ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.107.2006
sp. zn. 4 Ads 107/2006 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
Ing. N. P., zast. JUDr. Milanem Davídkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Stallichova 11,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006,
č. j. 3 Cad 18/2006 – 8,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, č. j. 3 Cad 18/2006 – 8,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna zástupci žalobce JUDr. Milanu Davídkovi, advokátu, se sídlem v Praze 4,
Stallichova 11, se u r č u je částkou 2150 Kč a bude mu vyplacena ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu hlavního města Prahy
ze dne 9. 12. 2005, č. j. SOC 253001/2005, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 – odboru sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem
v Praze 4, Ocelíkova 672/1 – pracoviště Nad Opatovem 2104, ze dne 13. 9. 2005,
č. j. OSVZ/575/05/ŠM, o nepřiznání jednorázové dávky sociální péče žalobci. Zamítavé
rozhodnutí bylo odůvodněno zjištěním, že žadatel o dávku neosvědčil skutečnosti rozhodné
pro nárok na ni způsobem předpokládaným v ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 482/1991 Sb.,
o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobou podanou žalobcem osobně u Městského soudu v Praze dne 24. 2. 2006,
se žalobce domáhal zrušení obou rozhodnutí správních orgánů a vrácení věci správnímu
orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Současně s podáním žaloby požádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že vzhledem
ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům není schopen hradit náklady právního
zastoupení a splňuje tak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žádal,
aby mu zástupcem byl ustanoven JUDr. Milan Davídek, advokát, se sídlem v Praze 4,
Stallichova 11, který projevil souhlas jej zastupovat za předpokladu, že bude soudem
ustanoven.
Usnesením ze dne 2. 3. 2006, č. j. 3 Cad 18/2006 – 8, Městský soud v Praze žalobcův
návrh na ustanovení zástupce zamítl. Vycházeje z ustanovení §35 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zdůraznil,
že pro možnost ustanovení zástupce navrhovateli (žalobci) je nutné splnění dvou podmínek:
jednak musí žalobce splňovat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a dále musí být zjevné, že ustanovení zástupce je potřebné k ochraně práv žalobce. Městský
soud v Praze dospěl k závěru, že druhá z uvedených podmínek v případě žalobce splněna
není, neboť jím podaná žaloba obsahuje veškeré potřebné náležitosti, tj. identifikaci
napadených rozhodnutí, datum doručení rozhodnutí žalovaného žalobci, jakož i důvody,
které žalobce k podání žaloby vedly. Z toho Městský soud v Praze dovodil, že žalobce
již svými vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně
svých práv, tj. dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud, přičemž v řízení
před tímto soudem není právní zastoupení povinné. S ohledem na nesplnění jedné z podmínek
pro osvobození od soudních poplatků, se pak Městský soud v Praze již nezabýval splněním
druhé zákonné podmínky, tj. splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.
Žalobce napadl usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí žádosti na ustanovení
zástupce z řad advokátů včas podanou kasační stížností s tím, že ji odůvodní po konzultaci
s advokátem, o jehož ustanovení požádal i pro řízení o této kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 21. 6. 2006, č. j. 3 Cad 18/2006 – 17, soud ustanovil žalobci
zástupcem pro řízení o kasační stížnosti jím požadovaného advokáta – JUDr. Milana Davídka.
Dovodil, že za situace, kdy pro řízení o kasační stížnosti je zastoupení žalobce advokátem
povinné, jsou v případě žalobce splněny podmínky ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.,
tedy i předpoklad, že v daném případě ustanovení advokáta žalobci je třeba k ochraně
jeho práv.
V doplňku kasační stížnosti navrhovatel – prostřednictvím ustanoveného
advokáta – uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř.s.,
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku
důvodů rozhodnutí, jakož i v jiné vadě řízení před soudem, neboť taková vada měla následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel namítá, že soud porušil ustanovení §35 odst. 7
s. ř. s., podle něhož může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce účastníku
tehdy, jestliže splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a je-li to třeba k ochraně jeho práv. Zdůrazňuje, že je osobou zcela bez finančních prostředků,
což ostatně vyplývá i z charakteru a obsahu žaloby samotné, je osobou, která nemá právnické
vzdělání, navíc je cizím státním příslušníkem, a chce se zúčastnit osobně ústního jednání
ve věci samé a především tam být zastoupen zástupcem s právnickým vzděláním.
Podle jeho názoru na této potřebě nic nemění skutečnost, že jím podaná žaloba
má podle soudu požadované náležitosti. Zastoupení stěžovatele v řízení o žalobě
před Městským soudem není sice povinné, ale stěžovatel se necítí být natolik právnicky
zdatným a způsobilým, aby mohl v řízení vystupovat sám. Proto žádal, aby mu k ochraně
jeho práv byl ustanoven zástupce, neboť nebude souhlasit s tím, aby rozhodnutí soudu o věci
samé bylo vydáno bez nařízení jednání, k čemuž v napadeném rozhodnutí nebylo
vůbec přihlédnuto. Připomíná, že v jiné věci, a to ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 2 Cad 83/2005, kde se jedná o věc skutkově stejnou, jen žaloba směřuje
proti jinému rozhodnutí správního orgánu, bylo stěžovateli vyhověno a zástupce mu byl
ustanoven. Zdůrazňuje, že nemá prostředky, aby zmocnil zástupce plnou mocí,
neboť je osobou bez zaměstnání a bez finančních prostředků, navíc bez českého státního
občanství. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 25. 9. 2006 navrhuje kasační stížnost
zamítnout jako nedůvodnou, neboť se ztotožňuje se závěrem soudu, že žalobce nesplňuje
druhou z podmínek uvedenou v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., když je schopen v předmětném
řízení sám hájit svá práva; jím podaná žaloba splňuje všechny zákonné požadavky
a je z ní zřejmé, čeho se žalobce domáhá.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Je přesvědčen, že stěžovatel se úspěšně
dovolal důvodu kasační stížnosti uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. (nyní odst. 8 s. ř. s.), navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být
i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát.
Jak již správně poznamenal v napadeném usnesení Městský soud v Praze,
je rozhodnutí o ustanovení zástupce žalobci závislé na splnění dvou zákonných podmínek.
Kromě vyhodnocení majetkových a osobních poměrů účastníka, které jsou předpokladem
pro osvobození od soudních poplatků, přihlíží soud při posuzování této otázky též k tomu,
zda je zastoupení třeba pro ochranu jeho práv. Jak již bylo opakovaně judikováno Nejvyšším
správním soudem (např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 6 Azs 27/2004, publikovaném
pod č. 486/2005 Sb. NSS, či v rozsudku sp. zn. 1 Azs 5/2003 ze dne 30. 9. 2003,
publikovaném pod č. 108/2004 Sb. NSS), je pochybením soudu, pokud pouze z formální
bezvadnosti žaloby dovozuje, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatele.
Vedle tohoto kritéria musí totiž hodnotit konkrétní procesní situaci žalobce a přihlédnout
též v případě cizího státního příslušníka k jeho znalosti českého jazyka
a tím i k předpokládané omezené orientaci v právním řádu ČR. Z tohoto pohledu se Městský
soud v Praze věcí nezabýval, alespoň to není patrné z odůvodnění napadeného usnesení.
Není totiž vyloučeno, a jeví se spíše jako pravděpodobné, že stěžovateli pomohl se sepisem
žaloby advokát, který jej zastupuje v jiných věcech, což ovšem samo o sobě neznamená,
že zastoupení advokátem není třeba pro ochranu práv stěžovatele v této věci. Stěžovatel
totiž trvá na nařízení jednání a nelze přehlédnout, že kromě toho, že nemá předepsané
právnické vzdělání, je cizím státním příslušníkem, čímž jsou omezeny jeho vyjadřovací
schopnosti v českém jazyce při jednání soudu, nehledě k tím ztížené orientaci v právním řádu
ČR. Podle názoru Nejvyššího správního soudu už sama tato skutečnost měla vést Městský
soud v Praze k závěru o potřebě zastoupení stěžovatele advokátem v řízení z hlediska nutnosti
ochrany jeho práv. Protože Městský soud v Praze tuto podmínku pro možné přiznání zástupce
stěžovateli vyhodnotil opačně, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než napadené usnesení
Městského soudu v Praze o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovateli zrušit a věc
mu v tomto rozsahu vrátit k dalšímu řízení. Při posouzení této otázky je Městský soud v Praze
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím
rozhodnutí (§110 odst. 1 a 3 s. ř. s.).
Městský soud v Praze však v dalším řízení musí kromě splnění podmínky,
že zastoupení advokátem v řízení před tímto soudem je potřebné k ochraně jeho práv,
vyhodnotit u stěžovatele i druhou z podmínek ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., tj. splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Touto otázkou se totiž zatím Městský
soud v Praze nezabýval, jak výslovně uvedl v napadeném usnesení. Z jeho dalšího usnesení
(ze dne 21. 6. 2006, č. j. 3 Cad 18/2006 – 17) jímž ustanovil stěžovateli zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, lze dovodit, že podmínku – splnění předpokladů pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků vyhodnotil ve stěžovatelův prospěch, neboť mu zástupce
ustanovil. V tomto řízení je totiž ve smyslu ustanovení §105 s. ř. s. zastoupení účastníka,
který sám nemá předepsané právnické vzdělání povinné a předmětem posouzení návrhu
na ustanovení zástupce je tudíž pouze splnění podmínky předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, kdy soud hodnotí majetkové, výdělkové a osobní poměry žadatele.
Nejvyšší správní soud však v této souvislosti poukazuje na ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků; dospěl-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Z tohoto pohledu se Městský
soud v Praze požadavkem stěžovatele zatím nezabýval, ačkoliv z písemného vyjádření
žalovaného k žalobě samotné ze dne 29. 5. 2006 (č. l. 15) je patrné, že žalovaný navrhuje
především odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro její opožděnost. Poukazuje
na to, že žalobcem napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2005 bylo stěžovateli
doručováno již v druhé polovině měsíce prosince 2005: stěžovatel při prvním pokusu
o doručení rozhodnutí dne 19. 12. 2005 nebyl v místě doručování zastižen, jak vyplývá
ze záznamu pošty na doručence obálky, v níž byla písemnost doručována,
a proto mu téhož dne, tj. 19. 12. 2005 byla písemnost uložena v místně příslušné provozovně
držitele poštovní licence. Třetí den od tohoto data je proto třeba v souladu s ustanovením §24
odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, pokládat za den doručení napadeného
rozhodnutí stěžovateli. Od tohoto data běžela dvouměsíční lhůta pro podání žaloby uvedená
v §72 odst. 1 s. ř. s., která uplynula v souladu s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s.
dnem 22. 2. 2006. Jestliže žaloba byla podána dne 24. 2. 2006, byla pak podána podle názoru
žalovaného po uplynutím zákonem stanovené lhůty. Žalovaný ještě připomíná, že ustanovení
§72 odst. 4 s. ř. s. výslovně zakazuje prominutí zmeškání pro podání žaloby.
Pokud by v řízení bylo postaveno najisto, že žaloba byla podána stěžovatelem
opožděně, pak by šlo nepochybně o žalobu zjevně neúspěšnou a již z tohoto důvodu by žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků neměla naději na úspěch. Takové úvahy
jsou však zatím předčasné, neboť jak bylo z obsahu spisu zjištěno, nebylo doposud písemné
vyjádření žalovaného k žalobě doručeno žalobci a ten neměl možnost k němu zaujmout
stanovisko. Podle ustanovení §24 odst. 2 správního řádu, nebyl-li adresát písemnosti,
která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje,
doručovatel doručí písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence,
nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li
si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Pro posouzení věci bude
totiž podstatné, zda existuje předpoklad pro závěr, že se adresát v místě doručení zdržoval.
Předpokladem je potvrzení této skutečnosti poštou, který v daném případě splněn je (jak zjistil
Nejvyšší správní soud z obsahu doručenky založené v přiloženém správním spise správního
orgánu II. stupně) na níž je uvedeno, že adresát nebyl zastižen. Šlo tedy o marný pokus
doručit napadené rozhodnutí stěžovateli a zásilka proto musela být uložena na poště.
Za nezpochybněnou přitom je nutno považovat skutečnost, že stěžovatel byl o uložení zásilky
informován oznámením vhozeným do poštovní schránky, když si sám dne 2. 1. 2007 na poště
písemnost vyzvedl. Není však postaveno na jisto, zda v době pokusu o doručení zásilky,
tj. 19. 5. 2005 se stěžovatel v místě doručení zdržoval, takže úvahu o splnění podmínky
tzv. fiktivního doručení by zatím byla předčasná.
V dalším řízení tudíž Městský soud v Praze posoudí, zda žaloba v dané věci byla
podána opožděně či nikoliv, což bude mít význam pro další postup řízení a nepochybně
pro posouzení otázky splnění předpokladů stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků
z hlediska ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. a tím i pro nutnost ustanovit stěžovateli zástupce
z řad advokátů pro toto řízení.
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o nákladech tohoto řízení
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Zástupci stěžovatele JUDr. Milanu Davídkovi, který byl ustanoven soudem pro řízení
o této kasační stížnosti, náleží odměna za dva úkony právní služby po 1000 Kč,
a to za přípravu a převzetí zastoupení a podání doplňku kasační stížnosti (§11 odst. 1,
písm. b/ ve spojení s ust. §9 odst.3, písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k nimž náleží náhrada
hotových výdajů ve výši 75 Kč ke každému z úkonů – celkem 150 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.). Odměna mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu,
neboť jde o zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu