ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.4.2006
sp. zn. 7 Azs 4/2006 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatelky G. A., za účasti Ministerstva vnitra, se
sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 5. 12. 2005, č. j. 56 Az 151/2005 - 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2005, č. j. 56 Az 151/2005 - 16
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 5. 12. 2005, č. j. 56 Az 151/2005 - 16 zamítl Krajský soud v Brně
návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud
uvedl, že stěžovatelka v žalobě požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Při
posuzování zákonných podmínek pro ustanovení zástupce krajský soud zjistil z jejího
písemného sdělení, že žije ve společné domácnosti s manželem M. P., který je zaměstnán u
společnosti G., a. s. v P. s čistým měsíčním příjmem 13 500 Kč a z potvrzení vystaveného
touto společností, že jeho zaměstnanec M. P. pobírá na úhradu nákladů pobytu na území
České republiky diety a má hrazeno ubytování. S ohledem na tyto skutečnosti pak krajský
soud dospěl k závěru, že u stěžovatelky nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, resp. pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
Stěžovatelka v kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě, kterou
opírá o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., vytýká krajskému soudu vadné právní
posouzení celé věci. Je sice skutečností, že žije ve společné domácnosti s manželem,
který je zaměstnán a má čistý měsíční výdělek 13 500 Kč, ale krajský soud nevzal v úvahu
její nezaměstnanost a úplnou nemajetnost. Proto se domáhala vydání rozsudku, kterým
by bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, přičemž shledal vadu uvedenou v odstavci 3
(nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů), k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že předmětem přezkumné činnosti v této
věci je usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o neustanovení zástupce
stěžovatelce v řízení o její žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kde dosud
nebyl vydán rozsudek krajského soudu. Nejde tedy o rozhodnutí krajského soudu,
které by se již věcně zabývalo otázkou udělení či neudělení azylu, resp. v této věci
opodstatněností zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle
ustanovení §16 odst. 2 zákona o azylu, byť jde o rozhodnutí vydané v azylové věci [§16
odst. 2 písm. b) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud s ohledem na datum vydání napadeného usnesení krajského
soudu dne 5. 12. 2005 poukazuje na to, že již v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, vyložil, že o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může jednat
mimo jiné i tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele. Příkladem by mohlo být
hrubé pochybení krajského soudu v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního
práva. V případě kasační stížnosti směřující proti usnesení o neustanovení zástupce, kde není
nedostatek povinného zastoupení advokátem, důvodem pro odmítnutí tohoto mimořádného
opravného prostředku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu), však nelze nevidět, že důvody zpravidla formuluje sám stěžovatel, tedy cizí
státní příslušník, neznalý českého právního prostředí a většinou neovládající český jazyk.
Lze si proto jenom ztěží představit, že by takový účastník byl v této věci schopen pregnantně
formulovat přesah jeho vlastních zájmů. Z těchto důvodů je proto nutno klást velký důraz
na přezkoumatelnost uvedeného rozhodnutí o neustanovení advokáta stěžovateli, z něhož
musí být zcela zřejmé, které skutečnosti vedly k takovému rozhodnutí. Proto bylo napadené
usnesení přezkoumáno po věcné stránce a kasační stížnost nebyla odmítnuta
pro nepřijatelnost.
Krajský soud při posuzování zákonných podmínek pro ustanovení zástupce v řízení
o žalobě nejprve konstatoval, že stěžovatelka žije ve společné domácnosti s manželem M. P.,
který je zaměstnán u společnosti G., a. s. s čistým měsíčním výdělkem 13 500 Kč a že pobírá
na úhradu nákladů pobytu na území České republiky diety a má hrazeno ubytování, aniž měl
zjištěnou výši těchto požitků. Tato zjištění ohledně výdělkových poměrů manžela
stěžovatelky však krajský soud vůbec nevyhodnotil ve vztahu k nemajetnosti a
nezaměstnanosti stěžovatelky podle obsahu Potvrzení o osobních, majetkových a
výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků s dopadem na předpoklady pro
osvobození stěžovatelky od soudních poplatků, které jsou jednou ze zákonných podmínek pro
ustanovení zástupce podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. Přes tuto zásadní vadu však krajský
soud dospěl bez dalšího ke zcela nepřezkoumatelnému závěru, že „s ohledem na tyto
skutečnosti u stěžovatelky nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
resp. pro ustanovení zástupce z řad advokátů“. Způsob, jakým se krajský soud vypořádal
se žádostí stěžovatelky ve vztahu k důkazům soustředěným k posouzení zákonných podmínek
ve smyslu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., svědčí o nerespektování zákonných požadavků na
přezkoumatelnost rozhodnutí a judikatury této problematiky se týkající.
Nejvyšší správní soud především poukazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu
(např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný pod č. 34
ve svazku č. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu
ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu), podle níž jedním z principů představujícím součást práva
na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
čl. 1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky řádně
a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit (ve správním soudnictví viz §54 odst. 2 s. ř. s.).
Z odůvodnění proto musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami
při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Nepřezkoumatelné rozhodnutí proto nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno
v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Ve smyslu výše uvedeném je proto nutno napadené usnesení krajského soudu
považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože tento soud odůvodnil
své rozhodnutí ve vztahu k neustanovení zástupce stěžovatelce pouze s odkazem
na majetkové poměry manžela, s nímž žila ve společné domácnosti, aniž by uvedl právní
závěry a skutečnosti, které ho k neustanovení zástupce vedly. Napadené usnesení krajského
soudu je tedy zcela zásadním způsobem nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž
nerespektuje konstantní soudní judikaturu a není proto vyloučené, pokud by nebylo zatíženo
uvedenou vadou, že by věcné rozhodnutí krajského soudu bylo odlišné od rozhodnutí
stávajícího. V dalším řízení bude na krajském soudu, aby se znovu zabýval žádostí
stěžovatelky, postupoval ve smyslu názoru zaujatého Nejvyšším správním soudem a poté
vydal přezkoumatelné rozhodnutí odpovídající zákonu.
Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí zrušil [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.] a věc z tohoto důvodu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s.). O kasační stížnosti bylo rozhodnuto bez jednání, protože takový postup umožňuje
ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu