ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.90.2006
sp. zn. 1 Azs 90/2006 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: A. O., zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, Ph.D., advokátem
se sídlem Mělník, Náměstí Míru 30, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha
7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2005, č. j. OAM-203/VL-
19-12-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 31. 3. 2006, č. j. 60 Az 27/2005 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 2. 2005, č. j. OAM-203/VL-19-12-2005, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 31. 3. 2006.
Rozsudek žalobce napadl kasační stížností. Uvedl, že krajský soud nesprávně
zhodnotil skutkový stav zjištěný ve správním řízení. Žalobce splnil podmínky pro udělení
azylu dle §12 zákona o azylu. Jeho rodinný příslušník se stal terčem násilí organizovaných
kriminálních skupin zaštítěných policií. Po návratu do vlasti by mohl být terčem takových
útoků i on sám. Zájem policie a kriminálních struktur může souviset i s tím, že jako emigrant
je příslušníkem určité sociální skupiny, která je tradičně vydírána ukrajinským
organizovaným zločinem, přičemž tento postup je ze strany státních orgánů tolerován.
Dále namítl, že žalovaný nesplnil důsledně svou povinnost spolehlivě zjistit stav věci.
Zejména měl vzít v úvahu obtížnou pozici žadatele o azyl ve správním řízení, který jakožto
osoba českého práva neznalá, není schopen sám posoudit, jaké skutečnosti zdůraznit
a podrobně popsat. Žalovaný tak měl tvrzené okolnosti sám iniciativně prošetřit a v případě
pochybností žalobce vyzvat k jejich bližšímu rozvedení. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatelem namítané obavy z útoků organizovaných kriminálních skupin
byly jakožto důvod žádosti o udělení azylu předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu,
namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, rozsudek ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, či rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, všechny
publikovány na www.nssoud.cz. Poukazuje-li stěžovatel na porušení povinnosti spolehlivého
zjištění skutkového stavu žalovaným, připomíná kasační soud, že otázkou postupu správního
orgánu při zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení se již dostatečně zabýval
ve svém rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb.
NSS, rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz, rozsudku ze dne
16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, www.nssoud.cz, nebo rozsudku ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 1 Azs 22/2004 - 42, www.nssoud.cz.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že je členem sociální skupiny emigrantů,
jež je terčem útoků kriminálních skupin tolerovaných státními orgány, pak jde o tvrzení,
které ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu
kasačním soudem jde o tvrzení nové, které stěžovatel uplatnil až poté, co bylo vydáno
napadené rozhodnutí. K takové skutečnosti Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4
s. ř. s.).
Nutno dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu
tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost
rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu