ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.143.2006
sp. zn. 3 Azs 143/2006 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce A. M., zastoupeného Mgr.
Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2005, č.j. OAM-942/LE-B02-B02-2005,
vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 60 Az 121/2005, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2006, č. j. 60 Az 121/2005 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2006, č. j. 60 Az 121/2005 - 20, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2005, č.j. OAM-942/LE-B02-B02-
2005. Tímto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako
zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Pokud jde o námitku stěžovatele směřující proti zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, pak Nejvyšší správní soud
poukazuje na to, že se zjevnou nedůvodností opakovaně podávané žádosti o udělení azylu,
v níž žadatel uvede shodné či obdobné skutečnosti jako v žádosti předchozí, popř. uvede
skutečnosti jiné, které mu však byly známy již při podání předchozí žádosti o udělení azylu,
se již Nejvyšší správní soud vypořádal např. v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, č. j. 6 Azs
366/2005 - 79, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 29. 8. 2005, č. j. 6 Azs 23/2005 - 77,
www.nssoud.cz. Ohledně obavy žalobce z jednání soukromých osob v zemi původu
je zapotřebí poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs
23/2003 - 65, www.nssoud.cz, či na rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48,
www.nssoud.cz. Pokud jde o námitku stěžovatele, že v případě zamítnutí žádosti o udělení
azylu jako zjevně nedůvodné měla být zkoumána i překážka vycestování podle §91 zákona
o azylu, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí ze dne 9. 9. 2004, č. j. 2 Azs
147/2004 - 41, publikované pod č. 409/2004 Sb. NSS.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Nejvyššímu správnímu soudu však do dne jeho rozhodnutí nebylo prokázáno, že v daném
případě proběhla první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu
§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto o odměně
advokáta za zastupování v řízení o této kasační stížnosti nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu