ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.229.2006
sp. zn. 6 Azs 229/2006 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: E. A.,
zastoupena Patimat Kashkaevou, advokátkou, se sídlem Karlovy Vary, Waldertova 670/6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2006, č. j. OAM - 916/VL - 07 - P07 - 2005,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
6. 9. 2006, č. j. 60 Az 5/2006 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se od mítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, jímž jí nebyl udělen azyl podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“), a ani na ni nebyly vztaženy překážky
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona. O nákladech ř ízení bylo rozhodnuto
tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Jako důvody kasační stížnosti uvádí stěžovatelka bez bližší konkretizace porušení
ustanovení §3, §32 odst. 1, §32 odst. 2, §33 odst. 2 a §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (dále „správní řád“). Stěžovatelka soudu vytýká nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Žalovaný nepřezkoumal všechny důvody,
které stěžovatelku vedly k podání žádosti o azyl. Podstatou žádosti o azyl přitom byl strach
o život, o život její rodiny a o osobní svobodu, když důvodem k odchodu ze země původu
byla skutečnost, že stěžovatelce vyhrožoval neznámý Čečenec únosem a znásilněním
se společenskými dopady na její rodinu. Současně stěžovatelka požádala o přiznání
odkladného účinku.
Krajský soud v Plzni po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozsudku
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu
soudu.
Kasační stížnost podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského
soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka
v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační
stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 (www.nssoud.cz). O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatelka v prvé řadě namítá porušení řady
vyjmenovaných zákonných ustanovení procesního charakteru. K těmto námitkám je však
třeba uvést, že jsou zcela obecné a nekonkrétní a chybí zde nezbytná náležitost: osvětlení
důvodů kasační stížnosti v tomto bodě žaloby s vazbou na skutkový stav a konkrétní části
spisového materiálu a specifikování nezákonnosti, které se měly orgány konkrétně dopustit.
Taková neurčitá tvrzení nelze věcně projednat. V této souvislosti je nutno poukázat
na rozsudek sp. zn. 2 Azs 92/2005, který dostatečně osvětlil problematiku nekonkrétních
žalobních tvrzení.
Za těchto okolností se kasační námitky redukují na zpochybnění posouzení právní
otázky soudem, které z kasační stížnosti jediné vyplývá. K tomu lze uvést následující: otázkou
daného azylového důvodu se Nejvyšší správní soud vnitřně jednotně a nerozporně zabýval
v řadě svých předchozích rozsudků. Je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Azs 115/2005, nebo sp. zn. 4 Azs 23/2003. Skutečnost, že žadatel
o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není
bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů (§14 téhož zákona). V souvislosti
se skutečnostmi tvrzenými stěžovatelkou lze také zmínit rozsudek zdejšího soudu
sp. zn. 4 Azs 7/2003, ve kterém se konstatuje, že žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou
toliko potíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající ve vydírání žadatele,
nenaplňuje azylové důvody. Důvodem pro udělení azylu mohou být takové skutečnosti pouze
tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatel skutečně domáhal poskytnutí
ochrany, nechtěly či nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout.
Za pronásledování by mohlo být v souvislosti s ohrožením soukromými osobami pokládáno
leda odmítnutí veřejné moci poskytnout ochranu před tímto ohrožením, pokud by
toto odmítnutí mělo typicky povahu šikany ze strany veřejné moci pro některý z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě zjevně nebylo.
Nejvyšší správní soud tedy v souladu se svou dřívější rozhodovací praxí v posouzení věcné
stránky případu pochybení neshledal.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Není o něm třeba rozhodovat
tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu