ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.30.2007
sp. zn. 3 Azs 30/2007 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: O. P., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2007, č. j. 63 Az 39/2005 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 2. 2006, č. j. 63 Az 39/2005 – 18
zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále též „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 2. 2005, č.j. OAM-326/VL-20-19-2005, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně včas kasační
stížnost a současně požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce. Krajský soud
žalobkyni zaslal formulář k doložení jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrů
s tím, aby jej ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení vrátila soudu vyplněný zpět. Uvedená
písemnost byla žalobkyni zaslána na jí uvedenou adresu v kasační stížnosti – P., N. Š. 30.
Zásilka byla soudu vrácena s poznámkou „na uvedené adrese neznámý“. Krajský soud
zjišťoval místo pobytu stěžovatelky dotazem u Policie České republiky, Ředitelství služby
cizinecké a pohraniční policie. Dle jejího sdělení ze dne 15. 5. 2006 byla žalobkyně
evidována na jí sdělené adrese, jiná adresa pobytu nebyla známa. Policie České republiky,
Oblastní Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, na dotaz soudu přípisem ze
dne 30. 5. 2006 sdělila, že stěžovatelka se zdržuje na adrese P., N. H. č. 420. Na tuto adresu
krajský soud stěžovatelce opětovně zaslal výzvu k doložení jejích osobních, výdělkových a
majetkových poměrů. Tato zásilka byla uložena na poště z důvodu nezastižení adresáta dne
7. 6. 2006 a nevyžádána odeslána dne 23. 6. 2006 zpět. Podle ust. §46 odst. 6 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §64 zákona č.
150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze zásilku
považovat za doručenou dne 12. 6. 2006. Žalobkyně vyplněný formulář soudu nezaslala, ani
jiným způsobem neprokázala, že nemá dostatek finančních prostředků.
Krajský soud v Ostravě jí proto napadeným usnesením zástupce pro řízení o kasační
stížnosti neustanovil. Usnesení bylo odůvodněno tím, že stěžovatelka opakovaně
doručovanou zásilku obsahující výzvu soudu k doložení osobních, výdělkových
a majetkových poměrů nepřevzala. Neprokázala tak, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Toto usnesení napadla žalobkyně včas podanou kasační stížností z důvodu vady řízení,
kterou spatřovala v tom, že krajský soud zamítl její žádost o ustanovení právního zástupce,
neboť neprokázala své tvrzení o špatné majetkové situaci. Svůj názor opřela o rozsudek
Nejvyššího správního soudu, č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publikovaný pod č. 10/2006 Sb.
NSS, podle něhož postup krajského soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce
s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými
důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy,
je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel
tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti. Stěžovatelka
má za to, že stejného pochybení se dopustil Krajský soud v Ostravě. Navrhla proto,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a aby podané kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek. Současně požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce pro řízení
o této kasační stížnosti.
K otázce přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud především podotýká,
že podle jeho konstantní judikatury v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41,
publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud se proto nezabýval návrhem
stěžovatelky na ustanovení bezplatného právního zástupce pro řízení o této kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána ve věci azylu, musel
Nejvyšší správní soud dále posoudit, zda je podaná kasační stížnost přijatelná ve smyslu
ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmětná kasační stížnost splňuje
výše uvedené podmínky přijatelnosti. Stěžovatelka se dovolávala názoru Nejvyššího
správního soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 35/2006 - 104,
publ. pod č. 10/2006 Sb. NSS, přičemž tvrdila, že postup krajského soudu byl s tímto názorem
v rozporu. Bylo tedy třeba posoudit, zda stěžovatelkou uvedený rozsudek Nejvyššího
správního soudu dopadá na posuzovaný případ. Právě zájem na jednoznačném výkladu
ust. §35 odst. 8 s. ř. s., potažmo na jednotné judikatuře správních soudů, vedl Nejvyšší
správní soud k věcnému projednání předložené kasační stížnosti.
Ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neodkázala na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit,
že má na mysli jinou vadu řízení před soudem, a tedy že ji podává z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ostravě z hlediska
uplatněného stížního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě je zjevné, že tento soud řádně stěžovatelku vyzval
k doložení jejích majetkových poměrů, tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 12. 6. 2006.
Stěžovatelka na tuto výzvu nijak nereagovala a příslušný formulář zaslala až současně
s kasační stížností proti usnesení o neustanovení zástupce.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti poukázala na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publ. pod č. 10/2006 Sb. NSS,
s tím, že krajský soud postupoval v rozporu s právním názorem zde vyjádřeným. V případě
řešeném v citovaném rozsudku účastnice řízení na základě výzvy soudu k doložení osobních,
výdělkových a majetkových poměrů uvedla, že nemá žádný příjem ani majetek, není
zaměstnána z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, nyní hledá práci, a že ubytování
ve výši 3000 Kč za ni hradí její sestra. Krajský soud při hodnocení splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků dospěl k závěru, že jelikož účastnice řízení
svá skutková tvrzení nedoložila žádnými listinnými důkazy, neprokázala dostatečně, že jsou
u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud shledal, že tento postup krajského soudu je vadný a je důvodem
pro zrušení takového usnesení. Jestliže krajský soud zamítl návrh na ustanovení zástupce
s odůvodněním, že účastnice řízení neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými
důkazy, přičemž tato tvrzení spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, přičetl
tak účastnici řízení k tíži neprokázání skutečností, které prokázat ani nemohla. Svým
postupem tedy popřel tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující
skutečnosti.
Nejvyšší správní soud má za to, že skutkové okolnosti obou případů jsou zcela odlišné
a stěžovatelkou zmíněný rozsudek tudíž na projednávanou věc nedopadá. Ve výše uvedeném
případě účastnice řízení splnila povinnost vyplývající z ust. §36 odst. 3 s. ř. s., neboť soudu
sdělila konkrétní skutečnosti nutné ke zhodnocení splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků. V projednávané věci však stěžovatelka pouze v žádosti o ustanovení
zástupce uvedla, že nemá žádný příjem, na výzvu soudu k doložení jejích osobních,
výdělkových a majetkových poměrů nereagovala.
Z ust. §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že povinnost doložit výdělkové a majetkové poměry
je jednoznačně na účastníkovi řízení. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud je sám
z úřední povinnosti nezjišťuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné pod č. 537/2005 Sb. NSS). Za situace,
kdy stěžovatelka své příjmy nedoložila a neprokázala tudíž, že nemá dostatečné prostředky,
nesplnila jeden z předpokladů rozhodných pro posouzení její žádosti o ustanovení zástupce.
Krajský soud proto nemohl její žádosti vyhovět.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s., neboť v postupu krajského soudu neshledal pochybení.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení krajského soudu nebylo rozhodnutím ve věci
samé, ale pouze rozhodnutím, jímž se upravují podmínky řízení o žalobě, nebyly dány
předpoklady pro rozhodování o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovanému prokazatelně žádné
náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto
náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu