiky, útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech
služebního poměru ze dne 1. 6. 2004, č. ŘÚZČ 533/2004, kterým byl stěžovatel převeden
na současně zastávanou funkci a zařazen do 11. platové třídy.
Ve své kasační stížnosti stěžovatel namítá, že důvod pro odmítnutí žaloby městský
soud spatřoval ve skutečnosti, že podle §137 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru
příslušníků Policie České republiky, může policista podat u soudu návrh na přezkoumání
rozhodnutí služebního funkcionáře o:
a) propuštění ze služebního poměru
b) náhradě škody nebo bezdůvodného obohacení, které přesahují částku 5000 Kč, nebo o
c) uložení kázeňského trestu.
Toto ustanovení vymezuje, která rozhodnutí služebního funkcionáře podléhají soudnímu
přezkumu. Stěžovatel však uvedl, že v českém právním řádu již byl opuštěn ryze
enumerativní přístup k soudnímu přezkumu. Čl. 36 Listiny základních práv a svobod zakotvil
generální princip přezkumu správních rozhodnutí. Koncepce správního soudnictví,
jak je zakotvena v zákoně č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), vychází z obecné přípustnosti soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí
orgánů veřejné správy. Je tudíž zjevné, že ustanovení §137 služebního zákona, vycházející
z principu pozitivní enumerace soudního přezkumu, je protiústavní a odporuje principu
negativní enumerace zakotvenému nejen v Listině základních práv a svobod, ale také v s. ř. s.
Z tohoto ustanovení dle stěžovatele nelze dovodit, že v něm neuvedená rozhodnutí služebního
funkcionáře jsou vyloučena ze soudního přezkumu, jak to učinil soud.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadené usnesení městského soudu zrušit.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele uvedl, že rozhodnutí
služebních funkcionářů, která nejsou uvedena v §137 odst. 1 zákona o služebním poměru,
nejsou podle jeho dosavadní praxe vyloučena ze soudního přezkumu, soud je posuzuje vždy
v souvislostech samostatně, přičemž pro ně platí lhůta stanovená v §72 odst. 1 s. ř. s.
Žalovaný dále odkázal na písemné vyjádření k žalobě ze dne 25. 4. 2005 a na spisový materiál
ze správního řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení vrátil městskému soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a je v ní namítán důvod
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel namítá, že předmětná žaloba
proti napadenému rozhodnutí je přípustná. Rozsahem a důvody podané kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Ze správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Rozhodnutím ředitele Policie České
republiky, útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech
služebního poměru ze dne 1. 6. 2004, č. ŘÚZČ 533/2004, byl stěžovatel podle §17 odst. 1
písm. a) zákona o služebním poměru ke dni 30. 6. 2004 odvolán z funkce policejní komisař
2. skupiny 1. oddělení I. odboru OD PČR Útvaru zvláštních činností SKPV ve 12. platové
třídě a dnem 1. 7. 2004 byl ustanoven do funkce policejní komisař 2. skupiny 1. oddělení
odboru V1 – OKS v 11. platové třídě.
Toto rozhodnutí stěžovatel napadl odvoláním ze dne 8. 7. 2004. V tomto odvolání
stěžovatel poukázal na skutečnost, že v důsledku organizačních změn byla část příslušníků
skupiny, v níž byl služebně zařazen, ustanovena do funkce ve 12. platové třídě a část
do funkce v 11. platové třídě. Nedošlo však ke změně služební náplně, která zůstala
pro všechny příslušníky totožná.
Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto rozhodnutím náměstka policejního prezidenta
ve věcech služebního poměru ze dne 31. 12. 2004, č. 176, a původní rozhodnutí bylo
potvrzeno.
Toto rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou ze dne 5. 4. 2004. V této žalobě především
namítal, že odvolací orgán se v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal s námitkami
obsaženými v odvolání, zamlžil podstatu stěžovatelovi argumentace, opomenul, že stěžovatel
vykonává stejné činnosti jako policisté zařazení do 12. platové třídy a nevyvodil odpovídající
závěr ze skutečnosti, že prvostupňové rozhodnutí je pro nedostatky nepřezkoumatelné. Navrhl
proto napadené rozhodnutí i rozhodnutí, které bylo tímto potvrzeno, zrušit.
Městský soud výše uvedenou žalobu odmítl. V odůvodnění uvedl, že podle ust. §70
písm. f) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu,
jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon. Podle ust. §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba
nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle
tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle městského soudu pak ust. §137 služebního
zákona obsahuje pozitivní výčet rozhodnutí služebního funkcionáře, která lze k návrhu
policisty přezkoumat soudem. Z toho, dle městského soudu, samočinně vyplývá, že jiná
než tam vyjmenovaná rozhodnutí nelze soudem přezkoumávat. V daném případě služební
funkcionář rozhodoval o převedení stěžovatele na jinou funkci podle §17 služebního zákona.
Takové rozhodnutí ve výčtu v ust. §137 odst. 1 služebního zákona není obsaženo,
a proto ve smyslu §70 písm. f) s. ř. s je jeho přezkoumání vyloučeno a žaloba proti němu
podaná je podle ust. §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Městský soud ji proto dle §46 odst. 1
písm. d) odmítl.
Ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. nepřipouští žaloby proti rozhodnutí,
které je z přezkoumání vyloučeno podle tohoto nebo podle zvláštního zákona; §70 písm. f)
s. ř. s. pak ze soudního přezkoumávání vylučuje úkony správního orgánu,
jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon. V daném případě se tedy Nejvyšší správní soud
musel zabývat otázkou, zda rozhodnutí o převedení stěžovatele na jinou funkci podle
§17 služebního zákona je rozhodnutím, proti kterému žaloba ve smyslu ustanovení
§68 písm. e) s. ř. s. není přípustná.
Především je nutné poznamenat, že napadené rozhodnutí, tj. převedení stěžovatele
na jinou funkci podle §17 služebního zákona, je rozhodnutím, jímž se závazně rozhoduje
o právech a povinnostech vyplývajících z právního poměru veřejnoprávního, konkrétně
ze služebního poměru stěžovatele jako policisty, přičemž určení, jakou funkci bude
vykonávat, vymezuje ve své podstatě obsah jeho služebních povinností v rámci služebního
poměru a také nároky a požitky, které z titulu služebního poměru obdrží, tedy se jím zakládají
subjektivní veřejná práva a povinnosti stěžovatele. Uvedené rozhodnutí je tudíž rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. (srov. obd. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 6 As 29/2003 - 97, zveřejněn pod č. 415/2004 Sb. NSS). Pouze přezkum
rozhodnutí, které je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., by bylo možno odmítnout podle
§68 písm. e) s. ř. s. s poukazem na §70 písm. f) s. ř. s., byly-li by k tomu splněny zákonné
podmínky, neboť výluka podle §70 písm. f) se vztahuje pouze na ta formální rozhodnutí
předběžné povahy, která jsou rozhodnutími i „materiálně“, tj. ve smyslu podmínek
stanovených v §65 odst. 1 s. ř. s. (musí jít o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění,
ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti).
Podle ustanovení §137 odst. 1 zákona o služebním poměru může policista podat
u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění ze služebního
poměru podle ustanovení §106 odst. 1 písm. c) nebo d) zákona o služebním poměru
(fakultativní propuštění pro nezpůsobilost vykonávat funkci v policii podle závěrů služebního
hodnocení, porušení služební povinnosti nebo služební přísahy zvlášť závažným způsobem),
o náhradě škody nebo bezdůvodném obohacení, které přesahují částku 5000 Kč,
nebo o uložení kázeňského trestu.
Ustanovení §137 zákona o služebním poměru však nelze interpretovat
tak, jak to učinil městský soud, tedy že soudní přezkoumání je možné jen v případech
zde vypočtených. Jak již Nejvyšší správní soud judikoval: „Soud ve správním soudnictví
přezkoumá také ta rozhodnutí služebních funkcionářů, která sice nejsou výslovně uvedena
ve výčtu ustanovení §137 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru
příslušníků Policie České republiky, ale jsou materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu
§65 odst. 1 s. ř. s.“ (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2005,
č. j. 8 As 10/2005 - 38, dostupné na www.nssoud.cz; srov. dále např. rozhodnutí Městského
soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 63/93 ze dne 29. 3. 1994, které bylo publikováno ve Sbírce
soudních rozhodnutí ve věcech správních, tehdy příloha časopisu Správní právo, pod č. 33
v ročníku 1994 s právní větou: „I. Rozhodnutí služebních orgánů neuvedená v ustanovení
§137 zák. ČNR č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky
nejsou vyloučena ze soudního přezkumu podle hlavy druhé části páté o. s. ř.“). Pochybnosti
o správném výkladu dotčených ustanovení odstranil svým nálezem také Ústavní soud
(nález sp. zn. I. ÚS 4/1996 ze dne 30. 6. 1996, publikováno pod č. 70 v ročníku 1996 Sb. ÚS).
Ten - při rozhodování ve věci příspěvku za službu - vyložil, že sám fakt, že určité rozhodnutí
není uvedeno ve výčtu ustanovení §137 zákona o služebním poměru, neznamená, že takové
rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkoumání.
Rozhodnutí podle §17 služebního zákona je tedy podle názoru Nejvyššího správního
soudu rozhodnutím ve správním soudnictvím přezkoumatelným a nebylo na místě
předmětnou žalobu stěžovatele odmítnout.
Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než usnesení
městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť kasační stížnost stěžovatele
byla důvodná [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí ve věci městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2006
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu