ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.223.2006
sp. zn. 4 Azs 223/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: P Y., zast. JUDr. Ivo Adámkem, advokátem,
se sídlem Ostrava 2, Ostrčilova 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2006, č. j. 59 Az 60/2005 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce JUDr. Ivo Adámkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4135 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 6. 2006, č. j. 59 Az 60/2005 – 17, zamítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2005,
č. j. OAM - 752/VL – 07 – 03 - 2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce
o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Na žádost stěžovatele
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2006, č. j. 59 Az 60/2005 – 36, ustanovil
stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Ivo Adámka, advokáta,
který následně k výzvě soudu podáním ze dne 11. 9. 2006 kasační stížnost doplnil.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval přípustnost podané kasační stížnosti
a shledal, že některé námitky stěžovatel poprvé uvádí až v kasační stížnosti. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky
jsou nepřípustné … (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 – 49, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 419/2004, www.nssoud.cz).
V kontextu citovaného judikátu považuje Nejvyšší správní soud za nepřípustnou
námitku stěžovatele, v níž s odkazem na čl. 43 a čl. 53 Příručky k postupům a kritériím
pro určování právního postavení uprchlíků zdůraznil opodstatněnost zprostředkovaných
obav z pronásledování a opodstatněnost pronásledování na kumulativním základě. Stěžovatel
tuto námitku neuplatnil v podané žalobě, ač tak učinit mohl. Uvedenou námitkou
se proto Nejvyšší správní soud nemohl dále zabývat.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících
případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování
nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil
při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní
soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplnění označil důvody podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. a namítal, že nebyl správně a úplně zjištěn skutkový stav, žalovaný si neopatřil
úplné důkazy, a proto nemohl nalézt správné odpovědi na posuzované otázky.
Poukázal na problémy s vyděrači, které jsou jen zdánlivě soukromého charakteru.
Stěžovatel odkázal na svá vyjádření ve správním řízení a konstatoval, že mu měl být udělen
azyl podle §12 zákona o azylu.
K uvedeným námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost stěžovatele
o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu. V takové situaci není na místě zkoumat existenci důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, jak vyslovil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 244/2004, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku
ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 – 45, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 349/2004, www.nssoud.cz. Namítané problémy s vyděrači
patří do okruhu problémů se soukromými osobami, jimiž se Nejvyšší správní soud zabýval
např. ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 – 65, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 – 36, www.nssoud.cz. Obecné námitky porušení
správního řádu, pokud stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně tato porušení spatřuje,
nejsou způsobilé k bližšímu přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil
např. ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2006, č. j. 5 Azs 277/2005 – 54, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 – 66, www.nssoud.cz. Irelevantnost
obecného odkazu na obsah správního spisu konstatoval Nejvyšší správní soud
např. v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58,
publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 835/2006,
www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky
podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti
kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Ivo Adámkovi, advokátovi, který byl stěžovateli
ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2006, č. j. 59 Az 60/2005 – 36,
byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a písemné
podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Za převzetí a přípravu zastoupení
náleží zástupci stěžovatele odměna ve výši 1000 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního
tarifu ve znění účinném do 31. 8. 2006 a dále režijní paušál ve výši 75 Kč podle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Za doplnění kasační stížnosti ze dne 11. 9. 2006 náleží zástupci
stěžovatele odměna ve výši 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu ve znění
účinném od 1. 9. 2006 a dále režijní paušál ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu. Zástupce stěžovatele doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto podle §57
odst. 2 s. ř. s. patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající této dani, která činí 19 %
z částky 3475 Kč, tj. 660 Kč. Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka ve výši 4135 Kč,
a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu