ECLI:CZ:NSS:2007:3.AS.7.2007
sp. zn. 3 As 7/2007 - 152
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce B., spol. s r.
o., zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Hándlem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 7,
Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003 č.j. 25105/03-7020, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2006 č. j. 8 Ca
58/2006 - 129,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
17. 10. 2006 č. j. 8 Ca 58/2006 - 129, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 7. 2003 č.j. 25105/03-7020.
Nejvyšší správní soud vyšel z tohoto skutkového a právního stavu věci:
Rozhodnutím státní rostlinolékařské správy č.j. 0227/2003/Ř-10 ze dne 20. 3. 2003
byla zrušena registrace přípravku na ochranu rostlin POLYVERSUM, registr. č. 1455-2 podle
ust. §23 odst. 1 písm. c) zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách
některých souvisejících zákonů (dále „zákon o rostlinolékařské péči“). Důvodem pro zrušení
registrace bylo nedodržení závazných podmínek stanovených v rozhodnutí o registraci
přípravku, ve vztahu k počtu oospór, který je platným rozhodnutím stanoven hodnotou
106 oospór Pythium oligandrum v 1 g přípravku s tolerancí 25% podle přílohy č. 3 k vyhlášce
č. 84/1997 Sb., ve znění vyhlášky č. 120/1999 Sb.
Rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 25105/03-7020 ze dne 2. 7. 2003 bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že část produkce přípravku, uvedená do oběhu,
neodpovídá podmínkám uvedeným v rozhodnutí o registraci. V řízení bylo provedeno
30 odběrů, jak žalobcem, tak prvoinstančním orgánem, i při uplatnění 25% tolerance bylo
5 vzorků podlimitních, což vedlo ke zrušení registrace přípravku. Z jedné šarže byly
rozborovány dva vzorky odebrané různými subjekty, tato okolnost nemá vliv na objektivitu
posouzení. Správní řízení ve věci registrace nikterak nezávisí na výsledku předchozího řízení
o uložení pokuty. K namítané podjatosti dvou osob z odborné komise druhoinstanční správní
orgán uvedl, že tyto osoby nemají vztah k prosperitě odvolatele ani vlastní finanční
či obchodní zájmy v oboru. Výsledek hlasování zbývajících členů odborné komise by se
ani při eliminaci hlasů těchto osob nezměnil.
Proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství byla podána žaloba, v níž žalobce napadl
všechny výroky rozhodnutí žalovaného s tím, že bylo vydáno na základě nesprávného
posouzení věci a v řízení došlo k procesním vadám. Žalobce uváděl, že odběry vzorků
přípravku POLYVERSUM nebyly provedeny dle závazné metodiky a byly zatíženy řadou
chyb. Odběr byl proveden z tzv. hobby balení o hmotnosti 0,5 či 1 gramu, tento vzorek
nemůže být reprezentativní vzhledem k nehomogennímu rozdělení přípravku v balení, odběry
nebyly navíc prováděny u žalobce. Jeden vzorek byl nesprávně do výsledků zahrnut dvakrát.
Dle žalobce nelze pět nevyhovujících vzorků z třiceti odebraných považovat za závažné
porušení podmínek registrace, které by odůvodnilo zrušení registrace. Tuto otázku je nutné
konzultovat se znalcem z oboru mikrobiologie.
Z hlediska procesních závad žalobce vytkl pochybení u dvou navazujících řízení,
kdy byl žalobce prvoinstančním orgánem za totéž porušení postižen sankcí za delikt
(rozhodnutí č.j. 0774/2002/Ř-10 ze dne 29. 7. 2002) a dříve než mohl sjednat nápravu,
bylo s ním zahájeno další řízení o zrušení registrace. Před rozhodnutím o pokutě žádné
pravomocné rozhodnutí neobdržel a vzorky pro řízení o zrušení registrace byly z doby
před právní mocí rozhodnutí o pokutě. Tento postup lze přirovnat k porušení zásady „ne bis
in idem“, přičemž správní orgán I. stupně dále nerespektoval základní principy řízení
o udělování pokut; pokuta má být trestem a motivací k neopakování porušení.
Žalobce dále namítl, že v odborné komisi, která se podle zákona o rostlinolékařské
péči k věci vyjadřovala, zasedaly dvě podjaté osoby, které veřejně prezentovaly svůj negativní
vztah k žalobci, tyto osoby jsou odborníci na fytopatologii a ovlivnily názor komise. V žalobě
jsou uvedena jména těchto osob a tvrzený negativní vztah je konkretizován. Žalobce
proto vyjádřil pochybnost o objektivitě těchto osob, které byly v procesním smyslu podjaté,
takže prvostupňové rozhodnutí mělo být zrušeno.
Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 8 Ca 171/2003 - 63 ze dne 20. 5. 2004 žalobu
zamítl.
Soud neakceptoval námitku žalobce vůči metodice odběru vzorků a odběru vzorků
z tzv. hobby balení o malé hmotnosti. Bylo-li zjištěno, že přípravek POLYVERSUM
v několika případech neobsahuje množství účinné látky stanovené v rozhodnutí o registraci,
pak tato skutečnost znamenala závažné porušení povinnosti a orgány rostlinolékařské péče
byly povinny registraci přípravku zrušit. K otázce odpovědnost za správní delikt a zrušení
registrace soud uvedl, že šlo o dvě nezávislé právní skutečnosti, mezi nimiž zákon
o rostlinolékařské péči nekonstruuje žádný vztah. Odborná komise pro přípravky se pouze
vyjadřuje před rozhodnutím o zrušení registrace, má tedy toliko poradní hlas a její vyjádření
tak může být jen jedním z podkladů pro rozhodnutí, které činí příslušný orgán
rostlinolékařské péče. Není rozhodné, že členy odborné komise byly osoby, které podle
žalobce k němu, resp. k předmětnému přípravku měly negativní vztah.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že uplatněné žalobní body nejsou důvodné
a žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ( dále „s. ř. s.“) zamítl.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze byla stěžovatelem včas podána kasační
stížnost, která byla podána z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Kasační stížnost vyjadřovala nesouhlas s tím, že ze zákona plyne povinnost zrušit
registraci v případě závažného porušení rozhodnutí o registraci, jak uvedl Městský soud
v Praze. Ustanovení o uložení pokuty a o zrušení registrace „pracují se stejným proviněním“.
Podle názoru stěžovatele je logické a evidentní, že v zákoně existuje určité „odstupňování“
sankcí.
Kasační stížnost dále zpochybňovala způsob provádění testů a tedy i jejich výsledků.
K prokázání tohoto tvrzení měly sloužit důkazy, které byly navrženy u Městského soudu
v Praze, ale o jejich provedení nebylo rozhodnuto.
Stěžovatel dále namítal, že řízení před soudem trpělo vadami, které mohly mít vliv
na zákonnost rozhodnutí. Stěžovatel se domníval, že soud měl před skončením jednání
dát výzvu odpovídající výzvě podle §119a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., a to s přihlédnutím
k §64 s. ř. s.
Soud též zaujal nesprávný výklad §71 s. ř. s., protože koncentrační zásada neplatí
o důkazech k prokázání dosavadních tvrzení, tedy žalobních bodů uvedených ve lhůtě.
Stěžovatel uvedl, že navržené důkazy včetně návrhů na výslechy svědků či ustanovení
znalce nebyly provedeny. O těchto důkazních návrzích však především nebylo soudem vůbec
rozhodnuto. Soud tedy pominul listinné důkazy a důkazní návrhy, jako kdyby neexistovaly.
I kdyby soud návrhy důkazů zamítl jako přesahující rámec řízení, měl o tom alespoň
rozhodnout.
Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 3 As 43/2004 - 95 ze dne 8. 2. 2006 zrušil
rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 171/2003 - 63 ze dne 20. 5. 2004 a věc vrátil
soudu k dalšímu řízení. Zdejší soud konstatoval, že aplikace koncentrační zásady se vztahuje
pouze na rozšíření žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo na rozšíření
žaloby o další žalobní body (§71 odst. 2 s. ř. s.), nikoli na návrhy na provedení důkazů.
V projednávané věci Městský soud v Praze ponechal všechny návrhy na provedení důkazů,
ať již byly podány v žalobě nebo později, zcela stranou. Nerozhodl o tom, které důkazy
z těch, které byly žalobcem navrženy, provede, a tím pochopitelně ani v odůvodnění rozsudku
nemohl zdůvodnit, proč o provedení těchto důkazů rozhodl ve smyslu §52 odst. 1 s. ř. s.
Řízení u Městského soudu v Praze tak bylo zatíženo jinou vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
V dalším řízení Městský soud v Praze měl rozhodnout, které z důkazů navržených
žalobcem provede. Bylo také jeho povinností odůvodnit, co jej vedlo k přijatému rozhodnutí,
protože absence řádného odůvodnění rozhodnutí vede k nepřezkoumatelnosti a nedává
dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím
ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 58/2006 - 129 ze dne 17. 10. 2006
byla opět zamítnuta žaloba žalobce. Soud předně zamítl návrhy žalobce na doplnění
dokazování. Při zdůvodnění zamítnutí důkazního návrhu provedeného právním stanoviskem
advokáta soud uvedl, že dokazování v řízení před soudem slouží výlučně k objasnění
skutkových okolností věci, nikoli zaujetí právního názoru. Stejně tak zamítnutý návrh
na provedení důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru zemědělství-rostlinné výroby
směřoval k prokázání účinnosti přípravku POLYVERSUM, nikoli k otázkám porušení
podmínek registrace. Soud dále neakceptoval důkaz opisem rozhodnutí Státní rostlinolékařské
zprávy ze dne 16. 3. 2006 zn. REG 4556-0/76.06. o registraci přípravku a návrh na doplnění
dokazování výslechy jmenovitě označených osob, neboť řízení o žalobě je především řízením
přezkumným, nikoli nalézacím. Smyslem činnosti soudu při vlastním dokazování je tedy
jen opatřit si podklad pro ověření zákonnosti postupu a rozhodnutí správního orgánu, nikoli
však nahrazovat činnost správního orgánu.
Soud uvedl, že žalovaný i prvoinstanční správní orgán vycházely z podkladů
zjištěných ve správním řízení, žalovaný byl s těmito podklady seznámen a mohl již v průběhu
řízení před prvoinstančním správním orgánem či orgánem odvolacím uplatnit své skutkové
námitky. V odvolání naopak žalobce uvedl, že způsob provádění laboratorních testů
nezpochybňuje. Soud měl z obsahu správního spisu za to, že žalobce vznášel jen námitky vůči
interpretaci výsledku testů, skutková zjištění správního orgánu byla dostatečná a správná
a za tohoto stavu věci nebyly v řízení před soudem důvody k opakování nebo doplňování
dokazování správními orgány.
Soud neakceptoval námitku žalobce vůči metodice odběru vzorků, neboť žalobce
byl o způsobu odběru vzorků informován již ve správním řízení, ve vyjádření k zahájení
řízení ani v řízení odvolacím nebyl odběr vzorků žalobcem zpochybněn, odběr vzorků
probíhal i u žalobce. K námitce odběru vzorků z tzv. hobby balení o malé hmotnosti soud
uvedl, že pokud žalobce dodává přípravek na trh v balení o různé hmotnosti, pak každé balení
musí podmínce předepsaného množství účinné látky vyhovovat a žalobce musí předepsané
množství účinné látky v každém balení zajistit.
K argumentaci žalobce, že pět nevyhovujících vzorků z třiceti vzorků odebraných
nepředstavuje tak závažné porušení a že zjištěné rozdíly nejsou z hlediska kritérií platných
pro mikrobiologii významné, soud naznal, že zákon o rostlinolékařské péči výslovně uvádí
právě nedodržení závazných podmínek stanovených v rozhodnutí o registraci přípravku jako
příklad závažného porušení povinnosti. Bylo-li tedy zjištěno, že přípravek POLYVERSUM
v několika případech neobsahuje množství účinné látky stanovené v rozhodnutí o registraci,
pak tato skutečnost znamenala závažné porušení povinnosti a orgány rostlinolékařské péče
byly povinny registraci přípravku zrušit. Zákon o rostlinolékařské péči nestanoví žádnou
kvantifikaci nedodržení závazných podmínek.
K tvrzení žalobce, že na základě totožných zjištění byla vůči němu vyvozena
odpovědnost za delikt a došlo taktéž ke zrušení registrace, soud uvedl, že skutečnost,
že žalobci byla za (dílem) totožné porušení povinností uložena pokuta, neznamenala
nic podstatného pro rozhodování o zrušení registrace, neboť šlo o dvě nezávislé právní
skutečnosti, mezi nimiž zákon o rostlinolékařské péči nekonstruuje žádnou souvislost
či závislost. I kdyby tedy podkladem jak pro vyvození odpovědnosti za delikt, tak
pro rozhodování o zrušení registrace byla totožná zjištění o závadách na straně žalobce,
neznamenalo by to žádný rozpor se zákonem o rostlinolékařské péči.
Pokud jde o námitku podjatosti dvou osob, které zasedaly v odborné komisi, soud
ze zákona o rostlinolékařské péči dovodil, že odborná komise pro přípravky se pouze
vyjadřuje před rozhodnutím o zrušení registrace, má tedy toliko poradní hlas a její vyjádření
tak může být jen jedním z podkladů pro rozhodnutí, které činí příslušný orgán
rostlinolékařské péče. Tento orgán nemá ze zákona žádnou povinnost se vyjádřením odborné
komise řídit či k němu jakkoliv přihlížet. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je pouze
konstatováno, že komise se vyjádřila, ale rozhodnutí se o toto vyjádření nikterak neopírá.
Za tohoto stavu není rozhodné, že členy odborné komise byly osoby, které podle žalobce
k němu, resp. k předmětnému přípravku měly negativní vztah.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že uplatněné žalobní body nejsou důvodné
a žalobu podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 58/2006 - 129 ze dne 17. 10. 2006
podal stěžovatel včas kasační stížnost.
Kasační stížnost je podle §102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní uplatňuje důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3. s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud při tom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost vyjadřuje nesouhlas s tím, že ze zákona plyne povinnost zrušit
registraci v případě závažného porušení rozhodnutí o registraci, jak uvedl Městský soud
v Praze. Ustanovení o uložení pokuty a o zrušení registrace „pracují se stejným proviněním“.
Podle názoru stěžovatele je logické a evidentní, že v zákoně existuje určité „odstupňování“
sankcí. Správní orgán popřel základní principy účelu sankcí ve smyslu nápravy a prevence,
byla porušena zásada „ ne bis in idem“ a princip proporcionality ukládání sankcí.
Kasační stížnost dále zpochybňuje způsob provádění testů a tedy i jejich výsledků.
K prokázání tohoto tvrzení měly sloužit důkazy, které byly navrženy u Městského soudu
v Praze, ale o jejich provedení bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze nesprávným
rozhodnutím o zamítnutí důkazních návrhů, nebyl ustanoven znalec k vypracování znaleckého
posudku.
V kasační stížnosti je vznesena námitka nesprávného právního názoru soudu pokud
jde o tvrzenou podjatost dvou členů odborné komise. Z ust. §40 odst. 2 písm. d) zákona
o rostlinolékařské péči plyne, že Ministerstvem zemědělství jmenovaná komise se obligatorně
vyjadřuje před případným zrušením registrace. Dle výkladu ust. §9 až §13 správního řádu
je stanovena povinnost vyloučení takto podjatých osob.
Stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu
v Praze k dalšímu řízení.
Stížní důvod obsažený v ust. v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve smyslu tvrzeného
nesouhlasu s tím, že ze zákona plyne povinnost zrušit registraci v případě závažného porušení
rozhodnutí o registraci, posoudil Nejvyšší správní soud
takto:
Ust. §23 odst. 1 písm. c) zákona o rostlinolékařské péči stanoví, že příslušný orgán
rostlinolékařské péče zruší registraci přípravku v případě závažného porušení povinnosti
osobou, jíž bylo vydáno rozhodnutí o registraci, zejména při nedodržení závazných podmínek
stanovených v rozhodnutí o registraci přípravku.
Za splnění těchto zákonem stanovených podmínek, tedy při nedodržení závazných
podmínek stanovených v rozhodnutí o registraci přípravku, správnímu orgánu nezbývá,
než registraci přípravku zrušit. Zákon o rostlinolékařské péči tak úpravou řízení o odejmutí
registrace reaguje na situaci, kdy přípravky již nemají vlastnosti odpovídající aktuálním
podmínkám registrace, kdy není zakotvena možnost správního uvážení správního orgánu,
zda registraci zruší, či nikoliv. Rozhodnutí o zrušení registrace přípravku nepředchází
povinnost správního orgánu upozorňovat na porušení povinností, stanovení možnosti sjednání
nápravy, či předchozí ukládání pokuty pro zachování obecného principu proporcionality.
Účelem zrušení registrace je tedy především ochrana spotřebitelů.
Pokuta byla stěžovateli uložená za (dílem) shodné porušení povinností ale i za jiný
druh porušení zákona o rostlinolékařské péči.
Zákon o rostlinolékařské péči tedy připouští uložení pokuty za správní delikt
podle ust. §44 odst. 2 písm. d) a zároveň rozhodnutí o zrušení registrace, nepředpokládá
se souvislost nebo závislost správních rozhodnutí, oba instituty sledují v režimu zákona
o rostlinolékařské péči jiný účel.
Z uvedeného vyplývá, že argumentace aplikací obecných zásad proporcionality
a zásady ne bis in idem není v dané souvislosti přiléhavá.
Kasační stížnost dále zpochybňuje způsob provádění testů a tedy i jejich výsledků.
K prokázání tohoto tvrzení měly sloužit důkazy, které byly navrženy u Městského soudu
v Praze, ale o jejich provedení bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze nesprávným
rozhodnutím o zamítnutí důkazních návrhů, nebyl ustanoven znalec k vypracování znaleckého
posudku.
Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 As 43/2004 - 95 vyslovil, že „Městský soud
v Praze rozhodne, které z důkazů navržených žalobcem provede. Bude také jeho povinností
odůvodnit, co jej vedlo k přijatému rozhodnutí, protože absence řádného odůvodnění
rozhodnutí vede k nepřezkoumatelnosti a nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno
v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces“.
Městský soud neakceptoval návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru
zemědělství – rostlinné výroby, případně se specializací na mikrobiologii. Předmětem sporu
je otázka právní, tedy spor o aplikaci ust. §23 odst. 1 písm. c) zákona o rostlinolékařské péči,
k němuž se znalec nemůže vyjadřovat.
Podle ust. §52 odst. 1 s. ř. s. má soud právo posoudit a rozhodnout, které
z navržených důkazů provede a které nikoli, toto právo jej však nezbavuje povinnosti
odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení důkazů
za nadbytečné. Této povinnosti v projednávané věci Městský soud v Praze dostál.
Rozsudek Městského soudu v Praze obsahuje zdůvodnění, když soud konstatoval,
že předmětem sporu není otázka účinnosti přípravku na ochranu rostlin POLYVERSUM
v závislosti na koncentraci jeho účinného agens, ale toliko posouzení, zda došlo k porušení
podmínek stanovených v registraci tohoto přípravku.
Tvrdil - li stěžovatel v odvolacím řízení, že pro účely odvolání proti rozhodnutí
prvoinstančního správního orgánu nezpochybňuje způsob provádění laboratorních testů,
a z tohoto vyjádření v kasační stížnosti dovozuje nesouhlas se způsobem provádění testů
a tedy i s jejich výsledky, konstatuje Nejvyšší správní soud k tomuto rozporu následující.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel nezpochybňoval ve správním řízení
způsob provádění laboratorních testů, správnost výsledku testů, skutková zjištění opatřená
prvoinstančním orgánem nebyla nedostatečná, neúplná nebo nesprávná. V otázce posouzení
výsledku testů ve vztahu k ust. §23 odst. 1 písm. c) zákona o rostlinolékařské péči tedy
Městský soud v Praze dovodil, že se jedná toliko o otázku právní, nikoli odbornou a nutnou
k provedení dokazování znaleckým posudkem, jak již bylo konstatováno výše.
V kasační stížnosti je vznesena dále námitka nesprávného právního názoru soudu
pokud jde o tvrzenou podjatost dvou členů odborné komise. Z ust. §40 odst. 2 písm. d)
zákona o rostlinolékařské péči plyne, že Ministerstvem zemědělství jmenovaná komise
se obligatorně vyjadřuje před případným zrušením registrace. Podle výkladu ust. §9 až §13
správního řádu vyplývá dle stěžovatele nutnost vyloučení takto podjaté osoby.
Ust. §9 správního řádu stanoví, že pracovník správního orgánu je vyloučen
z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům
řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z projednávání
a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil
řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně. Podle ust. §40 odst. 2 zákona
o rostlinolékařské péči ministerstvo zemědělství jmenuje odbornou komisi pro přípravky,
která se vyjadřuje z hlediska požadavků podle §19 odst. 1 písm. b) před rozhodnutím o jejich
registraci podle §21, jde-li o přípravky obsahující účinnou látku, která není obsažena
v žádném z přípravků registrovaných v České republice a před rozhodnutím o zrušení
registrace podle §23 odst. 1 písm. b) a c).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud by se účastnil projednávání a rozhodování
věci pracovník správního orgánu, který by byl ve smyslu ustanovení §9 správního řádu
vyloučen pro pochybnosti o jeho nepodjatosti, jedná se o procesní vadu, která obecně
může mít vliv na zákonnost takového rozhodnutí.
V daném případě se odborná komise pouze vyjádřila před rozhodnutím o zrušení
registrace, nevystupovala jako komise správní, která by ve věci rozhodovala, její stanovisko
bylo toliko poradní, pro rozhodování pracovníků správního orgánu rostlinolékařské péče
nezávazné. Zákonem o rostlinolékařské péči není stanovena povinnost správního orgánu
ke stanovisku komise přihlížet, vztah podjatosti členů komise tak pojmově ani není možný.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody
kasační stížností stěžovatelem uplatněné podle ust. §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s nejsou
dány, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v dané věci nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu