ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.114.2007
sp. zn. 6 Azs 114/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. S., zastoupen
JUDr. Lenkou Pavlovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Nad Cihelnou 417/25, Praha 4,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2007,
č. j. 63 Az 134/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 28. 11. 2006, č. j. OAM - 1296/VL - 10 - 20 - 2006. Tím žalovaný zamítl
stěžovatelovu žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje kasační důvody podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
a současně žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Konkrétně uvádí, že soud
pochybil, když se ve svém rozhodnutí toliko ztotožnil s úvahami žalovaného o účelovosti
podané žádosti, aniž by v průběhu správního řízení byly zhodnoceny všechny skutečnosti
stěžovatelem uváděné. Soud se nevypořádal s důvody stěžovatelova vycestování z vlasti
ani s důvody, pro něž nepožádal o udělení mezinárodní ochrany bezprostředně po svém
příjezdu do České republiky. Soud zejména vůbec nezvážil důvody pro udělení mezinárodní
ochrany v podobě stěžovatelovy odlišné sexuální orientace. Stěžovatel se rovněž domnívá,
že zamítnutím žádosti jako zjevně nedůvodné bylo porušeno jeho právo na řádné projednání
věci, a rozhodnutí žalované je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Z výše uvedených důvodů
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak i rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. I nadále setrval na tom, že stěžovatel podal žádost o udělení
mezinárodní ochrany s cílem vyhnout se důsledkům správního vyhoštění, přestože mu nic
nebránilo v dřívějším podání žádosti. Závěrem navrhl zamítnutí kasační stížnosti
pro nedůvodnost.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že stěžovatel
do České republiky přicestoval dne 31. 5. 2006 a po uplynutí platnosti turistického víza
pobýval na území republiky neoprávněně. Dne 8. 11. 2006 mu bylo uděleno správní vyhoštění
na dobu dvou let, načež dne 16. 11. 2006 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Ke své
žádosti uvedl, že po smrti své matky začal podnikat, zadlužil se, ale protože se mu nedařilo,
zkrachoval a jeho majetek propadl věřiteli. Jelikož však nesplatil celý dluh, věřitelé mu nadále
vyhrožovali, a proto se rozhodl Ukrajinu opustit. Ve vlasti též pociťoval ústrky pro svou
odlišnou sexuální orientaci, byl vystaven posměchu spoluobyvatel a měl špatné vztahy
s okolním. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podal, aby se tak vyhnul důsledkům
správního vyhoštění.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je
zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že stěžovatel uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační
stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že k problémům se soukromými osobami (věřiteli)
na Ukrajině se již mnohokráte v předchozí judikatuře vyslovil, příkladmo lze uvést rozsudek
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, dostupný na www.nssoud.cz.
Pokud jde o podstatu stěžovatelovy argumentace, Nejvyšší správní soud
rovněž opakovaně konstatoval, že byla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto
o správním vyhoštění žadatele, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. k) (nyní §16 odst. 2) zákona o azylu, nemohou před soudem obstát námitky
nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36,
dostupný na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu