ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.33.2007
sp. zn. 1 Azs 33/2007 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: L. Z. Y., zastoupeného JUDr. Petrem
Bokotejem, advokátem se sídlem Praha 3, Táboritská 23, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 1. 2006, č. j. OAM-1098/LE-VL02-VL02-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2007, č. j. 59 Az 7/2006 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2006, č. j. OAM-1098/LE-VL02-VL02-2005, žalovaný
zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 1. 2. 2007.
Rozsudek žalobce (dále též stěžovatel) napadl kasační stížností. Namítl, že správní
orgán ho při pohovoru nesměřoval k uvedení azylově relevantních důvodů. Ve správním
řízení nebylo přihlédnuto ke konkrétním podmínkám jeho případu, bylo rozhodnuto
pouze na základě zevšeobecnění situace v Čínské lidové republice jako celku. Žalobce
ve vlasti nemá žádný majetek ani žádnou příležitost k obstarání si práce. Zemi původu opustil
za mimořádně tíživých podmínek, kdy z důvodu nedostatku prostředků k zabezpečování
svých životních potřeb strádal jak po fyzické, tak po psychické stránce. I v jeho případě
docházelo k porušování lidských práv. V řízení mělo být přihlédnuto k okolnostem hodným
zvláštního zřetele a žalobci tak měl být udělen azyl dle §14 zákona o azylu. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
K samotným důvodům kasační stížnosti se podává, že otázkou zjišťování a hodnocení
skutkového stavu při zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16
odst. 1 písm. k) zákona o azylu, ve znění účinném do 12. 10. 2005 (nyní §16 odst. 2 zákona
o azylu), a mírou následného soudního přezkumu postupu žalovaného se zdejší soud zabýval
např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, www.nssoud.cz. Povinnost
zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu při naplnění důvodů pro zamítnutí
žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné dle §16 zákona o azylu,
pak již byla předmětem rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést například rozsudek
ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publ. pod č. 349/2004 Sb. NSS, či rozsudek
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS.
K tomu lze jen nad rámec dodat, že jak zdejší soud již judikoval např. v rozsudku
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz, skutečnost, že žadatel o azyl
má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby a má zde ekonomické
problémy, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu.
V bodech, jimiž stěžovatel napadl neudělení humanitárního azylu, způsob vedení
pohovoru správním orgánem a nepřihlédnutí k blíže neupřesněnému porušování jeho lidských
práv v zemi původu, je kasační stížnost nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.): opírá se totiž
o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl.
Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu