ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.108.2006
sp. zn. 2 Azs 108/2006 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa
Baxy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: K. B., zast. JUDr. Davidem
Černým, advokátem, se sídlem Vinohradská 343/6 Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě, ze dne 14. 2. 2006, č. j. 59 Az 43/2005 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2005, č. j. OAM-328/VL-07-08-2005, žalovaný zamítl
žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s. rozsudkem ze dne 11. 1. 2006.
Rozsudek stěžovatelka napadla kasační stížností. Uvedla, že krajský soud nesprávně
posoudil právní otázku, zda její problémy lze považovat za pronásledování z důvodů rasy,
náboženství nebo politického přesvědčení, přestože stěžovatelka uvedla, že v Kyrgyzstánu
byla jako žena (vzhledem k vlivu islámského náboženství) nucena za přihlížení místních
úřadů strpět zacházení, kdy byla v pozici majetku mužů, kteří s ní v podstatě obchodovali.
Konstatovala, že krajský soud se, stejně jako správní orgán, nezabýval postavením ženy
v Kyrgyzstánu ve vztahu ke konkrétní situaci stěžovatelky a skutečnosti, zda v jejím případě
nedošlo k pronásledování z důvodu pohlaví, které by mělo být postaveno na roveň
např. pronásledování z důvodu rasy či náboženství.
Z těchto důvodů navrhla rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Stěžovatelka
zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke stížním důvodům, které
žalobce neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit
mohl; k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 - 49 (publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS), dále též např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 9/2003 - 33, www.nssoud.cz. V souzené věci
pak stěžovatelka rozšířila důvody kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních, pokud tvrdí,
že byla v Kyrgyzstánu za přihlížení místních orgánů pronásledována z důvodu pohlaví a byla
v pozici majetku mužů, kteří s ní v podstatě obchodovali. Všechny tyto skutečnosti jí byly
známy již v době podání žaloby a nic jí nebránilo je uplatnit. Nad rámec nosných důvodů
tohoto rozhodnutí navíc Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto skutečnosti neuváděla
ani v průběhu správního řízení. Uvedenými námitkami se proto Nejvyšší správní soud nemohl
dále zabývat.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V souvislosti s tvrzením stěžovatelky, že se krajský soud nezabýval otázkou,
zda v jejím případě nedošlo k pronásledování z důvodu pohlaví, zdejší soud uvádí následující:
K podmínkám přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu stran jeho důvodů se Nejvyšší
správní soud vyjadřoval ve vícero rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném pod č. 589/2005 Sb. NSS (tam viz i odkazy
na prejudikaturu), v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném
pod č. 133/2004 Sb. NSS, v rozsudku ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73,
publikovaném pod č. 787/2006 Sb. NSS. Ve světle této judikatury lze již prima facie
konstatovat, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné.
Námitka, že stěžovateli nebylo prokázáno, že žádost o udělení azylu podal účelově
s cílem se vyhnout hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny,
je namítána nepřípustně. Důvody kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní
či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny
(viz §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech formulovány
v žalobních bodech [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] obsažených v žalobě či jejím včasném
rozšíření (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005,
č. j. 2 Azs 134/2005 - 43, publikováno pod. č. 685/2005 Sb. NSS). Je nepochybné, že dané
námitky mohl uplatnit již v žalobě, neboť se týkají již provedeného správního řízení.
K námitce stěžovatele ohledně posouzení jeho ekonomických potíží Nejvyšší správní
soud odkazuje na svoji bohatou judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43; dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 11. 2003, č. j. 4 Azs 24/2003 - 68; dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65; vše dostupné na www.nssoud.cz). Podle této konstantní
judikatury ekonomické potíže nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu.
K nesprávné aplikaci §91 zákona o azylu Nejvyšší správní soud připomíná,
že podle jeho konstantní judikatury správní orgán není povinen rozhodnout o překážce
vycestování, jestliže žádost o azyl byla zamítnuta podle §16 zákona o azylu, což je případ
stěžovatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 5 Azs 230/2004 - 45, dostupný na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Advokátu stěžovatele, ustanovenému usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
6. 4. 2006, č. j. 59 Az 9/2005 - 39, přiznal Nejvyšší správní soud odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti, a sice 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby podle §11 odst. 1
písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), a na to navázaný paušál 2x 75 Kč podle
§13 odst. 3 AT, jakož i 19 % DPH ve výši 408,50 Kč. Celkem tedy advokátu stěžovatele
přísluší 2558,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu