ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.149.2006
sp. zn. 6 Azs 149/2006 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: A. T., zastoupen
Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem, se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2006, č. j. 30 Az 78/2005 -
23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 3668/VL - 10 - K01 - 2004 ze dne 15. 8. 2005, kterým mu nebyl udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a ani na něj nebyly vztaženy překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91
téhož zákona.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatel nedostatečně zjištěný skutečný stav
věci ve vztahu k překážkám vycestování podle §91 zákona o azylu. Z informačních zdrojů,
které správní orgán použil za podklady pro vydání svého rozhodnutí vyplývá, že jsou
v Bělorusku nejen administrativně, ale i trestně postihovány osoby, které v zahraničí požádaly
o udělení azylu. Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že po příjezdu do ČR u něj byla
diagnostikována tuberkulóza, kterou v zemi původu lékaři nezjistili a neléčili. Odůvodnění
správního rozhodnutí postrádá v tomto kontextu přesvědčivé zdůvodnění závěru ohledně
neudělení humanitárního azylu ve smyslu §14 zákona o azylu. Nutno ještě uvést, že vlastním
azylovým důvodem byla celková nespokojenost stěžovatele s perspektivou života
v Bělorusku, zejména problematická možnost podnikání.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
se Nejvyšší správní soud zabýval jednotlivými kasačními námitkami. K otázce posouzení
naplnění podmínek pro případné udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu §14
zákona o azylu lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval jednotně
a vnitřně bezrozporně v řadě svých předchozích rozsudků. Je možné odkázat
např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 493/2004 (www.nssoud.cz),
který se věnuje otázce posouzení naplnění podmínek humanitárního azylu za skutkově
obdobných okolností. V případě udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu
lze jej udělit pouze v případě hodného zvláštního zřetele, přičemž zákon nestanoví podmínky
pro jeho udělení. Proto na něj není právní nárok. Správní orgán řádně zjistil a posoudil
jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v její zemi, a pokud sám z toho nedovodil důvody
pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména
když stěžovatel ve správním řízení se ani sám humanitárního azylu nedomáhal.
Dále stěžovatel namítá nedostatečně zjištěný skutečný stav věci ve vztahu
k překážkám vycestování podle §91 zákona o azylu. Rovněž ve vztahu k otázce překážky
vycestování do Běloruska existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu.
Za všechny rozhodnutí je možné odkázat např. na rozsudek sp. zn. 2 Azs 137/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 174/2005, které se k předmětné otázce staví stejně, jak byla posouzena
v projednávaném případě.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu