ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.66.2007
sp. zn. 4 Azs 66/2007 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: nezl. D. T., zast. Mgr. Lilianou Balašovou
Vochalovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2006, č. j. 2 Az 30/2006 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně Mgr. Lilianě Balašové Vochalové, advokátce,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč, která jí bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 2 Az 30/2006 - 25, zamítl
žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-2281/VL-09-BE07-2005, ze dne
21. 12. 2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud v Praze usnesením
ze dne 8. 3. 2007, č. j. 2 Az 30/2006 - 51, ustanovil zástupkyní stěžovatelky pro řízení
o kasační stížnosti Mgr. Lilianu Balašovou Vochalovou, advokátku, která následně kasační
stížnost doplnila a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovatelce byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním její věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatelky a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu
správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační
stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné, ani efektivní, aby v obdobné věci
znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li
kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti označila důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. a namítala, že se Městský soud v Praze nezabýval tím, zda žalovaný
postupoval v řízení tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Soud
rovněž nezkoumal, zda jsou dány podmínky hodné zvláštního zřetele pro udělení
humanitárního azylu. Stěžovatelka se narodila na území České republiky, její matka měla
v zemi původu problémy se svým manželem, ze kterého se stal alkoholik a začal matku
stěžovatelky fyzicky napadat. Matka si stěžovala na policii, jejího manžela však po výslechu
propustili a situace byla ještě horší. V roce 2002 se rozvedli, matka stěžovatelky
ovšem neměla kam jít a musela bydlet s bývalým manželem, který nechal dům přepsat
na sebe a nárokoval si peníze i jídlo matky stěžovatelky. Matka neměla bydlení, ani žádné
finanční prostředky a nemohla sehnat práci, proto opustila svou vlast. V případě návratu
se matka stěžovatelky obává, že si je její bývalý manžel najde a stěžovatelka bude vystavena
jeho teroru. Stěžovatelka dále namítala, že jí nebylo řádně zdůvodněno, proč nejsou uvedené
důvody ve spojení se situací v zemi jejího původu hodné zvláštního zřetele pro udělení
humanitárního azylu, a poukázala na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte o přednosti zájmů
dítěte. Stěžovatelka současně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku,
neboť Městský soud v Praze pouze konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný.
K námitce stěžovatelky, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu
a opačný závěr jí nebyl řádně zdůvodněn, Nejvyšší správní soud připomíná, že žádost
stěžovatelky o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. Otázkou aplikace §14 zákona o azylu v případě zjevně nedůvodné
žádosti se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz, nebo ve svém rozsudku ze dne 10. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz, případně ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2005,
č. j. 7 Azs 138/2005 - 69, www.nssoud.cz. Uvedené judikatuře je společné, že při zamítnutí
žádosti o udělení humanitárního azylu jako zjevně nedůvodné nejsou zjišťovány důvody
podle §12 zákona o azylu, a proto není splněna podmínka pro rozhodování o humanitárním
azylu. Z tohoto důvodu nelze žalovanému vytýkat, že nepřihlédl k Úmluvě o právech dítěte.
Účelem humanitárního azylu a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové
ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, nebo ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz, a rovněž ve svém rozsudku ze dne 22 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz. Azylovou irelevantnost ekonomických problémů
a problémů se soukromými osobami (manžel matky stěžovatelky) vyjádřil Nejvyšší správní
soud např. ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz,
nebo ve svém rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, www.nssoud.cz.
Namítá-li stěžovatelka v obecné rovině nedostatečná skutková zjištění
bez upřesnění konkrétních pochybení správního orgánu, Nejvyšší správní soud poukazuje
na to, že tato námitka byla již předmětem řady jeho rozhodnutí, např. rozsudek ze dne
18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, www.nssoud.cz, nebo též rozsudek ze dne 27. 10. 2005,
č. j. 1 Azs 174/2004 - 103, www.nssoud.cz. Pokud jde o obecnou námitku stěžovatelky,
že Městský soud v Praze pouze konstatoval závěry žalovaného, s těmito tvrzeními se Nejvyšší
správní soud vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne 8. 3. 2006, č. j. 3 Azs 23/2006 - 40,
www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Nejvyšší správní soud shledal kasační
stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační stížnosti je odkladný účinek
přiznán přímo ze zákona (§32 odst. zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Soudem ustanovené zástupkyni stěžovatelky Mgr. Lilianě Balašové Vochalové,
advokátce, byla přiznána odměna za dva úkony právní služby ve výši 2100 Kč podle §9
odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci
samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky) a režijní paušál podle §13 odst. 3
téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon. Zástupkyni stěžovatelky bude vyplacena částka
ve výši 4800 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu