ECLI:CZ:NSS:2006:2.AZS.90.2006
sp. zn. 2 Azs 90/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: D. Z., zastoupeného Mgr. Ondřejem Holkem,
advokátem se sídlem Výškovická 122, Ostrava - Zábřeh, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2006, č. j. 59 Az 9/2005 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupce stěžovatele, advokáta Mgr. Ondřeje Holka, za zastupování
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti se u r č u je částkou 2558,50 Kč.
Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2005, č. j. OAM-3695/VL-11-11-2004, žalovaný zamítl
žádost žalobce (dále „stěžovatel“) o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 11. 1. 2006.
Rozsudek žalobce napadl kasační stížností. Uvedl, že nebylo prokázáno, že žádost
o udělení azylu podal účelově s cílem se vyhnout hrozícímu vyhoštění nebo vydání
k trestnímu stíhání do ciziny. Dále konstatoval, že soud se nevypořádal s jeho námitkou
týkající se obavy z návratu do země původu, neboť prezident L. zločineckým způsobem potírá
jakoukoliv opozici, což je všeobecně známo. V případě, že by se režim, zosobněný tímto
prezidentem o jeho žádosti dozvěděl, byl by perzekuován. Stěžovatel dále uvedl, že nelze
zlehčovat jeho námitky týkající se nepříznivé ekonomické situace v zemi jeho původu. Uvedl,
že v zemi, jejíž představitelé dlouhodobě odmítají jakékoliv ekonomické reformy, pro něj
neexistuje žádné uplatnění a jeho situace je naprosto bezvýchodná.
Z těchto důvodů navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V souvislosti s tvrzením stěžovatele, že se krajský soud se nevypořádal
s jeho námitkou týkající se obavy z návratu do země původu, zdejší soud uvádí následující:
K podmínkám přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu stran jeho důvodů
se Nejvyšší správní soud vyjadřoval ve vícero rozhodnutích, např. v rozsudku
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném pod č. 589/2005 Sb.NSS
(tam viz i odkazy na prejudikaturu), v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publikovaném pod č. 133/2004 Sb.NSS, v rozsudku ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaném pod č. 787/2006 Sb.NSS. Ve světle této judikatury
lze již prima facie konstatovat, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné.
Námitka, že stěžovateli nebylo prokázáno, že žádost o udělení azylu podal účelově
s cílem se vyhnout hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny,
je namítána nepřípustně. Důvody kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní
či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz §71
odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech formulovány v žalobních bodech
[§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Azs 134/2005 - 43, publikováno
pod. č. 685/2005 Sb. NSS). Je nepochybné, že dané námitky mohl uplatnit již v žalobě,
neboť se týkají již provedeného správního řízení.
K námitce stěžovatele ohledně posouzení jeho ekonomických potíží Nejvyšší správní
soud odkazuje na svoji bohatou judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43; dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 28. 11. 2003, č. j. 4 Azs 24/2003 - 68; dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65; vše dostupné na www.nssoud.cz). Podle této
konstantní judikatury ekonomické potíže nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle
§12 zákona o azylu.
K nesprávné aplikaci §91 zákona o azylu Nejvyšší správní soud připomíná, že podle
jeho konstantní judikatury správní orgán není povinen rozhodnout o překážce vycestování,
jestliže žádost o azyl byla zamítnuta podle §16 zákona o azylu, což je případ
stěžovatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 5 Azs 230/2004 - 45, dostupný na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Advokátu stěžovatele, ustanovenému usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
6. 4. 2006, č. j. 59 Az 9/2005 - 39, přiznal Nejvyšší správní soud odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti, a sice 2x 1000 Kč za dva úkony právní služby podle §11 odst. 1
písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), a na to navázaný paušál 2x 75 Kč
podle §13 odst. 3 AT, jakož i 19 % DPH ve výši 408,50 Kč. Celkem tedy advokátu
stěžovatele přísluší 2558,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu