ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.127.2006
sp. zn. 4 Azs 127/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: L. K., zast. Mgr. Alexandrem Vaškevičem,
advokátem, se sídlem Plzeň, Františkánská 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 2. 2006, č. j. 14 Az 409/2004 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 14 Az 409/2004 – 28, ze dne
24. 2. 2006, zamítl žalobu žalobce směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2004,
č. j. OAM-1456/VL-10-C09-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nevztáhl překážku vycestování podle ustanovení
§91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou
kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně - právního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování
nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil
při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní
soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a),
b) a d) s. ř. s. a namít al, že jeho žádost o udělení azylu byla podána důvodně,
neboť se na Ukrajině dostal do potíží, které vyplývaly z jeho sexuální orientace. Stěžovatel
byl diskriminován, nemohl najít práci, byl slovně i fyzicky napadán. Stát stěžovateli
nevyplácel garantované dávky, proto stěžovatel, který se nechtěl živit trestnou činností,
opustil Ukrajinu. Stěžovatel patří do sociální skupiny homosexuálů a nezaměstnaných,
z toho důvodu jsou mu odpírána jeho práva a stát tuto situaci toleruje, resp. sám podporuje,
proto je dán důvod pro udělení azylu podle ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu.
Stěžovatel upozornil na to, že za pronásledování mohou být považovány také činy místního
obyvatelstva, pokud je státní orgány vědomě tolerují nebo proti nim nejsou schopny zajistit
účinnou ochranu. Stěžovatel dále brojil proti tomu, že žalovaný nedostatečně provedl
dokazování, na základě takto zjištěného skutkového stavu nemohl spravedlivě rozhodnout
a odůvodnění jeho rozhodnutí je nedostatečné. Zdůraznil, že účastník azylového řízení
má jen velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů o perzekuci v domovské zemi. Žalovaný
vůbec neověřil skutková zjištění a jeho závěr, že skutečnosti uvedené stěžovatelem
nelze považovat za strach z pronásledování ve smyslu ustanovení §12 písm. b) zákona
o azylu, nebyl podložen relevantními důkazy. Stěžovatel rovněž namítal, že krajský soud
nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda správní řízení netrpělo procesní vadou,
a zdůraznil povinnost krajského soudu přezkoumat rozhodnutí žalovaného z hlediska dodržení
procesních předpisů. Stěžovatel namítal, že mu v případě návratu na Ukrajinu hrozí nebezpečí
mučení, nelidského a ponižujícího zacházení, a to z důvodu jeho žádosti o udělení azylu
v České republice. Stěžovatel se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání
překážek vycestování, kterými se však žalovaný, ani krajský soud nezabývali.
Problematiku pronásledování homosexuálů na Ukrajině komplexně řešil Nejvyšší
správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 24. 8. 2005, č. j. 4 Azs 547/2004 – 70,
www.nssoud.cz. Problémy stěžovatele patří do skupiny potíží se soukromými osobami.
Azylovou irelevantnost problémů se soukromými osobami, pokud v azylovém řízení
nebyla vyvrácena možnost stěžovatele domáhat se ochrany svých práv u státních
orgánů, vyslovil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003 – 36, www.nssoud.cz. K obecné námitce nedostatečných skutkových
zjištění bez upřesnění konkrétních pochybení správního orgánu, Nejvyšší správní soud
poukazuje na to, že tato námitka byla již předmětem řady jeho rozhodnutí, např. rozsudek
ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 – 61, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne
27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 – 103, www.nssoud.cz. Podobně námitka porušení
správního řádu, pokud neuvádí, v čem konkrétně jsou tato porušení spatřována, není způsobilá
k bližšímu přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne
25. 4. 2006, č. j. 5 Azs 277/2005 – 54, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 4. 7. 2006,
č. j. 4 Azs 387/2005 – 66, www.nssoud.cz. K námitce, že krajský soud nesprávným způsobem
posoudil právní otázku, zda správní řízení netrpělo procesní vadou, a k námitce, že se krajský
soud nezabýval překážkami vycestování, Nejvyšší správní soud poukazuje na limitaci
soudního přezkumu formulací žalobních bodů. S touto otázkou se Nejvyšší správní soud
vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 – 41,
www.nssoud.cz, který se vztahuje k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných žalobních
námitek, nebo v rozsudku ze dne 26. 7. 2006, č. j. 4 Azs 457/2005 – 54, www.nssoud.cz.
Překážku vycestování v případě potíží se soukromými osobami na Ukrajině řešil Nejvyšší
správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 – 60,
www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 – 51, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu