ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.111.2006
sp. zn. 1 Azs 111/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: S. L. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem
se sídlem Náchod, Masarykovo nám. 19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2005, č. j. OAM-
128/VL-07-11-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 17. 5. 2006, č. j. 60 Az 26/2005–21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2005, č. j. OAM-128/VL-07-11-2005, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 17. 5. 2006.
Rozsudek žalobce napadl kasační stížností. Uvedl, že v zemi původu byl vystaven
pronásledování ze strany příbuzných dívky, se kterou měl intimní styk, přičemž státní orgány
nezasáhly na jeho ochranu. Bylo povinností správního orgánu a nikoli žalobce prokázat,
že státní orgány nebyly schopny či ochotny zasáhnout . Uprchlík nemá možnost prokázat,
že něco neučinil. Dále upozornil na situaci v Rumunsku, neboť v případě návratu
by byl bez pochyby zadržen. Odkázal na blíže nespecifikovanou Zprávu o dodržování
lidských práv v Rumunsku za rok 2005 s tím, že byly zaznamenány zprávy o policejním
mučení a špatném zacházení se zadrženými osobami, a dále že vězeňské podmínky zůstávají
kruté a neodpovídají mezinárodní úrovni. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
K důvodům podané kasační stížností soud připomíná, že otázka postupu správního
orgánu při zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení a s tím související otázka rozložení
důkazního břemene byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést
například rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb.
NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz,
rozsudek ze dne 16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne
18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 22/2004 - 42,
www.nssoud.cz.
V řadě rozhodnutí, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, rozsudek
ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 92/2004 - 50, či rozsudek ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 81/2006 - 85, všechny publikovány na www.nssoud.cz, se pak soud dostatečně
zabýval i azylovými důvody spočívajícími v „pronásledování“ ze strany soukromých osob.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že mu po návratu do Rumunska hrozí
zadržení spojené s mučením ze strany policie a nelidskými podmínkami v rumunských
věznicích, pak jde o tvrzení, která ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem
neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nová, která stěžovatel uplatnil
až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní
soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu