ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.43.2006
sp. zn. 5 Azs 43/2006 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyň a) I. R., b) A. R., obě zast. JUDr.
Rostislavem Netrvalem, advokátem se sídlem Zlatnická 78/1, 331 01 Klatovy, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2006,
č. j. 36 Az 49/2005 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka a) se jménem svým i jménem nezletilého dítěte kasační stížností domáhá,
aby byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2005, č. j. OAM-3278/VL-07-ZA-03-2004; tímto jim
nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), současně bylo rozhodnuto, že se na ně nevztahuje překážka vycestování
podle §91 zákona o azylu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob (§2 s. ř. s.). Zatímco úkolem krajských soudů je projednat a rozhodnout
každý případ, Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů
ve správním soudnictví (§12 odst. 1 s. ř. s.). K plnění jeho sjednocující role svěřuje zákon
Nejvyššímu správnímu soudu různé procesní nástroje, na prvním místě nepochybně
rozhodování o kasační stížnosti (§12 odst. 1 ve spojení s §102 s. ř. s.). Ve věcech azylu
v nové úpravě institutu nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) je kasační stížnost mimořádným
opravným prostředkem omezeným na případy objektivní nutnosti rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu. Z těchto důvodů bude kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání
jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní Nejvyššímu správnímu soudu zároveň plnit
obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví.
Meritorním přezkumem toliko přijatelných kasačních stížností se ochrana veřejných
subjektivních práv fyzických a právnických osob i v každém jednotlivém případě nestává
méně účinnou, než v případě formálního projednání každé jednotlivé věci. Jasná, přehledná
a srozumitelná judikatura totiž zvyšuje právní jistotu účastníka již před krajským soudem
a správními orgány. Paušální formalizovaná spravedlnost, tedy stále nové a opakované
projednávání již jednou rozhodnutého ve všech stupních soudní soustavy, vede ve svém
důsledku k popření jednotlivé materiální spravedlnosti: ne všechny věci jsou stejně
problematické, ne všechny věci vyžadují stejné pozornosti. Opětovné projednávání každé věci
znovu na všech stupních tak může ve svém důsledku popřít samotnou spravedlnost systémem
vytvářenou. Věci objektivně odlišné, s odlišným významem a důležitostí, jsou podrobeny
stejnému zacházení. Taková spravedlnost navíc není ničím jiným než zbytečně vydávaným
„potvrzením“, že jednou řečené stále platí, zatěžováním soudního systému dalším řízením
s předem známým průběhem a výsledkem, který „přinese“ pouze neúnosnou délku řízení
pro stěžovatele, a to nejen pro něho, nýbrž i pro všechna další řízení, pro něž soudní systém
není a ani nemůže být kapacitně nastaven.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je navíc vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní procesní
ochrana stěžovatelkám již jednou poskytnuta individuálním projednáním její věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví
nezvyšuje automaticky míru právní ochrany.
Institut přijatelnosti kasační stížnosti je snahou o rovnováhu mezi dvěma zájmy:
zájmem na spravedlnosti v každém jednotlivém případě a zájmem na efektivitě působení
objektivního práva. Ryze formální důraz často kladený na dosažení spravedlivého výsledku
řízení (ve smyslu jeho procesní bezvadnosti) ve svých důsledcích výrazně oslabuje právní
jistotu a tedy i efektivitu práva. Jak k tomu opakovaně uvedl Ústavní soud (viz např. nález
ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, str. 222 - 223;
obdobně též nález ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31,
str. 149), „[…] žádný právní řád není a nemůže být z hlediska soustavy procesních prostředků
k ochraně práv, jakož i z hlediska soustavy uspořádání přezkumných instancí, budován
ad infinitum. Každý právní řád přináší a nutně musí přinášet i určitý počet chyb. Účelem
přezkumného, resp. přezkumných řízení může být reálně takováto pochybení aproximativně
minimalizovat, a nikoliv beze zbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí
je proto výsledkem poměřování na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé
efektivity rozhodování a právní jistoty. Z pohledu tohoto kritéria je zavedení mimořádných
opravných prostředků, čili prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti
rozhodnutí, která již nabyla právní moci, adekvátní toliko v případě důvodů výjimečných.“
V daném případě se stěžovatelka v kasační stížnosti omezila na konstatování,
že rozsudek krajského soudu je nezákonný, neboť byla nesprávně posouzena právní otázka
soudem a vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata z níž správní orgán vycházel
nemá oporu ve spisech. Stěžovatelka uvádí, že o azyl požádala z důvodných obav o zajištění
bezpečnosti osoby své a dcery plynoucí z agresivního jednání jejího bývalého přítele;
přitom orgány policie jí nebyly schopny zajistit bezpečnost. Uvádí, že mocenské orgány
jejich domovského státu jsou založeny na klientelismu a slouží výlučně početně úzkým,
ale finančně silným složkám běloruské společnosti, zejm. podnikatelům, často provázaných
s politickou reprezentací. Stěžovatelka v neposlední řadě uvádí, že Zprávy použité
ve správním řízení jako listinné důkazy z nichž čerpal žalovaný, ač poukazují
na absolutistický a totalitární charakter domovského státu, nezohledňují každodenní realitu
a jsou pouze prázdnými a nevykonatelnými tezemi a není zde v případě návratu vyloučena
perzekuce spojená s tím, že u těchto osob je znemožňováno kvalifikované popř. jakékoli
pracovní uplatnění, což patří mezi následky, které v demokratických státech jsou nepřijatelné
a lze je shledávat pronásledováním nepřímým ve smyslu argumentace VS v Praze
č.j. 6 Az 787/2002 ze dne 31. 5. 2002. Ze strany krajského soudu tímto došlo k nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a proto požaduje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení;
současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005.
V moderním právním státě je odmítána možnost neomezené volné úvahy. Při aplikaci
§104a zákona o azylu, je nezbytné ujasnit si obsah tohoto ustanovení z hlediska možností,
které se správnímu orgánu nabízejí. Neurčitý právní pojem, zde představovaný „přesahem
vlastních zájmů stěžovatele“ nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí
na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy,
nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah
se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce vytváří
prostor soudu, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého
právního pojmu, či nikoli. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí
zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž
sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho
hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede
k meritornímu projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.)
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je způsobem naznačeným výše zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy
její přijatelnost. Přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost. V daném případě však
míra obecnosti s jakou byla kasační stížnosti podána, aniž by byla upřesněna konkrétní
pochybení žalovaného či soudu, nesvědčí pro to, aby kasační stížnost mohla být považována
za přijatelnou. Je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a tvrdit některý z důvodů kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti
popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. S blíže
neupřesněným tvrzením stěžovatelky, že se obává pronásledování, se Nejvyšší správní soud
již vypořádal např. v rozsudku ze dne 16. 8. 2006, č. j. 3 Azs 301/2005 - 78, ze dne
16. 8. 2006, č. j. 3 Azs 323/2005 - 82 (přístupno na www.nssoud.cz), ve kterých bylo
konstatováno, že pronásledování ve smyslu zákona o azylu ovšem předpokládá jistou
(značnou) intenzitu příkoří, kterému je žadatel o azyl v zemi původu vystaven. Nebyl-li
pak v daném případě naplněn pojem pronásledování, nemohly být splněny ani zákonné
podmínky ust. §12 písm. b) zákona o azylu, které takové pronásledování předpokládá.
Ohledně namítané hrozby násilí ze strany soukromé osoby Nejvyšší správní soud
připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze uvést
např. rozsudek ze dne 19. 6. 2006, č. j. 5 Azs 300/2005 - 42, rozsudek ze dne 1. 8. 2006,
č. j. 2 Azs 188/2005 - 77 (přístupno na www.nssoud.cz). V těchto rozsudcích Nejvyšší správní
soud uvedl, že poukazoval-li žadatel o azyl v průběhu správního řízení na údajné útoky
ze strany soukromých osob, pak podmínka udělení azylu, jež by s těmito útoky souvisela,
by v takovém případě mohla být splněna teprve tehdy, pokud by tyto útoky byly realizovány
v přímé souvislosti s uplatňováním politických práv a svobod ze strany stěžovatele
(ust. §12 písm. a) zákona o azylu) nebo z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů
(ust. §12 písm. b/ s. ř. s.), přitom v obou případech by stěžovateli právě z uvedených důvodů
nebyla ze strany příslušných orgánů v zemi jeho původu ochrana, pokud by taková ochrana
byla v daném případě potřebná a pokud by stěžovatel hodlal této ochrany také fakticky využít.
V takovém případě by tedy rozhodným důvodem pro udělení azylu mohla být skutečnost,
že by stěžovatel byl vystaven útokům ze strany soukromých osob, dožadoval by se ochrany
u příslušných orgánů v zemi svého původu a tyto orgány by mu ochranu neposkytly, přitom
neposkytnutí ochrany by mělo přímou souvislost právě s nedostatečnou loajalitou stěžovatele
ke státním orgánům v zemi jeho původu, k exekutivě, ke společenskoekonomickému zřízení,
k politické reprezentaci apod. Udělení azylu v případě útoků vůči žadateli o azyl je důvodné
pouze tehdy, jde-li o represi uskutečňovanou ze strany státu. K tomu však v daném případě
u stěžovatelky nedošlo, a proto má Nejvyšší správní soud za to, že důvod, aby kasační stížnost
považoval za přijatelnou, zde chybí.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelek. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.; žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu