ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.134.2006
sp. zn. 2 Azs 134/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Y. S., zastoupeného JUDr. Vladimírem
Henclem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 19, Náchod, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006,
č. j. 49 Az 12/2005 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2005, č. j. OAM-2023/VL-07-BE01-2005, žalovaný
neudělil žalobci (dále též „stěžovatel“) azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně rozhodl tak, že se na stěžovatele nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou krajský soud zamítl svým
rozsudkem ze dne 25. 5. 2006, č. j. 49 Az 12/2005 - 28.
Rozsudek stěžovatel napadl kasační stížností. V této kasační stížnosti namítal,
že správní orgán nesprávně posoudil existenci překážek vycestování podle tehdy účinného
ustanovení §91 zákona o azylu, když dostatečně nezvážil nebezpečí, které mu hrozí v případě
návratu, jelikož mu tamní policie není schopna poskytnout účinnou ochranu. Dále namítal,
že napadené rozhodnutí žalovaného není v souladu s §47 odst. zák. č. 71/1967 Sb., správního
řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), neboť nebylo podepsáno oprávněnou osobou.
Stěžovatel dále konstatoval, že se před vydáním správního rozhodnutí nemohl vyjádřit
k podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout doplnění. Dále uvedl, že způsob,
jakým správní orgán aplikoval §33 odst. 2 správního řádu, není správný, neboť stěžovatel
nebyl upozorněn na možnost předkládat a navrhovat či doplňovat jiné důkazy než správním
orgánem předložené. Stěžovatel také namítal, že soud pochybil, pokud ho nevyzval
k doplnění jeho žaloby, neboť žádné způsobilé žalobní body v jeho žalobě nebyly uplatněny.
Tím došlo k porušení základních práv stěžovatele, zejména práva na soudní ochranu,
na spravedlivý proces a byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke stížním důvodům, které
žalobce neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit
mohl; k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 - 49 (publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS), dále též např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 9/2003 - 33, www.nssoud.cz. V souzené věci
pak žalobce rozšířil důvody kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních, pokud tvrdí,
že se stěžovatel nemohl vyjádřit k podkladům, ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout
jejich doplnění. Uvedenými námitkami se proto Nejvyšší správní soud nemohl dále zabývat.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
K námitce stěžovatele týkající se řádného uplatnění žalobních bodů a případné
povinnosti soudu vyzývat k jejímu doplnění Nejvyšší správní soud odkazuje na svou
judikaturu, kde tato otázka byla již komplexně řešena (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, zveřejněno pod č. 133/2004 Sb. NSS;
srov. dále např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, zveřejněno pod č. 835/2006 Sb.NSS).
Námitka týkající se nesprávného posouzení aplikace §91 zákona o azylu, a to včetně
posouzení nebezpečí, jež by hrozilo žadateli o azyl v případě návratu do vlasti ze strany
soukromých osob, byla již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou
lze uvést rozsudek ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, dále např. ze dne 27. 11. 2003,
č. j. 4 Azs 26/2003 - 44; oba dostupné na www.nssoud.cz, též srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 3. 2004, č. j. 2 Azs 12/2004 - 40, zveřejněn
pod č. 260/2004 Sb. NSS.
K námitce stěžovatele, že napadené rozhodnutí nebylo podepsáno oprávněnou osobou,
Nejvyšší správní soud uvádí, že tento problém byl již v jeho judikatuře vyřešen (srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 3 Azs 277/2004 - 70,
dostupný na www.nssoud.cz; srov. dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 1. 2004, č. j. 2 Azs 64/2003 - 54, zveřejněn pod. č. 199/2004 Sb. NSS; srov. dále rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2004, č. j. 2 Azs 5/2004 - 48, dostupný
na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu