ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.46.2006
sp. zn. 4 Azs 46/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: T. L. N., zast. JUDr. Josefem Vančurou,
advokátem, se sídlem v Chebu, Evropská 30, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2005, č. j. 59 Az 12/2005 - 30,
a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 12. 2005, č. j. 59 Az 12/2005 - 30,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2005,
č. j. OAM-3639/VL-20-C09-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobkyně
o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Přezkoumávaným rozhodnutím
žalovaného nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nebyla vztažena
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona. Krajský soud dospěl
v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením
§78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3)
kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon – to znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. V této souvislosti
Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti poukazuje na neutěšené poměry ve vietnamském
zdravotnictví, kde vládne korupce a obyčejnému člověku se nedostane přiměřeného ošetření
a péče a není mu poskytnuta taková pomoc, aby byl zachován při životě. Na následky
nedostatečné péče zemřela jeho sestra. Poté, co podal žalobu pro zanedbání péče o zdraví
sestry bylo stěžovateli vyhrožováno ze strany lékaře, aby žalobu stáhl. Protože stěžovatel
kritizoval vietnamské poměry, což se ve Vietnamu neodpouští, a i nadále bude ve Vietnamu
docházet k porušování lidských práv, nezbývalo mu, než z důvodu ohrožení jeho svobody
ze země původu odejít. Stěžovatel se rovněž dovolává udělení azylu podle ustanovení §13
zákona o azylu, a to proto, že se oženil s občankou ČR a toto manželství stále trvá.
Problematikou nedostatečné zdravotnické péče v zemi původu jako tvrzeného důvodu
pro udělení azylu se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne
30. 3. 2006, č. j. 5 Azs 11/2006 - 126, publikovaném na www.nssoud.cz. Otázka vyhrožování
ze strany soukromé osoby, jakož i nepříznivá ekonomická situace stěžovatele, byla řešena
zdejším soudem např. v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, publikovaném
na www.nssoud.cz. K nemožnosti udělení azylu podle ustanovení §13 zákona o azylu
za situace, kdy stěžovatel je v manželském svazku s občanem ČR, se vyjádřil Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 17. 9. 2003, č. j. 4 Azs 6/2003 - 55, publikovaném ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 28/2003 a na www.nssoud.cz, nebo v rozsudku
ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 488/2005, www.nssoud.cz. V souvislostech posuzované
věci je třeba poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 7. 2005,
č. j. 4 Azs 287/2004 - 72, publikovaného na www.nssoud.cz, řešící otázku posouzení námitek
týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci za situace, že stěžovatel podal žádost
o udělení azylu po rozhodnutí o správním vyhoštění.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu