ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.109.2006
sp. zn. 7 Azs 109/2006 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele N. V. T., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2006, č. j. 63 Az 81/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 15. 6. 2005,
č. j. OAM-1067/VL-10-05-2005, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu
dle ust. 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatel v kasační stížnosti pouze obecně namítá, že správní orgán v předcházejícím
řízení porušil zejména ust. §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 3 správního řádu
a §12, §14 a §16 zákona o azylu. Protože stěžovatel nikterak svá tvrzení
blíže nekonkretizoval, Nejvyšší správní soud se těmito jeho námitkami nezabýval,
neboť se nejedná o stížní body. Ty totiž, jak již Nejvyšší správní soud několikráte zdůraznil
(např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaném pod č. 113/2004
Sb. NSS), musí být tvořeny uvedením, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
stěžovatel napadené výroky rozhodnutí soudu či správního orgánu za nezákonné
nebo nicotné. Samotná citace textu právní normy proto tomuto požadavku nemůže vyhovět.
Obecným námitkám stěžovatele poukazujícím na nepřesvědčivost rozhodnutí správního
orgánu či na vady rozhodnutí krajského soudu se Nejvyšší správní soud dostatečně věnoval
např. ve svých rozhodnutích ze dne 3. 2. 2005, č. j. 7 Azs 185/2004 - 29, ze dne 30. 11. 2005,
č. j. 7 Azs 297/2004 - 93, či ze dne 30. 3. 2006, č. j. 7 Azs 23/2005 - 47 (všechny
publikované na www. nssoud.cz). Vztah rozhodování dle ust. §16 zákona o azylu
a dle ust. §14 cit. zákona již byl dostatečně řešen v rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz. K povinnosti správního orgánu
zkoumat, v případě, že stěžovatel uvádí jen ekonomické důvody, politickou situaci a stav
dodržování lidských práv ve státě, jehož občanství cizinec má, se Nejvyšší správní soud
vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 8. 2003, č. j. 2 Azs 6/2003 - 38, publikovaném
pod č. 42/2003 Sb. NSS.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle ust. §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť dle §32 odst. 5 zákona o azylu
podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podle odstavců 1 a 2 má odkladný účinek.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve
spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu