ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.80.2007
sp. zn. 3 Azs 80/2007 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Y. B., zast. JUDr. Alžbětou Prchalovou,
advokátkou se sídlem Brno, Dřevařská 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 5. 2007, č. j. 56 Az 357/2006 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 27. 11. 2006, č.j. OAM-1269/LE-PA03-PA03-2006. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti
svědčící o pronásledování ve smyslu ust. §12 zákona o azylu. Stěžovatel se chtěl vyhnout
potížím se soukromými osobami, které po něm chtěly „výpalné“, neboť věděly, že získal
peníze prodejem dřeva. Soud poznamenal, že stěžovatel netvrdil nic o tom, že k tomuto
jednání došlo za účasti státních orgánů či institucí. Nevyhledal ani pomoc u orgánů vlastní
země.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítl, že soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného
správním orgánem, který však nemá oporu ve spisovém materiálu. Správní orgán nedbal
na důkazy, které stěžovatel navrhoval. Při svém rozhodování pak překročil meze správního
uvážení. Stěžovatel uvedl, že má na Ukrajině potíže se soukromými osobami, má však za to,
že se jedná o pronásledování z důvodů vymezených zákonem o azylu. Stát mu totiž
není schopen zajistit ochranu a naopak se prostřednictvím svých složek podílí na jeho
pronásledování. Stěžovatel již byl na Ukrajině napaden a v případě svého návratu bude
vystaven fyzickému týrání, přičemž je velká pravděpodobnost, že je nepřežije. Ukrajina není
pro jeho osobu bezpečná země a stěžovatel tak splňuje podmínky udělení azylu v České
republice. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského
soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti ze dne 25. 6. 2007
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl
krajským soudem vynesen dne 31. 5. 2007, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní
soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů. Otázkou zjevně nedůvodné žádosti o azyl se Nejvyšší správní soud
již dostatečně zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Azs
17/2007 - 59, www.nssoud.cz, příp. v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65,
www.nssoud.cz; otázkou problémů se soukromými osobami pak např. v rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, www.nssoud.cz., www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost
stěžovatele podle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu