ECLI:CZ:NSS:2007:6.AS.42.2006
sp. zn. 6 As 42/2006 - 176
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce: B. V., proti žalovaným: 1) Úřad práce Kutná Hora, se sídlem Benešova 70,
Kutná Hora, 2) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem nám. Palackého 2, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze
č. j. 44 Ca 25/2003 - 164 ze dne 31. 5. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení ne př i zná vá .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 27. 2. 2006 kasační stížnost proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, č. j. 44 Ca 25/2003 - 140, kterým bylo zastaveno
řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaných pro nezaplacení soudního poplatku,
a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta
jeho zástupcem pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud v Praze usnesením blíže
označeným v záhlaví tohoto rozsudku stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků
z jedné poloviny a návrh na ustanovení advokáta zástupcem stěžovatele zamítl pro nesplnění
podmínek §36 odst. 3 a §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 44 Ca 25/2003 - 164 ze dne 31. 5. 2006 napadá
stěžovatel včas podanou kasační stížností, v níž požaduje plné osvobození od soudních
poplatků a bezplatné ustanovení advokáta, jelikož mu byla Policií ČR dne 8. 3. 2006 zlomena
pravá ruka a nadále trvá její omezená hybnost. Dále v kasační stížnosti stěžovatel namítá
podjatost všech soudců Krajského soudu v Praze pro koordinovanou represi a součinnost
s Policií ČR při terorizování jeho osoby.
Kasační stížnost byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení
a je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), byla podána osobou oprávněnou, stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na ustanovení advokáta, nemusí být
dle judikatury Nejvyššího správního soudu zastoupen advokátem (rozsudek ze dne
28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, dostupný na www.nssoud.cz). Kasační stížnost je
přípustná, neboť je z jejího obsahu zřejmé, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod dle §103
odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 44 Ca 25/2003 - 164 bylo stěžovateli
přiznáno osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny a zamítnut návrh na ustanovení
advokáta s odůvodněním, že celkové poměry stěžovatele, vzhledem k tomu, že pobírá dávku
sociální péče - měsíční příspěvek na péči o osobu blízkou ve výši 5400 Kč a je vlastníkem
1 rodinného domku a výlučným vlastníkem dalších pozemků, nesvědčí o tom, že by byl
nemajetný a neměl dostatek prostředků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem
k tomu, že u stěžovatele nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
v plném rozsahu, nejsou dány ani podmínky ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. pro ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že by mu měl být ustanoven advokát mimo jiné
pro zlomeninu pravé ruky, kterou má nadále s omezeným pohybem. K této námitce může
Nejvyšší správní soud pouze konstatovat, že stěžovatel v kasační stížnosti nijak nezpochybnil
výše uvedený závěr krajského soudu ohledně jeho majetkových poměrů a nemajetnost
nenamítl. Omezená hybnost pravé ruky je jistě nepříjemnou zdravotní komplikací,
ovšem nemůže být důvodem pro ustanovení advokáta soudem.
Námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Praze Nejvyšší správní soud
podřadil pod stížní důvod uvedený v §103 odst. 1) písm. c) s. ř. s., tedy zmatečnost řízení
před soudem spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud
nesprávně obsazen.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K tomu zdejší soud konstatuje, že v projednávané věci rozhodovala soudkyně
JUDr. Eva Havlová. Stěžovatel v kasační stížnosti napadá všechny soudce krajského soudu,
aniž by konkretizoval uvedené důvody podjatosti, zejména ve vztahu k soudkyni, která věc
rozhodovala. Námitku podjatosti soudců uplatňuje opakovaně, přičemž svá tvrzení
nedovozuje z konkrétních skutečností, ale vychází pouze ze subjektivních pocitů
o represivním jednání a chování státních orgánů vůči jeho osobě.
Nejvyšší správní soud proto v této souvislosti pouze odkazuje na své předchozí
rozhodnutí č. j. Nao 1/2004 - 71 ze dne 5. 3. 2004, ve kterém se již zabýval námitkou
podjatosti některých soudců Krajského soudu v Praze, včetně JUDr. Evy Havlové,
kteří rozhodovali o žalobě stěžovatele v meritu věci, a rozhodl tak, že soudci nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn 44 Ca 25/2003. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že námitku podjatosti
ve vztahu k soudkyni JUDr. Evě Havlové, týkající se jejího spolčení s policií, rovněž
již posuzoval, přičemž ji neshledal důvodnou (viz usnesení NSS č. j. Nao 13/2005 - 133
ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. Nao 9/2006 ze dne 13. 4. 2006). V nyní projednávané věci
stěžovatel neuplatnil novou námitku podjatosti soudkyně JUDr. Evy Havlové, pouze ji rozšířil
tím, že jde o „terorizování jeho osoby“. Nejvyšší správní soud proto dospěl ke stejnému
závěru jako ve výše uvedených usneseních.
Navíc Nejvyšší správní soud považuje za nutné uvést, že námitka podjatosti vznesená
nejmenovitě ke všem soudcům krajského soudu není přípustná. Požadavek, aby ve věci jednal
a rozhodoval jen takový soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti,
se z povahy věci může týkat jen soudce, kterému věc náleží podle pravidel stanovených
v rozvrhu práce soudu. Proto mají ve smyslu §8 s. ř. s. účastníci řízení právo vyjádřit
se k osobám soudců, ovšem pouze ve vztahu k takto konkrétně určenému soudci
nebo soudcům, jde-li o věc senátní. Z tohoto důvodu nelze takto pojatou a formulovanou
námitku podjatosti ve smyslu §8 s. ř. s. uplatnit.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud v nyní posuzovaném
případě k závěru, že krajský soud se v řízení nedopustil nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky a že zde ani nebyly naplněny podmínky zmatečnosti
řízení před soudem. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), žalovaní náhradu nákladů řízení
nepožadovali a ani soud z obsahu spisu žádné náklady převyšující rámec jejich běžné
administrativní činnosti neshledal. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovaným
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu