ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.40.2007
sp. zn. 6 Azs 40/2007 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. Z., zastoupen
JUDr. Karlem Sochorem, advokátem, se sídlem Na Hradbách 2632/18, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2005, č. j. OAM - 631/VL - 07 - 11 - 2005, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2006, č. j.
61 Az 53/2005 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Karlu Sochorovi, se př i zná vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2400 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen“stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání ve věci doplnění kasační
stížnosti ze dne 6. 4. 2007, které bylo doručeno přímo Nejvyššímu správnímu soudu
11. 4. 2007 v reakci na výzvu Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006,
č. j. 61 Az 53/2005 - 43, po stanovené lhůtě k žádosti stěžovatele ustanoveným advokátem
pro řízení o kasační stížnosti, stěžovatel uvádí důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Nutno uvést,
že jako důvod žádosti o azyl uvedl stěžovatel v azylovém řízení obavy z jednání ze strany
členů mafie, kteří ho vydírali a ohrožovali na životě a obavy o vlastní život, pokud by byl
nucen vrátit se do země původu - na Ukrajinu. Na policii se nemohl obrátit, protože by musel
nahlásit místo pobytu a jednoho dne by byl kvůli korupci zavražděn. Tyto okolnosti byly
v řízeních dále rozvedeny a specifikovány s tím, že stěžovatel je přesvědčen, že splňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. a), příp. podle §14 zákona o azylu
vzhledem k jeho osobní situaci s odkazem na čl. 43 a čl. 53 „Příručky k postupům a kritériím
pro určení právního postavení uprchlíků“ vydané Vysokým komisařem v lednu 1992
v Ženevě. Stejně jako v žalobě namítl porušení některých citovaných ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení („správní řád“) - ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1
a §46, a to bez příslušné konkretizace. V kasační stížnosti pak stěžovatel opakovaně odkázal
na tyto důvody, kvůli kterým požádal o azyl v České republice s tím, že v zemi jeho původu
mu nadále hrozí nebezpečí ze strany fyzických osob účastných v organizovaném zločinu
již z tohoto důvodu, že dostal od příbuzných zprávu, že po jeho pobytu pátrají cizí osoby,
jež se vyptávají jeho příbuzných a vyhrožují jim (v podání ve věci doplnění kasační stížnosti
přikládá fotokopii dopisu od sestry), a že si na těchto důvodech i nadále trvá. Současně
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje
přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1, písm. a) a b) s. ř. s. Kasační stížnost je
tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky při vyhodnocování
jeho azylových důvodů, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvyšší správní soud vnitřně
jednotně a nerozporně zabýval v řadě svých předchozích rozsudků. Pro příklad lze uvést
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005
nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. V části tohoto žalobního bodu týkající se odkazů na Příručku
k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, nutno pouze podotknout,
že se nejedná o zákonný dokument, jímž jedině jsou soudy vázány, nýbrž o nezávazný
dokument doporučující povahy. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 2 Azs 124/2005. Obava z jednání ze strany soukromých osob
(„mafie“) není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu,
tím spíše v situaci, kdy politický systém v zemi původu stěžovatele dává občanům možnost
domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu
nebyly vyvráceny. V tomto směru soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 3 Azs 22/2004. K námitkám týkajícím se porušení citovaných ustanovení
správního řádu je třeba uvést, že jsou obecné a nekonkrétní a taková neurčitá tvrzení nelze
věcně projednat. V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 2 Azs 92/2005, který dostatečně osvětlil problematiku nekonkrétních žalobních
tvrzení. Vadu řízení před správním orgánem podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze shledávat,
pokud skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu
ve spisech nebo je se spisy v rozporu, popřípadě byly při jejím zjišťování porušeny procesní
předpisy. Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je
se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému
skutkovému závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad
pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného
skutkového závěru. Takové vady řízení však nebyly zjištěny.
Ohledně námitky stěžovatele, že správní orgán měl jeho osobní situaci podřadit
důvodům obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení §16 zákona o azylu,
odkazuje Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikován jako č. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS.
K námitce, že stěžovateli měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14
zákona o azylu, je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud již ve své předchozí ustálené
judikatuře dospěl k závěru, že v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle ust. §16 odst. 1 zákona o azylu není vůbec zkoumána možnost udělení
humanitárního azylu podle §14 citovaného zákona. Pro příklad lze uvést rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 3 Azs 414/2004 nebo rozsudek č. j. 3 Azs 208/2005 - 50.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla
totožně posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem
odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán
a následně i soud vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji. O odkladném účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval - je stanoven přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006,
č. j. 61 Az 53/2005 - 43, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s. ).
Nejvyšší správní soud přiznal podle obsahu spisu advokátu JUDr. Karlu Sochorovi odměnu
ve výši 2400 Kč (jeden úkon právní služby ve výši 2100 Kč spočívající v písemném podání
soudu ve věci doplnění kasační stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/,
ve znění účinném od 1. 9. 2006, a náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky,
tj. 1 x 300 Kč za jeden úkon právní služby podle ust. §13 odst. 3 citované vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu