ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.136.2006
sp. zn. 7 Azs 136/2006 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky N. T. K. H., zastoupené JUDr. Danuší
Koldovskou, advokátkou se sídlem v České Lípě, náměstí TGM 169, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2006, č. j.
29 Az 22/2005 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 28. 11. 2005, č. j. OAM-1968/VL-10-05-2005, jímž nebyl
stěžovatelce dle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl, a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku
nevztahuje překážka vycestování dle ustanovení §91 citovaného zákona.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že rozhodnutí soudu ji výrazně
poškodilo na právu žít slušným životem. Stěžovatelka delší dobu žije ve společné domácnosti
s F. M., s nímž hodlá uzavřít sňatek a založit rodinu, v zemi svého původu se obává
pronásledování ze strany rodiny z důvodu náboženství. S touto otázkou se Nejvyšší správní
soud již dostatečně vypořádal ve svém rozsudku ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58,
publikovaném na www.nssoud.cz. Soud dále musí dle tvrzení stěžovatelky přihlédnout
k tomu, že pro stěžovatelku je téměř nemožné obstarat si doklady o tom, že její život ve
Vietnamu by byl ohrožen, a to i přestože kasační stížnost byla podána poté, co jí hrozilo
správní vyhoštění. Rovněž i touto námitkou se Nejvyšší správní soud zabýval ve svém
rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, publikovaném na www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle ustanovení §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm není
třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32
odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu