ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.57.2007:81
sp. zn. 3 Azs 57/2007 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Y. P., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2007, č. j. 63 Az 131/2005 – 70,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 12. 2006, č. j. 63 Az 131/2005 – 52,
odmítl žalobu podanou žalobcem (dále též „stěžovatel“) pr oti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 11. 10. 2005, č.j. OAM-722/LE-VL02-VL02-2005. Rozhodnutím správního orgánu
byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16
odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti uvedenému usnesení podal žalobce kasační stížnost. Současně požádal soud
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti z důvodu nedostatečných
finančních prostředků. Krajský soud v Ostravě tuto žádost usnesením ze dne 16. 4. 2007,
č. j. 63 Az 131/2005 – 70, zamítl s odůvodněním, že žalobce na výzvu soudu nedoložil
své osobní, výdělkové a majetkové poměry. Opakovaně doručovanou zásilku, která tuto
výzvu obsahovala, nepřevzal. Neprokázal tak, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodu
vymezeného v ust. §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že soudu již v rámci podané kasační stížnosti sdělil, že je v České
republice bez prostředků, v tíživé finanční a osobní situaci. Krajský soud se měl s tímto
popisem jeho situace spokojit. Stěžovatel neovládá český jazyk, na výzvy soudu proto
nebyl schopen reagovat. Dále stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu,
č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publikovaný pod č. 10/2006 Sb. NSS, podle něhož postup krajského
soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala
tvrzení o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala
v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového
usnesení. Krajský soud svým postupem popřel tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze
dokazovat neexistující skutečnosti. Stěžovatel má za to, že stejného pochybení se dopustil
Krajský soud v Ostravě. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a aby podané kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Současně požádal o ustanovení
zástupce pro řízení o této kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou v projednávaném
případě splněny podmínky řízení. Dospěl k závěru, že podaná kasační stížnost je sice
přípustná, avšak nepřijatelná. K otázce přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
podotýká, že podle jeho konstantní judikatury není v řízení u Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
žalobci důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41,
publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud se proto nezabýval návrhem
stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o této kasační stížnosti.
V otázce přijatelnosti kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud vycházel ze svého
precedentního usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Povinností účastníka řízení, který žádá o ustanovení zástupce, doložit nedostatek prostředků
se ve skutkově a právně obdobném případu, kdy stěžovatelka použila v podstatě stejnou
právní argumentaci, Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. ve svém rozsudku
ze dne 23. 5. 2007, č. j. 3 Azs 30/2007 - 60, www.nssoud.cz. K otázce výkladu ust. §35
odst. 8, potažmo §36 odst. 3 s. ř. s., se vyjádřil např. i v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost
podle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., má podání kasační stížnosti proti
rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu odkladný
účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhra du nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu